Seděl jsem na svém místě v řadě blízko pódia a usmíval jsem se, byl jsem šťastný. Byl jsem tak moc šťastný, tolik to pro mě znamenalo, že tu mohu být.
Hned na to jsem zabloudil myšlenkami ke svému tátovi, vůbec celé rodině a hlavně fanouškům.
Sledoval jsem pečlivě všechny okolo a v tom mi pohled zastínila osoba. Černé skinny jeans, jemně nazelenalá bunda a pod ní bíle triko.
"Ahoj," na tváři měl úsměv a potřásl mi rukou. "Ahoj," opětoval jsem mu s úsměvem.
Něco takového jsem nečekal.
Niall s úsměvem odešel ke svému místu a já si jen nervozitou kousal ret, žádné války s ním mezi sebou nemáme.
On byl vždy ten milý a hodný ke komukoli. Mohl mi nadávat, ale on by si nedovolil ani jedno špatné slovo.
Celou dobu jsem nad tím přemýšlel a kousal si ret, stále jsem byl lehce vyvedený z toho, co se právě stalo.
Je to něco jako hádka v rodině, po chvíli to přejde, ale tohle byl rok. Rok.
Měl jsem opět plnou hlavu té bolesti, kterou jsem si zažil jen díky svému odchodu. Ať to byli fanoušci nebo samotný kluci, kteří si říkali má druhá rodina.
Niall mi rozzářil den, cítil jsem se po celém tom roce příjemně, že vidím aspoň jeho.
"Zayn Malik!" Vyvolali mé jméno a já už jen nahodil svůj úsměv a šel si pro svou cenu získanou díky svým fanouškům.
MOM&DAD
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
