"Dost Nialle Jamesi Horane!" Křikla žena na menší blonďaté klubíčko schoulené na posteli.
"Gregu ty padej do svýho pokoje a k Niallovi nelez! Je takový problém kurva uklidit jeden blbej pokoj?!" Pokračovala v křiku, oba kluci se navzájem nesnesli, známe to, vždyť byli malý, každý jsme tohle trpěli.
Greg vtrhl do blondýnova pokoje a ten se hned rozkrokřikl, ať vypadne.
"Aspoň ťukej, když nic jinýho nedokážeš!" Vykřikl blondýn.
"Nevim proč,"
"Slušnost!" Zavrčel Niall a Greg se na podpatku otočil a zase mířil pryč.
"Hm, mi nic neříká,"
"Jsem si všiml ty nevychovaný prase!" Křikl Niall a hodil polštář na dveře, které se v tu chvíli zavřeli.
Propukl v hlasitý pláč a choulil se ke svému plyšovému medvídkovi, všeho bylo moc.
Přišel sotva z brigády a musel doma vše udělat, mezitím co si jeho starší bratr ležel u televize.
Jeho hlavička byla pohlcená miliony myšlenkami, až nakonec našel tu správnou.
Utéct z domu.
Vstal a vytáhl svůj batůžek, ihned do něho nandal spodní prádlo, trička, tepláky, mikinu si vzal na sebe, ponožky dal do postranní kapsy batohu a do náruče vzal svého velikého medvěda.
Odjakživa byl velmi citlivý, vždy když se na něho zvedl hlas, jakkoli se mu kdo smál, když si z něho dělali srandu.
"Sbohem," špitl a otevřel své okno, cítil, jak mu kručí v bříšku, ale to mu bylo jedno, chtěl hlavně pryč, pryč od samé nenávisti a křiku.
Čtrnáctiletý chlapec vyskočil z okna a pomaličku slezl po nízké střeše dolů, stále objímajíc medvídka.
S pláčem se dal do běhu a zabloudil v nedalekém lese, kde se uložil ke stromu, vyndal jen tak tak sbalenou deku a přikryl se jí.
Objímaje medvídka tichounce chrupkal.
"Jestli nejsi čistý andílek, tak není tenhle svět reálný," vydechl chraplavým hlasem silnější vysoký muž a vzal to nebohé mláďatko do náruče, jeho batoh si přehodil přes rameno a pomalu se spícím Niallem v náruči procházel lesem k svému nedalekému domu.
Když Nialla uložil, všiml si, že má maličký celé mokré tváře, otřel mu je svou teplou dlaní, opatrně, aby ho nevzbudil, ale Niall se doslova chňapl jeho ruky jako koala stromu a nožičkama objal jeho dlaň, mezitím co rukama objímal jeho biceps.
Hnědovlasý kudrnáč se musel nad tím pohledem usmát, tak roztomilý, byl si jistý, že ho nikomu teď nedá.
Lehl si k Niallovi a hladil jeho roztomile měkkou tvářičku.
Následující minuty usnuli oba v objetí.
"Dobré ráno, poupátko," šeptl brunet a pohladil Nialla po rozcuchaných vláskách.
"Jsem Harry, našel jsem tě večer v lese, pročpak si utekl, povíš mi to?" Harry byl mimořádně výborný s dětmi, jeho komunikace děti donutila cítit se v bezpečí, jeho oslovení uklidnili uplakané dušičky a objetí jim dodali pocit váženého kousku.
"Maminka na mě pořád křičela," vzlykl Niall a automaticky se k němu natiskl, bylo mu jedno, že je to cizí muž, chtěl se mazlit, objímat, tulit, cokoli s nějakým kontaktem s doteky.
"Dobře, sh, klid," vydechl Harry hladíc Nialla po maličkých zádech.
"Mlátili tě doma?"
"Bratr," vzlykl a Harry se usmál, pamatuje si na své chvíle se sestrou, kdy se dělo to samé.
Když se Harry koukl na televizi, byla tam žena přiměřeného věku a plakala.
"Kdy se to stalo paní?"
"Večer, včera večer, on.. On prostě utekl, utekl a nevrátil se, bylo u něho otevřené okno a on.. Byl.. Byl pryč,"
"Kolik je chlapci?"
"Čtrnáct,"
"Podstupoval nějakou šikanu? Mlátili jste ho?"
"Škola a ne, jistě že ne! Jen to byli ty hádky mezi sourozenci, jen jsem to asi přehnala s křikem, ale nedokážu oba zvládat, jsou jako divoká zvířata,"
"Kde je váš druhý syn?"
"Doma,"
"Gregu, stýská se ti po tvém bráškovi?"
"An..ano, já.. Já jsem na něho byl zlý, můžu za to já,"
Niall se rozplakal a tiskl se k Harrymu ještě víc, maličkými tlapičkami svíral jeho triko a plakal.
"Musíme tě předat mamince, ano zlato?" Vydechl Harry smutně, nechtěl ho dát, ale je poctivý člověk.
Niall se nechal nést v náruči až do auta, když ho Harry posadil na sedačku, maličký se připoutal a koukal z okna.
Brunet nastartoval a Niall navigoval cestu.
Když byly slyšet sirény policejních aut, blikali světla, Harry se pousmál a Niall na to koukal s vykulenýma očkama.
Harry zaparkoval přímo před domem, i na zákazy policistů.
Vystoupil z auta a ihned vyndal malého blonďáka.
"Bože můj, Nialle!" Vykřikla Maura, Niallova matka, a hned běžela k Harrymu, který ho držel v náruči.
"Pane, jak se jmenujete?" Optal se ho policista.
"Harry Styles," řekl policistovi a odmlčel se, koukl na ženu držíc svého syna. "Našel jsem ho včera večer v lese,"
"Bože můj, nemusel ses ni vrátit, vždyť si mohl být unesený, mohli ti udělat ošklivé věci," vzlykala žena.
"Ale neudělali," pípl Niall Mauře do ramene a ta vzhlédla na vyššího muže.
"Jste zachránce," vydechla.
"Dáme vám odměnu," ozval se mužský hlas za ženou a vyšel vyšší chlap, Niallův táta Bobby.
"Nechci peníze, jen mi dovolte tohohle andílka navštěvovat," vydechl Harry a pohladil Niallovu porcelánovou pleť.
Maura se nejprve tvářila nejistě, ale nakonec svolila, ze dveří vyběhl Greg a hned strhl Nialla k sobě omlouvajíc se mu stále dokola s hlasitým pláčem.
"Chci aby jste s námi dnešek strávil, udělám oběd," vydechla Maura s radostí v hlase.
"Bude mi potěšením, madam," usmál se Harry a pohladil Nialla po vláscích, načež Niall uchopil jeho dlaň do té své a kráčel s ním do domu.
