"Fajn! Tak pojď frajere!" Křikl jsem se smíchem po Liamovi a ten se napřáhl a bouchl mě do ramene.
Se smíchem mě nakopl a já mu to chtěl vrátit, ale zrovna v tu chvíli projížděl kluk na kole a já kopl to kola.
Kolo se hned zastavilo a kluk s křikem padl na zem.
"Doprdele, v pohodě?" Hned jsem si klekl a pozvedl jeho hlavu, tvář měl od krve, odřené lokty a i kolena.
"Přeskočilo vám?!" Vypískl a chytí si ruku, na kterou spadl.
"Sakra," zaklel a já si ho hned opřel o sebe.
"Bolí hodně?" Optal jsem se po chvíli, kdy už se blonďáček uklidňoval.
"Myslím, že je jen namožená," pousmál se s usouzením Liam.
"Co vás to napadlo?" Vydechl a jeho oči byli velmi světle modré s lemem žluté okolo zornice.
"Jsem Zayn," pousmál jsem se. "Niall," vydechl a pomalu vstal, po nohách mu stékaly kapky rudé krve a on svraštil obočí.
"Vezmu tě k sobě, ošetřím ti to," objal jsem ho opatrně kolem pasu a s úsměvem s ním pomalu šel ke svému autu.
"Takže teď mě ještě čeká autonehoda?" Opřel se hlavou o sedadlo a já se zasmál.
"Nepil jsem a řídit umím," zalichotil jsem si a nastartoval, načež jsem vyjel.
"Fakt to bolí," zaskučel ten krásný andílek a ruku si položil na mé stehno.
"Už tam budeme, dáš si sprchu a přespíš u mě," nabídl jsem mu a on zavřel svá modrá kukadla.
"Jsme tu, šípkový princi," usmál jsem se a pomalu vystoupil z auta.
Niall spal a tak jsem auto obešel a vzal ho do náruče, nechtěl jsem to zlatíčko budit.
"Pusť," pískl svým rozespalým hlasem a já ho položil na zem.
"Po schodech nahoru a vpravo," usmál jsem se a Niall hned díky mému návodu vyrazil do koupelny, byl celý špinavý a to jen kvůli mě.
"Neboj se, oči mám zavřené, nekoukám," zasmál jsem se, když jsem vešel do koupelny, na pračku jsem mu dal mé černé triko a čisté boxerky.
"Klidně se podívej, jsem zvyklý od bratra," vydechl a já vyhledal jeho krásné oči.
Byli celé jasné a plné lesku. "Plakal si?" Vydechl jsem a klekl si k vaně.
"Víš jel jsem domů, bratr je dost nemocný," vydechl a žmoulal si očka.
"Mám tě hodit domů? Moc mě to mrzí," řekl jsem ihned.
"Ne, jen prosím mi tu dovol přespat, je toho na mě opravdu moc, chci být chvíli sám," hlavou se opřel o mé rameno a plakal.
"Andílku, neplač ano? Ustelu nám v obýváku a budu s tebou," hladil jsem jeho mokré blond jasné vlasy.
"Dobře," zakňučel a rty se otřel o můj krk.
"Tak pak se jen osuš, obleč a po schodech dolů projdeš kuchyní," přikývl a já šel připravit vše potřebné, bylo mi ho moc líto.
"Ahoj," pípl za mými zády a já se jen otočil a viděl doslova božskou krásu.
Jeho očka zářila, vlásky měl poházené, rty růžové jako maliny a v mém triku vypadal velmi malý.
"Ty boxerky mi padají," šeptl a já se usmál a kousl se do rtu, když jsem viděl jeho odhalené stehno, měl jenom mé triko.
"Nevadí, budeš pod dekou," došel jsem mu naproti, prohlásil jeho krk oběma rukama a políbil jeho čelo.
"Dobře," vydechl a cupital hned na sedačku.
Uvelebil jsem se k němu a sledoval jeho úsměv na tváři, když koukal do telefonu.
"Mamka psala, že je bráchovi mnohem lépe," "To je moc dobře," usmál jsem se, vzal dezinfekci a pár náplastí.
"Tak ukaž," opatrně jsem ošetřil každou jeho ranku a zalepil ty, které stále krvácely.
"Děkuju," "Není za co, sunshine," pohladil jsem jeho zlatavé vlásky a přijal ho do své náruči.
"Ve finále jsem rád, že si mi do toho kola kopl," vydechl, podíval se mi do očí a políbil mé rty.
"Jinak bych na lásku na první pohled nikdy nevěřil," dodal.
