"Pane Maliku," vydechl blond muž s brýlemi, které si nyní posunul níže, aby na dotyčného více viděl.
"Hmm?" Broukl černovlasý jmenovaný profesorem a zvedl k němu pohled.
"Zase vyrušujete. Buďto za pět za práci v hodině a nebo hodina po škole," řekl profesor vážně.
'Vzrušuji nebo vyrušiji?' Prolétlo černovláskovi v hlavě.
"To radši tu hodinu," vydechl, věděl, že další pětka z matematiky by mu zařídila opakování ročníku, jelikož reparát by nedal.
Možná s tímto učitelem ano, ale byli tam další tři učitelé.
Spěchal jsem ke kabinetu profesora Horana a jen doufal, že tam bude konečně sám.
Konečně, ano.
Byl jsem už po sedmé po škole, po každé kvůli němu.
A po každé nás vyrušil nějaký zasraný profesor, ať to byl Tomlinson nebo ten jeho šukač Styles.
Všichni věděli o řediteli a našemu tělocvikáři.
Jak nenápadné, dělat jeho prdel na záchodech, tleskám Stylesi.
Musel jsem se zasmát a hned jsem zaklepal.
"Jdete pozdě," ozvalo se za dveřmi a já vešel.
Hm, že by hodina navíc?
"Máte o hodinu navíc," - je to tady - koukal do svých papírů a já se usadil do pohodlného křesla.
"Vytáhněte si matematiku a najděte si příklady," stále koukal do papírů a mě to jen více štvalo.
Už jenom v pohledu na toho blond muže černovlasému lítaly jiskry v kalhotech nebo spíše čísla?
Musel jsem zkroutit nohy a cítil jsem silný uzlíček jednoho z mých problémů.
Otevřel jsem učebnici matematiky a koukal na nesrozumitelné příklady, které mi nic neříkali ani z minulé hodiny.
Bravo Maliku, budeš asi muset dávat pozor.
"Eh," odkašlal jsem si a konečně se mi dostalo jeho pohledu.
"Problém?" Pozvedl obočí, byl tak neskutečně přitažlivý, vsadím se, že je stydlivý, ale drsný.
Určitě.
"No, jo," ukázal jsem na příklad. "Nedává to smysl," pokrčil jsem rameny a on se zasmál.
"Kdyby jste dával pozor pane Maliku, chápete to," vydechl a vstal z jeho křesla, přešel ke mě a přisunul si židli, na kterou si usedl.
"Tohle musíte vydělit tím prvním, tak. A teď zbytek napíšete za rovná se, a zbytek tím vynásobíte, to se napíše pod to a odečte od vrchního čísla," jen jsem automaticky přikyvoval a čuměl na to jako idiot.
"Vy to stále nechápete, že?" Vydechl a já opět přikývl.
"Tak jak vám mám pomoct," vydechl a koukl do mých očí.
"Možná, že kdyby ste to sténal, do tý hlavy by mi to šlo rychleji," mrkl jsem na něho a spozoroval jeho ohryzek, jak poskočil nad hlasitým polknutím.
