Přestal cítit své nohy a tiše upadal do světa, který nikdy nechtěl vidět.
"Támhle!" Uslyšel a stvoření vedle něho zapadlo rychle do hlubin oceánu, byl zachráněn.
Jeho očka se od sebe odlepila a kolem něho byla obrovská místnost, bíle zdi a veliká postel s nebesy, ve které se nacházel.
Na malém stolečku vedle něho bylo odložené jeho čisté a suché oblečení a na druhé straně ležela snídaně.
"Tak už je ti lépe?" Usmál se hnědovlasý vyšší chlapec, který byl dokonale oblečen, dokonce až moc.
"Vítej v mém království," zasmál se a blondýn se pomalu posadil.
"Liam, těší mě," sedl si k němu na postel a podal mu ruku, kterou ihned ten druhý přijal.
"Niall, děkuju za záchranu," vyčerpaný a slabý koukl na snídani a Liam mu jí podal.
"Jen do toho," pobídl ho silnější z nich a Niall se pustil do lákavé snídaně, kterou tvořili tři vafle s marmeládou a jahodami.
"Bylo to dobré, děkuju," šeptl tiše blondýn a hned jak hnědovlasý odešel se oblékl.
Myšlenky mu stále bloudily k tomu, co se venku stalo a tak se pomalu vydal k místu, kde ho našli.
Moře bylo opět celé neklidné a blondýn si sedl na větší kámen, který byl mokrý od vln.
"Ať ti to neuklouzne," ozval se hlas blízko něj a on jen koukl do moře, nic.
"Myslím to vážně," opět se ozval ten tajemný hlas a na kameni se objevili něčí ruce, blondýn spatřil opět to krásné stvoření.
"Jsem rád, že tě opět vidím," špitl Niall a černovlasý pomalu připlul k němu a chytl ho za jeho teplou ruku, kterou předtím držel celou studenou a promočenou.
"Jsem Niall," oznámil mu a jeho ruku si prohlédl, mezi prsty měl maličké blány, což donutilo blondýna se usmát.
"Zayn," ruku vytrhl z té jeho a pousmál se.
"Nebuď tak plachý, neublížím ti," pohladil jeho havraní vlasy a opět vzal jeho ruku do té své.
"Nebojím se," šeptl černovlasý a jen s sebou trochu škubl.
"Ale ano, bojíš se," "Ne," "Jestli ne, tak mě polib," blondýn ukončil konverzaci a našpulil rty, které po pár minutách opět objalo teplo.
Zaynovi rty tak dokonale zapadli do těch jeho a Niall chtěl, aby tohle nikdy neskončilo.
Oba mladíci pohybovaly rty a cítili tak motýlky v jejich bříškách.
"Pojď, pojď sem," špitl černovlasý a maličký opět sklouzl do vody a tak cítil své tělo natisklé na hrudi černovlasého.
"Nemůžu pryč z vody," pípl tiše a objal blondýnovi boky.
"Ale já můžu do vody," uklidnil ho blondýn a opět mu věnoval polibek.
"Ty to nechápeš," posmutněl černovlasý a s pohlazením jeho tváře zmizel v hlubinách moře.
Niall se vyškrábal na kámen a pospíchal s menším pláčem zpět do obrovské vily Liama.
"Neplač," pohladil Liam blondýnovu tvář a ten už jen koukl ven, kde pomalu zapadalo slunce.
"Jdu ještě ven," starší přikývl a blondýn už byl venku.
Když uslyšel překrásný zpěv, vydal se ke kameni odkud to šlo.
Niall ihned zapadl do vody a objal černovlasého chlapce.
"Chyběl si mi," šeptl mu do jeho blond vlasů a jen zavřel oči.
"Ty mě a krásně zpívaš," věnoval mu polibek a černovlasý si dokonale ukradl jeho rty jen pro sebe.
Jejich těla se o sebe třela a blondýn pocítil, jak mu jsou jeho kalhoty těsné.
"Musím jít," pípl černovlasý když slunce zapadlo a opět zmizel v hlubinách.
Osamělý blonďáček otřel své slzy a zmizel ve vile nedaleko od moře.
Zapadl do svého pokoje a padl do postele.
Jeho probuzení bylo příjemné a když otevřel své studánkové oči, neuvěřil tomu, že vedle něho právě leží ten černovlasý chlapec.
Jeho dech zvedal jeho nahý hrudník a rty se mu pomalu chvěli.
Blondýn opatrně nadzvedl deku a když spatřil, že černovlasý je úplně nahý a místo ocasu mu od pasu dolů tělo tvoří končetiny, vydechl.
"A..ahoj," vykoktal černovlasý a blondýn ho hned objal se slzami v očích.
Teď mohli být spolu navždy.
