"Ano, jo chápu, ano," mumlal jsem, jelikož Meghan, moje přítelkyně a dokonce i snoubenka měla neustále nějaké připomínky.
"Jo a taky nezapomeň na Reggie!" Ozvala se další věta z předsíně a já protočil panenky.
"Neboj se, jak bych na ní mohl zapomenout?" vydechl jsem a uviděl Megan, jak běží do haly. Šel jsem za ní a pousmál se.
"Jo, tak papa," věnovala mi krátký polibek na rty a odešla z domu.
"Tati, tati, tati," přiběhla malá Reggie a já jsem se na ní otočil, klekl jsem si a objal její tělíčko.
"Kam jela maminka?" Očima zabloudila na dveřích a já pohladil její vlásky.
"Musela kvůli práci pryč,"
•••
"Ahoj zlatíčko!" Vykřikl jsem a objal svou dcerku, která právě vyšla ze školky.
"Tatí, proč jsme stále sami?" Optala se mě, když jsme jeli autem a já jsem pevně chytl volant.
"Protože se maminka stále nevrátila," šeptl jsem a otřel si oči, které mi nyní slzeli.
"Moc se omlouvám," vykoktala a konečně jsme zabočili do ulice k našemu domu.
Vzal jsem maličkou z auta a pustil jí, dal jí klíče a ona hned pospíchala do domu.
Promnul jsem si dlaněmi obličej a vstoupil též.
"Gie? Pojď na svačinu!" Křikl jsem, když jsem došel do kuchyně a vyndal sklenici, do které jsem jí udělal kakao a na talíř dal nakrájené jahody, banány a jablka.
Když se mi stále neozvala, začal jsem jí hledat všude po domě, kde nebyla.
Nakonec jsem byl nucen jít na zahradu a uviděl Reggie s chlapem, který jí dává bonbóny.
"Reggie hned pojď sem!" Zamračil jsem se a maličká s sebou otřásla.
"Ahoj," zasmál se Zayn, náš už čtyř měsíční soused a pustil maličkou na zem.
S poloúsměvem jsem dívku vzal k sobě do náruče.
"Vyrostla do krásy," pohlédl na ní a ta zčervenala.
"Děkuju," dal jsem jí vlásky za ouško a políbil na maličký nosánek.
"Nechceš třeba kávu?" Nabídl jsem mu a on s úsměvem odkýval mou otázku. Neviděli jsme se už asi měsíc, jelikož byl na dovolené.
Vždy mi nepopsatelně moc pomohl, ať s Reggie nebo jinými věcmi.
Společně jsme vešli do kuchyně a já jsem hned připravil kávy a Reggie cupitala nahoru, do svého pokoje, kde si snědla svačinu.
"Už se ozvala?" Zašeptal tiše, usmál se a já jsem koukl na zem.
"Už dva roky o ní nic nevíme," zamumlal jsem a zhluboka se nadechl, v tom jsem ucítil dotek na dlani a koukl na něho.
"Hlavně nebuď smutný, tvoje dcerka by to nerada viděla," usmíval se a já jsem se podíval do jeho čokoládových očí, byli tak krásné.
Pomalu se přibližoval ke mě a já uhl.
"Já.. Promiň, ale nejsem na muže," vydechl jsem a Zayn si promnul oči.
"Promiň, moje chyba," řekl s úsměvem a hned vstal a věnoval mi pozdrav na rozloučenou a odešel.
Vydechl jsem a šel nahoru za Reggie, cítil jsem se divně, ani ne špatně, spíše nejistě.
"Copak děláš, zlatíčko?" "Úkol do školky," zaculila se a vybarvovala obrázek, který obsahoval mě, jí a.. Zayna.
"Ah," pousmál jsem se a pohladil jí po vláskách.
"Tatínku? Myslíš.. Myslíš že by mohl být Zayn můj druhý tatínek?" Zarazila mě, koukl jsem na zem a pak na ní.
Jiskřičky v jejích očí byly tak výrazné.
Nikdy jsem nepočítal, že by se zeptala na něco takového.
"Viděla jsem dva muže spolu.. Drželi se za ruce a brali si ze školky mého kamaráda," pípla a já se pousmál.
"Chceš jít dnes k Zaynovi?" Hned přikývla a já s úsměvem vzal její pyžámko a nějaké věci pro hygienu.
Když jsme byli připraveni, vzal jsem jí a zamkl dveře od domu.
Doufám, že je Zayn doma.
Reggie mi vyskočila z náruče a běžela zaťukat, musel jsem se usmát a když černovlásek otevřel dveře, jeho oči byli jemně zarudlé.
"Zayne, já.." vypustil jsem všechny slova a věnoval mu dlouhý polibek, který sledovala maličká celou dobu.
"Chci se aby si byl můj přítel, Ni," šeptl mi tiše u rtů a já přikývl a chytl jeho dlaně.
Už jsem jen ucítil silné stisknutí, Reggie nás oba objala kolem pasu a tiše vzlykala, teď byla opět šťastná.
