l o u i s
"Zůstaň tady, musím do školy, přijdu odpoledne, ano?" Oznámil jsem malému kotěti s blond vlásky.
Seděl na zadečku a koukal na mě jeho velkýma očima přes černé dioptrické brýle, které mu neskutečně slušeli.
Protočil jsem oči a klekl si k němu.
"Dobře, ještě dneska zůstanu doma," vydechl jsem a kotě se ke mě přitulilo, drbal jsem ho na oušku a poslouchal jeho předení.
h a r r y
"Pan Payne s panem Malikem," oslovil jsem dva žáky, kteří sedí vzadu a ukázal jsem k tabuli.
Oba se zvedli a černovlasý z nich držel smích, druhy jen zčervenal a koukal do země.
"Tak, vypočítejte to, když se tam tak vesele bavíte," posadil jsem se za katedru.
Podepřel jsem si hlavu rukou a koukl z okna.
Co asi dělá můj milovaný žák Louis Tomlinson.
l i a m
Smál jsem se a šťouchal do Zayna, který mazal každé číslo, co jsem napsal.
Třída na nás koukala, jako na dva blbce, což jsme taky byli, a pan Styles vůbec nevnímal.
To bylo jediné štěstí, jinak by jsme dostali pětky za práci v hodině.
Už týden se chová dost divně, moc nevnímá, pomalu neví ani co říká a nedal nám za celý týden ani jeden test.
Jako by mu chyběl Louis.
"Liame, olízni to," ušklíbl se Zayn a na tabuli nakreslil mužské přirození.
Vybuchl jsem v hlasitý smích a strčil do Zayna, pričemž jsem na sebe upoutal pozornost pana Stylese a nestačil smazat onu kresbu na tabuli.
"Umělecké dílo, pane Payne," vydechl a já držel smích.
"Ale pane profesore, to kreslil Zayn," ihned jsem ukázal na vysmátého hocha.
"Jděte si sednout," vydechl.
Vydal jsem se se Zaynem k lavici, ale ještě než jsme šli každý z jiné strany, tak jsem ho plácl přes zadek a ušklíbl se.
l o u i s
"Prosím, Louis Tomlinson," zvedl jsem telefon a usmál se pro sebe.
"Ahoj Louisi,"
"Dobrý den," vydechl jsem s úsměvem, když jsem uslyšel hlas mého profesora pana Stylese.
"Už si zdraví?"
"Já nejsem nemocný, pane profesore. Jsem doma s Niallem, poslední dobou je nějaký hravý," zasmál jsem se a hladil maličkého, který se válel na sedačce.
"Ach, pozdravuj ho,"
"Jistě, budu,"
"Neskutečně mi chybíš,"
"Vždyť vy víte, kde bydlím," usmál jsem se a jemně se kousl do rtu.
"Mohl bych dnes?"
"Vy můžete vždy," vydechl jsem a to malé kotě ke mě zvedlo pohled.
z a y n
"Nechceš si zajít za Louisem? Máš tam přece svého miláčka, hm?" Kousl jsem Liama do spodního rtu a ušklíbl se.
"Možná i jo, oba jste moji miláčci tak ticho," věnoval mi úsměv a já koukl na jeho dokonalé rty, tak plné a krásné.
"Nebo co?" Zvedl jsem oči k jeho očím, které byli krásně čokoládové, jako ty mé, ale světlejší.
