"Cítíte se dobře?"
"Ne, je mi hrozně, všechno mě bolí,"
"Změnilo se něco?"
"Bolí mě hlava, zhoršilo se to,"
"Co se zhoršilo?"
"Všechno,"
Vyšel jsem ze dveří a schoval svůj obličej do mikiny, kapucu jsem si přetáhl přes hlavu a s pohledem k zemi jsem vyrazil domů.
Silnější vítr s sebou donesl kapky deště, které se postupem času zvětšily a padaly rychleji a rychleji dokonce i ve větším množství.
Šel jsem ulicemi temného Londýna a koukal na mokré plochy na silnicích, kolem mě všude projížděla auta a jedno z nich, bílý Mercedes, zajel do kaluže a já byl nejbližší cíl.
Kapky se rychlostí blesku vpily do mé mikiny a já jen svraštil obočí a přidal jsem na tempu.
"Počkejte! Počkejte prosím!" Ozval se dívčí hlas a já se zastavil a lehce jsem se otočil, stály tam dvě dívky.
"Můžu vám nějak pomoci?"
"Ne, vlastně ano, mohli by jsme se s vámi vyfotit?" Řekla dívka s dlouhými červenými vlasy, choker kolem krku a na sobě měla černé šaty.
"Jistě," vydechl jsem a podíval se na druhou dívku, hnědovlásku, která na sobě měla kraťasy do pasu a bílé triko s černými pruhy zastrčeným v kraťasech.
Vlasy měla po ramena a na hlavě umělý věnec z růžových květin.
Brunetka vytáhla telefon a postavila se vedle mě z druhé strany, z pravé, z levé strany se postavila červenovláska a brunetka stiskla fotoaparát, který doprovázel blesk.
"Vy pláčete?" Optala se brunetka a já se pousmál a jen zakýval hlavou, stále jsem nechápal proč mi tykají, nejsem tak starý.
"Ale ano, pláčete," objala mě červenovláska a políbila na tvář.
"Ať se stalo cokoli, tohle si vezmi pro štěstí,"
Brunetka mi do dlaní vtiskla malý kožený náramek a já vyhledal její roztomile zelené oči.
"Děkuju zlatíčka," obě jsem pohladil po vlasech a s rozloučením se vydal dále na svou cestu.
Konečně jsem zatočil do ulice, která vedla do čtvrti, kde stál náš dům, ano náš.
Bydlel jsem s přítelem Harrym už dva roky, přesněji dva roky od zítra.
Vešel jsem do domu a zavřel zasebou dveře, sundal jsem si boty, dal je do botníku a namířil si to do koupelny.
Jakmile jsem zamknul dveře, svlékl jsem se do suchých boxerek a otevřel jsem skříňku s prášky, zapil jsem pět pilulek a opět jsem prášky dal na své místo.
Opřel jsem se o skříň před zrcadlem a koukal na sebe.
Rozcuchané hnědé vlasy, menší strnistě, kruhy pod očima a po těle samá jizva a modřina.
Styděl jsem se chodit jen v kraťasech, aby lidi nic nepoznali, aby fanoušci nic nepoznali.
Mé jizvy o různé pokusy na zápěstí se choulily pod několika náramky a já k ním přidal hnědý kožený náramek s přívěskem malého křížku.
Svlékl jsem si poslední kus oblečení a náročný den zakončil horkou sprchou, pro težké dny to pro mě byla nepopsatelná úleva.
"Louisi?" Ozval se chraplavý hlas a já sklonil obličej ke svým nohám.
