"Zee, lásko pospěš si, jdeme na večeři k našim," vykřikl hnědovlasý brunet z haly, mezitím co si nazouval boty.
Seděl jsem na záchodě a marně doufal, že se mi stále udělá lépe.
"Zayne, nechci přijít pozdě!"
Uslyšel jsem kroky po schodech a slyšel jsem, jak mě hledá v každé místnosti, až mě nakonec úspěšně našel.
"Lásko, co se děje?" Ihned si ke mě klekl a objal mě kolem pasu, jeho štěněcí hnědá očka na mě vystrašeně koukala a já se málem roztál roztomilostí.
"Není mi dobře, už večer mi bylo nevolno," špitl jsem a položil se do jeho náruče.
"Zruším tu večeři a pojedeme k doktorovi," pohladil mé vlásky a tiskl si mě více na svou hruď.
"Ne, zvládnu to," pousmál jsem se a pomalu vstal, načež jsem si to namířil do ložnice a slušně se oblékl, ovšem to by to nebyl Liam, kdyby nepřišel a nedal mi oblečení podle sebe, jelikož mi bylo špatně.
Dostal jsem bílé triko, jeho černý svetr a své černé skinny jeans jsem si nechal, ovšem byli mi nějaké těsné v pase.
"Tak jedeme," vydechl a nastartoval auto, společně jsme konečně vyjeli na cestu a během půl hodiny, jsme úspěšně dorazily.
"Ahoj mami!" Usmíval se Liam na svou mamku a ihned jí objal, následně objal i otce a koukl na mě.
"Ahoj Zee, jakpak se máš?" Objala mě jeho matka a následně i jeho táta a s úsměvem jsme všichni vešli do domu.
"Posaďte se," usmála se na nás a já se posadil vedle Liama a koukl jsem se na polévku, která vypadala dost chutně.
"Tak nám povězte jak se mají naši snoubenci," usmála se jeho matka a já jsem začal pomalu jíst polévku.
"Výborně, dokonce už máme naplánovanou svatbu, že?" Liam se usmíval jako sluníčko a pyšně přikývl, ale v tom jsem já rychle vstal a běžel jsem na záchod.
A tak to všechno začalo.
"Liame, prosím podej mi plenku," vydechl jsem a šimral mezitím maličkou Anabelle na bříšku.
"Jistě," ospalý brunet se natáhl pro balení plenek.
"Děkuju, lásko," vydechl jsem a hned maličkou přebalil.
Na to už ji Liam držel v náruči a kolíbal jí, aby usnula.
"Li?"
"Děje se něco?" Pohotově na mě koukl a já jsem zakýval hlavou.
"Jen, že tě miluju,"
"Já tebe a moc," usmál se, položil Anabelle do postýlky a věnoval mi dlouhý polibek.
"Už dlouho jsme se spolu nemazlili, hm," na tváři se mu vytvořil ušklebek a já ho s kousnutím do rtu vzal do obýváku na sedačku.
Konec konců Anabelle stále ještě nespí dostatečně.
