Šel jsem pomalu po chodbě a držel jsem se chodítka, přesně takového, které mají staré babičky.
Moje babička měla taky takové.
Oči jsem měl přimouřené a rty pootevřené s několika kapkami na spodním rtu.
"Nialle, drahoušku pojď si hajnout!" Křikla na mě jedna z žen, která o mě pečovala.
"Drahoušku," vydechla, když pro mě nakonec musela dojít k židlím, na jedné z nichž jsem seděl.
"Nialle, musíme na pokoj," šeptla a já se usmál, ukazujíc na zeď naproti sobě.
"Je tam, on je tu semnou," usmíval jsem se a koukal do blba.
Žena si povzdechla a vzala mě za ruku.
"Ano, je s tebou," šeptla a pohladila mě po zádech, s úsměvem jsem natáhl ruku vedle sebe a stiskl dlaň svého přítele.
"Ahoj Harry," šeptl jsem a usmíval se jako sluníčko na hnoji.
"Ni, teď si hajni, Harry si lehne k tobě ano?" Usmála se na mě a já šťastně přikývl.
Koukl jsem vedle sebe na postel a pozoroval jsem Harryho, jak si sedá, beze slov, jen se usmívá.
"Přinesu vám něco k jídlu," přikývl jsem a jakmile odešla, sedl jsem si.
Chytl jsem Harryho za obě ruce a nechal ho, aby mě hladil po tváři.
Tak moc ho miluju.
Ozvalo se ťukání na dveře a opět do nich vešla stejná žena, jako předtím odešla.
Držela tác s jídlem a já se usmíval.
"Tady, dobrou chuť," její oči ukazovali bolest a já se nepřestával usmívat. Tácek jsem dal na postel a čekal, až si Harry nabídne, jako vždy.
Koukl jsem na sestřičku a ta pochopila a opustila náš pokoj.
Harry si i po té nic nevzal a já jsem chňapl lžičku a neohrabaně jsem začal nabírat kaši a krmit Harryho.
"Čvacht, čvacht"
Když Harry dojedl celou kaši, usmál jsem se, to ale zmizel a já koukl na kaši na zemi.
Jako obvykle.
Jmenuji se Niall Horan, je mi dvacet-čtyři let a můj přítel umřel před pěti lety při autonehodě, které jsem nestihl zabránit.
Po jeho smrti jsem skončil tady, v místě pro blázny.
Celých pět let jsem nepromluvil a dával jsem lásku imaginarním stínům.
Vždy jsem se divil, proč mám kaši na zemi, každý den, ve dvanáct odpoledne.
Vždy jsem se usmíval, ale věděl jsem, že jsem velmi nemocný.
S úsměvem jsem se posadil na postel a začal jsem kopat nohama.
Rozkopal jsem kaši všude po pokoji a s špinavýma nohama jsem šel k oknu, mříže jsem lehce otevřel, jelikož nebyli zamknuté jako vždy předtím.
Otevřel jsem okno a vlezl do něho, s úsměvem na tváři jsem šeptl: "Miluju tě Harry," a vyskočil jsem ven.
