Konečně zazvonilo a já si sbalil věci a odešel na školní dvůr, sedl jsem si ke stromu a spokojeně se opřel o jeho kmen.
Natáhl jsem se k batohu a vyndal si krabičku s jídlem, jelikož jsem nikdy nestačil snídani, tak jsem di bral veliký oběd.
O kousek dál si sedl menší blonďák, několikrát jsem ho viděl ve škole, byl dost stydlivý a asi vím proč, určitě šlo o šikanu.
Sundal si brýle a otíral si oči, muselo se mu něco stát.
Vstal jsem a s batohem šel k němu, posadil jsem se vedle něj a jemně ho pohladil po rameni.
"V pořádku?" Šeptl jsem a on přikývl na souhlas.
"Neřekl bych," vzal jsem jeho bradu do dlaně a otočil si ho tak druhou tváří na sebe, měl jí celou červenou.
"Co se ti stalo?"
"Bouchl jsem se o dveře na záchodě," šeptl tak tiše, jako by nás někdo poslouchal, jako by ho snad měl slyšet každý list a každá veverka v koruně stromů.
"To byl ten nový? Nevím jak se jmenuje," svraštil jsem obočí a maličký se koukl na krabičku plnou jídla.
"Vem si, vezmi si cokoli," podal jsem mu ji, jeho oči se rozzářili a ručičky se natáhly po zabaleném sendviči.
"Horane, co kdybys radši místo žraní poprosil toho buzeranta aby tě naučil se prát," zasmál se černovlasý vysoký chlapec, pleť bílá a kolem něho bylo pár kluků.
"Já být tebou tak si zamknu hubu nebo přes ní jednou dostaneš," řekl jsem vážně a vstal jsem ze země, byl jsem o něco menší než on, ale to mi bylo jedno.
"Ale, ale ty havrane," ušklíbl se a já zvedl jedno obočí.
"To ty vypadáš jako vypelichaná vrána," přimouřil jsem oči a ihned mu jednu natáhl, trefa přímo do nosu.
Když se otočil a snažil se mě udeřit, chytl jsem jeho ruku a stiskl mu jí za zády.
"Bejt tebou, tak si na tohohle havrana dám pozor," zasmál jsem se mu u ucha a shodil ho za ruku na zem.
Sebral se a ihned utekl i s jeho partou, když jsem se však otočil, viděl jsem modrookého jak se jemně klepe a tváře má plné sendviče.
"Ten už na tebe nesáhne, nikdo z nich," posadil jsem se před něho a pohladil jsem jeho bolavou zarudlou tvář.
"Jsi tak hodný," vydechl tiše a já se usmál a podal jsem mu pití, aby zapil sousto.
"Přátelství je klíč," usmál jsem se a pohladil jeho blond vlasy.
"Klíč?"
"Klíč k něčemu lepšímu, blonďáčku,"
