"Dost! Kurva už drž hubu!" Křičel jsem na blonďatého mladšího a menšího kluka, mého přítele.
"Zayne, prosím dost," vzlykl a schoulil se do postele.
"Jdu za Liamem, potřebuju od tebe pokoj," chytl mou ruku a já se otočil.
"Prosím, Zee, už si dost opilý," vzlykl a já ho shodil na zem.
"Nejsem opilý!" Křikl jsem vážně a slyšel další vzlyky.
"Umíš i něco jinýho?!" Řekl jsem vážně a nechal ho s pláčem na zemi.
Liam.
Jakmile jsme spolu byli, opil jsem se ještě víc.
Tak moc, že si z té chvíle nic nepamatuju, až na pár dívek, které jsem odmítal.
Nikdy bych Nialla nepodvedl, ale už jen tím alkoholem jsem mu ublížil víc než dost.
"Zee? Zee? Už si doma?" Uslyšel jsem jakmile jsem vešel do domu, jeho hlas byl tak zlomený.
"Zee," objevil se přede mnou a otíral si uslzené oči.
"Nech mě napokoji," odstrčil jsem ho a šel do koupelny, ovšem Niall šel neustále zamnou, neskutečně mě naštval.
"Kurva přestaň zamnou lézt!" Poslední, co jsem řekl.
"Li-Liame?" Vzlykal jsem do telefonu a tahal se za vlasy.
"L..Liame?!"
"Co se děje?"
"Já..já ho zabil,"
"Seš kurva zasranej vocas, co neumí bejt chvíli sám!" Křičel jsem na něj a hodil po něm sklenici.
Ta spadla na zem a rozbila se.
"Zayne, prosím, miluju tě," chytl mě kolem pasu a to už jsem se naštval a shodil ho ze sebe vší silou.
Jeho křehké tělo spadlo na zem a hlavou se uhodil do stolu, louže krve.
"Nialle! Doprdele, Nialle!"
Chytl jsem své vlasy a začal vzlykat.
Jeho tělo bezmocně leželo na zemi a já jen držel jeho dlaň a tiskl jí k sobě, dech už dávno zmizel a sanitka stále nedorazila.
Všechno byla moje zasraná chyba.
Kvůli alkoholu jsem zabil svou drahou polovičku a nikdy mu neprokázal lásku, kterou k němu cítím.
Nikdy jsem nepoklekl a nezeptal se ho na tu osudnou otázku.
Od té doby už jsem nikdy nepil.
Tohle jsem sakra nechtěl.
Jestě té noci, jsem si sám vzal život.
