"Hej! Hej ty!" Okřikla mě parta kluků a já si natiskl knihy na hruď a posunul si brýle, které mi padali na nos.
"Jmenuju se Niall," svraštil jsem jemně obočí a vzhlédl na bruneta.
"To je jedno, Neile," zasmál se další kudrnatý z nich. "Hele, prosimtě máš úkol z,"
"Hej, že se ptáš, kámo on podle pohledu má i úkoly navíc," zasmál se černovlasý.
"Já.. Já musím na hodinu," vykoktal jsem a běžel do třídy, kde se konal můj oblíbený předmět, biologie.
Miloval jsem pitvy, i když to bylo ošklivé a nechutné, miloval jsem nové věci, zjišťovat co k čemu je.
"Hey," uslyšel jsem povědomí hlas a otočil jsem se, ten černovlásek ze skupiny těch idiotů, skvělé.
"Hele, si v pohodě?"
On se umí starat?
"Jo jsem, nečekal bych tě tu, že se ty zrovna budeš vzdělávat," odkašlal jsem si a on se zasmál.
"Spíše mám rád biologii," mrkl na mě a já koukl na zem.
"Hm," strčil do mého ramene a já na sebe vylil kyselinu, kterou jsem zrovna chtěl přelít do jiné skumavky.
Samozřejmě, že se to neobešlo bez poleptaní, tleskám Horane.
"Au," sykl jsem a hned upoutal učitelky pozornost, ta mi ihned pomohla s ošetřením.
Vrátil jsem se zpět na své místo a prohlédl si černovlasého chlapce, který mezitím všechno udělal za nás oba.
"V pohodě? Omlouvám se," vydechl a já vzal skumavku z jeho ruky do své.
Ovšem zazvonilo dřív než bych čekal.
"Tak třído, do zítra to máte jako domácí úkol!" Řekla profesorka a já koukl na Zayna.
"Stav se u mě, po škole, tady," podal mi papírek s jeho adresou a já nestačil říct ani slovo.
Vzal jsem své učebnice a šel do skříňky s věcma, kam jsem učebnice vložil a připravoval se na cestu domů, poslední hodina vždy rychle uteče.
Koukl jsem na svoje hodinky a opět na dveře, vešel jsem dovnitř na zahradu a mířil ke schodům.
Zaťukal jsem na dveře a uslyšel ženský hlas.
"Ahoj, ty musíš být Niall," mile se usmála hnědovlasá žena, vypadala velmi mladě.
"Dobrý den, Niall Horan, máme s vaším sy,-"
"Já vím, já vím, říkal mi o referátu," přerušila mou větu a já přikývl.
"Pojď dál, po schodech nahoru, jdi přímo rovně, tam je Zayna pokoj," usmála se a já jsem přikývl a pomalu vyšel schody.
Naštěstí tu byli jen jedny dveře přímo naproti a já zaťukal a na pozvání od Zayna vešel dál.
"Prosimtě, měl si vejít a ne ťukat," zasmál se a já jen stál.
"No, je to slušnost," pokrčil jsem rameny a posunul si brýle.
"Uděláme ten referát?" Šeptl jsem a on se zasmál a přikývl.
Na stůl dal potřebné skumavky a všechny látky, které jsme potřebovali.
"Nechceš se nejdřív najíst?" Optal se mě a já zakýval hlavou a posadil se na postel, kam se posadil i on.
