"Pane Payne klidně se položte," zašeptal černovlasý a mladší jmenovaný si položil hlavu do polštářů.
"Zlepšuje se to?" Vydechl statečně brunet a zavřel oči.
"Jak kdy,"
Zayn Malik, stálo na jeho vizitce. Byl to brunetův hlavní doktor, už tři roky.
Liam Payne, chlapec prodělal několik operací, chemoterapií a dost bolestivé chvíle.
Podle výsledků měl už rok být mrtvý, ale Zayn to nevzdával, on to chtěl dokázat.
Liam byl jeho první pacient, ale on sám už několik pacientů operoval, Liam byl však první, kterého dostal, dokonce si ho vzal, na starost.
"Jak se cítíte?"
"Prosím, tykejte mi," šeptl brunet umučeně, už tři roky trpí na tomhle lůžku.
"Všechno mě strašně bolí," zasténal tiše a jeho oči už delší dobu bolest ani neskrývali, byli skleněné a celé červené od nocí a dnů, kdy mladý brunet brečel bolestí.
"Stejně umřu, proč né teď?" Pípl zlomeně a Zaynovo obočí se dalo do zlomené a zklamané polohy, jeho oči naplnily malé slzy.
"Li, chci ti pomoct,"
"Ubližujete mi víc než pomáháte!" Vykřikl z posledních sil hnědooký a tiše vzlykl.
"Omlouvám se, čarovat neumím," Zayn se slzami v očích odešel z pokoje a následně se pustil do pláče, ano, i doktoři mají své city k pacientům.
A Zaynův byl silný, on se Liama za ty roky naučil milovat.
Byla to právě jeho láska, která mu ubližovala po téhle stránce, Zayn nechtěl, aby ho láska opustila, aby ho opustil člověk, kterého miluje.
Liam zavřel oči a snažil se uklidnit, padly na něho zase myšlenky, které měl v hlavě každý týden aspoň třikrát, proč to dělá?
Ozvali se hasičské sirény, ovšem nebyla středa, znamenalo to nebezpečí.
Mimořádnou věc.
V nemocnici se ozvali rozhlasy, které oznamovaly povodně.
Každý z nemocnice, komu se stav zlepšil byl rychle propuštěň domů, kde se mohli připravit na vše, vzít si co potřebují.
Ty, kteří na tom nebyli tak hrozně odvezli sanitkami a auty pryč, ovšem bylo tu pár lidí, kteří na tom byli dost špatně.
Liam vše pozorně poslouchal a se slzami na tvářích koukal z okna, teď nastal ten čas, čas úlevy, čas kdy se vše změní a on už nebude trpět.
Zůstal v pokoji sám do doby než do dveří vtrhl Zayn.
"Klid, všechno je v pořádku,"když vešel věnoval mu hezká slova, ovšem nic v pořádku nebylo.
Pod dveře dal několik prostěradel, aby voda se vsákla do toho a netekla příliš rychle, kdyby náhodou.
"Nic není," vydechl Liam s tichými vzlyky a Zayn se hned přesunul k němu.
"Klid,"
"Omlouvám se ti, jaký jsem byl,"
"Chápu tě," nikdo z nich neřešil, že jeden z nich je doktor, žádné vykání v tomhle momentu jako by neexistovalo.
"Musím ti něco říct," šeptl tiše brunet a opatrně se posadil.
"Celé ty roky, co si mi pomáhal, staral se o mě," - vzlykl - "jsem ti tolik vděčný, tak moc. Chci aby si odešel a přežil, prosím,"
"To je moje práce, neodejdu od tebe. Za celé ty tři roky jsem si uvědomil, že jsem se do tebe zamiloval," vydechl nešťastně, takhle to přece neskončí...
"Polib mě," zasténal bolestí brunet.
Zayn ihned spojil jejich rty a chytl jeho dlaně, oba musejí doufat.
Oba zaměstnáni si však nevšimli vody, která se dostala do pokoje, vnímali jen sami sebe a své polibky.
"Jestli je tohle naposledy, chci aby si věděl, že tě miluju," šeptl brunet.
"Není to naposledy, věř mi," pohlédl na menší kaluž u dveří a zhluboka se nadechl.
"Dnes ještě ne,"
Brunet se přitulil do jeho objetí a zavřel oči, Zaynova chodidla už se smáčela ve vodě a on se to pokoušel nevnímat.
Celá doba byla plná lásky, voda stoupala rychleji a rychleji, Zayn vzal Liama do náruče a držel jeho obličej nad vodou.
Jeho tělo se otřásalo zimou a nádechy byly velmi lapavé bez všech přístrojů.
"Zayne, prosím," vzlykl bolestně.
Pl
"Na tři,"
"Miluju tě," vzlykl černovlasý.
"Já tebe, navždy,"
"Navždy,"
"Tři, dva, jedna," oba skončili ve vodě v silném objetí, jejich těla se držela navzájem a marně se snažila o nádech.
Bez jakéhokoli náznaku oba nehybně leželi na hladině, která stoupla o nějakých pět centimetrů.
Stačilo ještě vydržet, stačilo pár minut, to vše stačilo a oba by přežili.
