Kousl jsem se do rtu, když jsem viděl další fotky svého idola, Zayna Malika.
Otřel jsem si ústa a skousl si ret.
Jeho úsměv, oči, dokonalé obočí, celý jeho dokonalý obličej.
Jeho krásné hubené tělo.
Pootevřel jsem rty a zaklonil hlavu, byl jsem stále blíž a blíž.
"Nialle, pojď mi pomoc! Dělej ty línej idiote!" Kurva.
Vstal jsem z postele a oblékl si kalhoty.
"Už jdu," zamumlal jsem a rychle seběhl schody.
"Co je Amy?" Promnul jsem si oči a koukl na mou nejlepší kamarádku, se kterou jsem už nějaký čas bydlel.
"Pomůžeš mi s večeří?" Odfrkl jsem si a skřížil ruce na hrudi.
"A kvůli tomu si vyrušila mou chvíli se Zaynem?!" Křikl jsem a ona zamířila pohledem na mé kalhoty.
"Zayn si počká, bože," protočila oči a začala se následně smát.
"Hlavně mi teď pojď pomoc nebo budeš bez jídla," řekla vážně a já jsem jí šel pomoct.
Jakmile jsme dodělali rýži a omáčku, promnul jsem si oči a koukl na hodiny.
"Amy, já jdu, dobrou,"
"Ty nebudeš jíst?" Optala se udiveně.
"Nemám hlad," šeptl jsem a ona se usmála.
"Dobrou, sladké sny,"
"Tobě taky," opětoval jsem jí a šel si lehnout.
Ještě jsem projížděl Twitter a zastavil se nad Zaynovým tweetem.
'Mullingar!🇮🇪👊🏼👌🏼'
Musel jsem se lehce kousnout do rtu, třeba ho uvidím.
Následně jsem hned padl do říše snů.
Ráno mě vzbudil budík, který jsem zapomněl vypnout a tak jsem vstával v sedm ráno.
Šel jsem splnit ranní higienu a následně se oblékl.
Bíle triko a skinny jeans s dírami na kolenech.
Bíle Supry a vyrazil jsem ven.
Už od rána tu svítilo slunce a tak jsem nepotřeboval žádnou mikinu či bundu, bylo dost horko.
Štěstí?
Usmál jsem se od ucha k uchu a šel za postavou, která mi byla tak moc známá.
"Ahoj," řekl jsem a on se na mě otočil a věnoval mi úsměv.
"Ahoj," nemůžu uvěřit, že jsem opravdu potkal Zayna.
"Jsem Niall, tvůj fanoušek," lehce jsem zčervenal a on se mě objal.
"Ty jsi ten co mi kreslil portrét k narozeninám, posílal si to na Twitter asi osmdesát krát," zasmál se a já zčervenal mnohem víc a jemně jsem přikývl.
"Omlouvám se za spam," pípl jsem.
"Chodí mi takové věci pořád, neomlouvej se," jeho rty se stále zvedaly do úsměvu a oči mu jen zářili.
"Proč si tady v Irsku nebo spíš v Mullingaru," usadil jsem se na lavičku a on hned vedle mě.
"No, chceš to popravdě?"
"Hm, ano," zasmál jsem se a on koukl do mých očí.
"No, víš. Je tu jedna dívka a ona mi tak trochu psala, je to tak, huh tři dny zpět," zasmál se a já pootevřel rty.
"Amy?" Přikývl a mě se rozklepali ruce.
"Bože," dal jsem si ruku před rty a koukl na zem, on mě objal kolem ramen a natiskl mě na sebe.
"Si v pořádku?" Přikývl jsem a objal ho kolem krku.
"No, si mi sympatický, myslíš, že bych u tebe měl šanci tě pozvat třeba na večeři?"
"Měl šanci?" Pípl jsem.
"Sakra já bych měl prosit tebe," byl jsem tak překvapený, tak moc šťastný.
"Tak dneska můžu, pokud můžeš ty vyzvedl bych tě u vás, hm?" Přikývl jsem a cítil opět červeň.
"Dobře, hele teď musím jít, ale čekej mě kolem, hm, šestý?" Usmál se a já souhlasil.
"Rád jsem tě viděl," řekl jsem a on se jen zasmál.
"A ne naposledy, zlatíčko," věnoval mi polibek na tvář a já jsem lehce znervózněl.
A udělal blbost.
Chytl jsem ho za ruku a natiskl své rty na ty jeho.
Překvapený se odtáhl a chytl mé dlaně do svých.
"Promiň," otočil se a odešel.
Padl jsem na zem a vzlykal, dokud nezmizel z mého dosahu úplně.
Pomalu jsem vstal a otřel si oči, půjdu domů a vypláču se Amy.
Co mě to jen sakra napadlo.
Jakmile jsem otevřel dveře, Amy se na mě otočila a přestala se usmívat.
Když jsem se Amy ze všeho vyzpovídal s pláčem a vyčerpáním jsem ztratil veškerou chuť teď někam jít.
Navrhla mi miliony míst, ale já je jedno po druhém odmítal.
"Prospi se, udělám mezitím oběd a pak tě vzbudím," pohladila mé vlasy a já jí chytl za ruku a ona se usmála a věnovala mi polibek na čelo.
"Mám tě rád,"
"Já tebe," usmála se a odešla do kuchyně, musím uznat, že má ale hezký zadek.
Tiše jsem se zachechtal a zavřel oči.
Samé ošklivé sny.
Měl jsem plnou hlavu hnusných snů a nevydržel jsem chvíli ležet v klidu.
Vzbudilo mě až cinknutí zvonku a já se posadil.
"On spí, ale můžeš dál," slyšel jsem Amy a v tom uviděl Zayna, v saku s růžemi.
"Ahoj," pousmál se a posadil se vedle mě, věnujíc mi kytici.
"Ta je pro mě?"
"Ne, pro tvojí sestru,"
"Ale já sestru nemám," pípl jsem a on se zasmál.
"Ni, ta je pro tebe," vydechl a chytl mou dlaň do své.
"Myslel jsem, že půjdeme na tu večeři," rozzářili se mi oči.
"Jestli semnou stále chceš jít,"
"Chci, jen jsem byl předtím překvapený," zasmál se a já s ním.
"To i já sám," zamumlal jsem.
"Takže?"
"Takže ano," šeptl jsem a chytl ho za ruku.
