Podíval se na menšího chlapce, který seděl na své posteli a hrál si se svými prsty, bylo jasné, že je maličký nervózní.
"Ty budeš dokonalý, pojď semnou, zlatíčko," vydechl hlubším hlasem svalnatý vysoký brunet, vedoucí podniku, Liam Payne.
Blondýn si urovnal své růžové šatičky a poslušně popoběhl za Liamem, který už otevíral dveře od pokoje.
Niall, blonďatý chlapec, chytl Liama za ruku a propletl si s ním prsty, jeho kůže byla hebká jako hedvábí.
Niall ještě nikdy před tím neopustil svůj pokoj a tak to pro něho bylo něco úplně nového.
Jakmile Liam chytl za kliku od své kanceláře a otevřel jí, blonďákovi oči spočinuli na brunetovi, který seděl v křesle před stolem.
Jeho vlasy byly v drdolu, načež pár neposedných vlásků trčelo na všechny možné strany.
Na sobě měl červené sako s bílým límcem, jaký nosí princové, on sám tak vypadal.
"Tenhle by se Vám mohl zamlouvat, pane Stylesi," vydechl brunet s úsměvem na rtech, načež se tmavovlasý brunet otočil obličejem ke dveřím.
Niallovo srdce vynecháno úder.
Jeho dokonalé smaragdové oči se vpíjeli do něho, do jeho celého těla.
Jeho obočí bylo v jemné trochu chaotické rovině s menší vráskou mezi.
Výrazný nos a překrásné plné narůžovělé rty, které se leskly.
Brunet vstal že židle a s klidným výrazem v tváři se vydal k menšímu blondýnovi.
Jeho bradu si zvedl palcem, načež Niall pootevřel rtíky a díval se mu poslušně do očí.
"Je překrásný," vydechl muž s mechově zelenýma očima.
"Jeho cena?" Pohlédl na bruneta, který s úsměvem hleděl na Nialla.
"20 000£," vydechl Payne a muž se ušklíbl, čímž ukázal své ďolíčky.
"Takhle drahé nebylo ani mé auto," Payne se začal smát. "Beru ho," oznámil a Niall si chytl okraj svých šatiček a stydlivě se zadíval na zem.
"Tady to podepište," Payne mu podal papír, který bez otázek ihned podepsal.
"Drahoušku, jdi si zbalit své oblíbené věci," usmál se Payne na Nialla, který poslušně běžel do svého pokoje.
"Kdyby jakkoli zlobil, stačí zavolat," vydechl Payne a podal mu vizitku se jménem a telefonním číslem.
"Nemusíte se obávat, určitě si budeme rozumět," uklidnil ho Harry Styles, bohatý podnikatel v textilním průmyslu.
"Tomu věřím, pane Stylesi,"
"Hotovo," pípl blonďáček u dveří a držel pastelově růžový kufr.
"Dobře, pet, hlavně nezlob ano? Nechceme žádné problémy," pokáral ho Payne.
"Budu hodná princess, slibuji," Niall přicupital s věnoval Paynovi krátký polibek na tvář.
"Děkuji, pane Payne, určitě Vám dám vědět, jak se Niallovi v novém domově líbí," Harry chytl Niallovu ruku do té své a vzal jeho kufr, který nebyl ani nijak těžký.
"Jak ti mám říkat?" Pohlédl modrookénu do očí a ten se jen zahleděl do země.
"Pan Payne mě vždy rád oslovoval Ni, někdy i Nini, ale líbí se mi pet," šeptl s rudými tvářičkami.
"Dobře, pet," poslední věta, která cestou k autu padla, jelikož následovalo hrobové ticho.
Harry Niallovi otevřel dveře od auta a ten se ihned s poděkováním usadil do pohodlné sedačky černého Range Roveru.
Harry dal kufr do auta a následně se posadil za volant, nastartoval auto a společně vyjeli na cestu do Niallova nového domova.
"Pověz, už si u někoho dříve byl?" "Ne, pane, byl jsem příliš drahý," vydechl tiše a hrál si se svými prsty.
"Pro mě za tu cenu stojíš, pet," věnoval mu pohled a Niall cítil, jak jeho tváře opět rudnou.
"A byl bych rád, kdyby si mi spíše říkal daddy," olízl si svůj spodní ret.
"Ano, daddy," řekl poslušně a chytl krajku šatiček.
"Máš rád šatičky?" "Jak které, daddy," podíval se hluboko do jeho očí a znovu skončil pohledem v zemi.
"Stydíš se?" "Ano, daddy," jeho dýchání bylo klidné, tiché a pomalé.
Niallův krk objímal tenký černý choker z látky, vzadu na zapínání.
Z profilu přišel Harrymu překrásný, ale něco tomu chybělo, jeho úsměv.
"Úsměv, pet, úsměv," napomenul ho Harry a Niall ihned ukázal své krásně bílé zoubky díky širokému úsměvu, který mu věnoval.
"To je ono," pochválil ho.
"Pověz mi, copak rád jíš," "Mám rád pizzu, taky špagety a palačinky, jo a taky brambůrky a popcorn a taky kuře a taky gril-," Harry ho se smíchem přerušil: "Vypadá to, že o jídle by sis dokázal vypovídat duši," Niall s úsměvem přikývl a opřel se hlavou o okno.
Niallovi podkolenky už sahaly pouze do půlky lýtek.
Na konci podkolenek měl jemné pastelově růžové krajky.
"Jsme tu," oznámil klidně vyšší muž, vystoupil z auta a otevřel menšímu blondýnovi, který se ovšem zachytil podkolenkou o dveře auta a následně díky trhnutí skončil na zemi.
Harry se ihned otočil na Nialla, který momentálně ležel obličejem na zemi a ihned mu pomohl, vymotal krajku od podkolenky ze dveří a pomalu ho zvedl.
Jeho odřená kolínka krvácela a stejně tak jeho odřené čelo a nos.
"Pet, jsi v pořádku?" Vydechl starostlivě a prohlédl si jeho rány v oblasti obličeje.
"Ano, daddy, jen to štípe," vydechl a promnul si oči.
"Vyčistíme to," vzal ho za ruku, vytáhl kufr z auta a společně se vydali k hlavním dveřím od vily.
Na noční obloze bylo vidět záření hvězd, podle tmy bylo kolem deváté možná i po deváté hodině, čas tak akorát.
"Ukaž," vydechl Harry, když Niall seděl na lince a koukal na zem, pohled zvedl a vyhledal tak Harryho oči.
Brunet otřel kulatým tampónkem s dezinfekcí Niallovi rány v obličeji a tak je dokonale vyčistil.
Na jeho nosánek mu dal menší růžovou náplast a spokojeně se usmál, nad tím, jak moc tenhle blondýn dokázal být roztomilý.
Stejně postupoval u kolen s tím rozdílem, že je nepřilepil náplastí, aby to blonďáčka pak nebolelo a nemokvalo mu to.
"Děkuji, daddy," šeptl maličký a věnoval mu jejich první polibek, kterým Harrymu dokázal svou vděčnost a důvěru.
"U mě slovo děkuji nepoužívej, pet," oznámil mu a pohladil jeho červenou tvářičku.
"Jsi u mě od toho, abych tě opatroval, princess," dodal a s těmito slovy mu navždy přísahal svou péči, kterou každý den dodržoval.
