Smál jsem se, tak moc jsem se smál a užíval si s ním každou chvíli.
"Prostě na mě zapomeň! Zapomeň na mě a nepleť se mi do života!" Křičel jsem na něho, tolik hněvu.
"Můžeš mi políbit prdel, Liame!" Zvedl svůj prostředníček a neustále se mračil.
"Vypadni, už se nikdy nevracej! Nikdy! A opovaž se obtěžovat moje, MOJE kluky!" Zdůraznil jsem, jeho obličej se změnil.
"Nepotřebuju takový dementy," řekl a otočil se ke mě zády, parchant.
"Tohle si posral, Maliku," řekl jsem vážně a on se smál.
"Jo a co mi uděláš? Odstraníš si tetování, které si mi věnoval?" Smál se.
Ano, šipky na mé ruce znamenali každého z chlapců.
4 šipky.
První šipka byl on, kluk tmavší pleti, s černými vlasy a úžasným smíchem.
"Naser si," stiskl jsem dlaň v pěst a tu hned vystřelil oproti němu, zasáhla jeho tvář a spustila mu tak i krev z nosu.
Chytl si nos a odešel, udělal dobře a já též.
Měl jsem dost jeho pomluv, dost jeho chování, dost jeho arogantního ega.
Kde jsou časy, kdy jsme se milovali? Kde jsou časy, kdy jsme se spolu smáli?
Kde je ten starý Zayn?
Ten citlivý a milý Zayn...
Padl jsem na sedačku a propukl v pláč.
Vzbudil jsem se na sedačce a ruku si dal na čelo, migréna.
Usnul jsem na sedačce, na stole leželo pití a já se hned napil, ještě že máme s kluky přestávku.
Upoutalo mě však něco jiného, ode dveří šlo ťukání a já pomalu vstal.
Dobelhal jsem se ke dveřím a koukl na sebe do zrcadla, které se v předsíni nacházelo, vypadám jako nějaké hovno.
Pomalu jsem otevřel dveře, Zayn.
"Vypa,-" jeho rty se objevili na těch mých a já ztichl.
Mé oči rychle mrkali a rty se mi třásly.
"Mrzí mě to, řekl jsem ošklivé věci, opravdu ošklivé. Liame, já.. Nechci vést žádné souboje, nechci," vydechl a věnoval mi kytici růží.
"Zayne," vydechl jsem a cítil, jak slzy stékají po mých tváři, to samé probíhalo u něho.
"Tak moc tě miluju," šeptl jsem a sklonil pohled k zemi.
"Tak moc," zvýraznil jsem znovu.
"Li, lásko, já tebe," objal mě a já mu začal vzlykat v náruči.
"Promiň za tu tvář," popotáhl jsem a koukl na krvavou modřinu na tváři, která se táhla pod okem.
"Zasloužil jsem si to, teď už mi neplakej," políbil můj spánek a zavřel oči, opět jsem cítil tu lásku.
"Zavoláme klukům?" Optal se mě s prosbou v očích.
Vytáhl jsem mobil a vytočil jméno naší skupinové konverzace.
"Ahoj!" Zakřičel Niall a všichni zapnula své kamery.
"Ahoj," šeptl Zayn a já se tulil k němu na posteli, kde jsme leželi.
"Jsem rád, že jste opět šťastní," řekl chraplavým hlasem Harry.
"Eh, Loui, proč nejste spolu?" Zasmál se Zayn.
"Co?" Divil se Louis.
"Louisi, máš zasebou stejnou tapetu zdi jako Harry," zasmál jsem se a schoval si obličej do Zaynova krku, tak hezky voněl.
"Ehh," Louis zčervenal a Harry vypl svůj hovor.
"Mají pravdu Lou, není co tajit, ne mezi našema klukama," usmál se a věnoval Louisovi dlouhý polibek.
"Lidi, zase jsem tady sám," zamrmlal Niall.
"Hey, radši budu koukat na fotbal než na vás, jak se všichni lízate, čau," zasmál se a ukončil to.
Miluju je, všechny.
