"Tatínku? Co mi dáš k mým patnáctým narozeninám?" Usmál jsem se a sledoval jeho očka.
"Ještě máš hodně času," políbil mě na rty a já s úsměvem zavřel oči a usnul jsem.
Ležel jsem na pokoji v nemocnici a jemně se pousmál, když do pokoje vešel můj táta.
"Tatí," šeptl jsem s úsměvem a hned se natáhl pro jeho ruku, kterou chytl a jemně jí stiskl.
"Řekli ti to? Já umřu," šeptl jsem tichounce a následně mu koukal do očí. "Máš slabé srdíčko, proto si omdlel v tom metru," vydechl a já se pousmíval.
"Nechci umřít," šeptl jsem a koukl z okna, kde svítilo sluníčko.
"Neumřeš lásko," objal mě a políbil mé rty. "Neboj se, ano?" Přikývl jsem a v očích měl slzy.
Nechtěl jsem odejít ve svých čtrnácti, skoro patnácti.
Zavřel jsem oči a stále držel jeho ruku, už jsem ho nikdy nechtěl pustit.
"Jsme tu," usmál se strýc Niall a já pomalu vystoupil z auta a cupital ke dveřím domu.
Vzal jsem za kliku a pomalu vstoupil.
"Tatí!" Vypískl jsem s úsměvem a pomalu prohlížel každý kout domu dokud jsem neskončil v pokoji, kde byl dopis.
Moc tě miluji Zee, ano? Nikdy nezapomeň na to, jak moc.
Patnáctiny tě už navštívili a já stále nevěděl, co s dárkem.
Když se ale stalo to, co se stalo, rozhodl jsem se jasně, dal jsem ti své srdce, miluji tě, táta. x
Do očí se mi vehnaly slzy a hlasitě jsem se rozplakal, Niall s skleněnými očky přešel ke mě a vzal mě do náruče.
"Shh," hladil má záda a já hlasitě plakal.
Obětoval se jen kvůli mě.
