"Pan Horan je nemocný, bude to ještě dlouho a tak vás budu učit já, jmenuju se profesor Doski a myslím, že si budeme rozumět," řekl tmavovlasý muž vyšší postavy a napsal své příjmení na tabuli.
Černovlasému to už bylo divné, už tu nebyl týden jeho milovaný učitel. Od té doby co s ním byl v kabinetu tu nebyl.
"Co je panu profesorovi?" Optal jsem se, nedalo mi to být jen zticha a koukat opět na pohledného mladého učitele.
Naštěstí už byla poslední hodina a já už to nějak musel vydržet.
Po cestě jsem prošel kolem novějšího domů, musel jsem se u něho zastavil a prohlédnout si tu velikou zahradu.
Přišel jsem blíže k domu a prohlédl si jmenovku.
Horan
Ihned jsem stiskl zvonek a čekal.
Ven vyšel pohledný hnědovlasý muž a měl na sobě sako.
"Dobrý den," zašeptal jsem.
"Ahoj, co potřebuješ?" Optal se mě a pomalým krokem se dostal až k brance.
"Je tu správně pan Horan?" Muž zakýval hlavou a já jsem tiše polkl, musí tu přece někde být.
"Jsem Styles, přestěhoval jsem se sem, pan Horan bydlí jinde, myslím že mám adresu v telefonu," vytáhl nejnovější iPhone a já jen nestačil zírat.
Musel být neskutečně bohatý.
Harry Styles byl jeden z nejvíce úspěšných podnikatelů, jeho firma byla celosvětově známá a on si jen užíval každou chvíli, když trávil čas doma.
Hned co našel tuto vilu, musel ji koupit, byla velká a pěkná, přesně podle jeho představ až na nějaké maličkosti, které upravil.
Černovlasý nervózně koukal na vyššího z nich a skousl si ret.
"Děkuji," vydechl jsem když mi pan Styles dal adresu Horanova domu.
Vyšel jsem na cestu, věděl jsem jaká ulice to zrovna je, je asi kilometr od té mé.
Jakmile začalo pršet, chystal jsem se to vzdát, ale dokázal jsem to a došel jsem tam.
Zaťukal jsem na dveře menšího bytu a čekal.
Čekal jsem asi pět minut a zaťukal jsem znovu.
"Už jdu!" Ozvalo se za dveřmi a já se pro sebe usmál.
"Chyběl si mi," vydechl jsem a blonďák za dveřmi se pousmál.
"Ahoj," vydechl tiše a koukl do mých očí.
"Musíš se vrátit," uchopil jsem jeho tvář do dlaně a koukal do těch modrých krásných očí.
"Oni mě kvůli tomu, co se stalo s tebou vyhodili," oznámil mi a já jsem se zamračil, kvůli mě.
"Půjdeš bydlet ke mě, nenechám tě v tomhle," koukl jsem na starý malý domek.
"Zayne, to nemusíš," šeptl.
"Musím, miluju tě, pamatuješ?" Oznámil jsem mu a vzal jeho bradu do dlaně a dlouze ho políbil.
"Sbal si věci," oznámil jsem mu a on hned poslušně odešel sbalit vše potřebné.
