"Do toho, blonďáčku!" Křikl na mě vyšší chlapec se světlou černou barvou vlasů.
"Jestli mě nenecháš, můj kluk ti rozbije hubu," použil jsem oční kontakt a přimouřil oči.
"Prosimtě," - zasmál se - "ten by mi ani neublížil, neublíží ani broukovi," dodal a já jsem si skousl ret.
"Divil by ses ty kreténe," neodpustil jsem si a v tom jsem ucítil štiplavou bolest v obličeji.
Spadl jsem na zem a zhluboka se nadechl.
"Ještě jednou to řekni," zavrčel a já se podepřel za zády rukama.
"Kreténe," vydechl jsem a ucítil další ránu, to už jsem však měl ústa plné krve a soustředil se jen na to.
"Pereš se jak holka, ne počkej, ty se ani nepereš, necháš se mlátit jak pytel sraček," zasmál se a já se zhluboka nadechl a pomalu se postavil.
"Co mi uděláš? Hm? Půjdeš žalovat?!" Vysmál se mi.
"Zmlátíš mě?!"
"Já ne, ale on jo," jakmile se otočil, spadl na zem.
"Zopakuj ty sračky ještě jednou," zavrčel brunet a chytl jeho lem trika.
"Oo podívejme se, samotný Payne," zasmál se a Liam ho jako pírko zvedl ze země a natiskl na strom.
"Ještě jednou se Nialla dotkneš," varoval ho.
"A rozbiju ti hubu," mrkl na něho a pustil ho na zem.
"Ještě jsme neskončili blonďatá barbíno!" Sebral se ze země a popoběhl.
Liam mi podal ruku a opatrně mě zvedl, pričemž jsem se schoulil do jeho náruče a ušpinil mu triko od krve.
"Zítra si ho podám," vydechl a hladil mé vlasy.
"Ty si v pořádku?" Pípl jsem do jeho trika a on přikývl.
"Neřekl si mi, že tě mlátí, myslel jsem, že přestal potom, co jsem mu minule dal lekci," koukl jsem na zem a zakýval hlavou.
"Kolikrát?"
"Třikrát za tenhle týden," zhluboka jsem vydechl a opřel se o něho, udělalo se mi špatně.
"Ten bastard," vydechl a stiskl dlaň, kterou měl u pasu, v pěst.
"Proč si mi to neřekl?" Lehce zvýšil hlas a já jsem vzal jeho dlaň do té své.
"Nebudeš za mě všechno řešit ty," vydechl jsem a opřel si čelo o jeho hruď.
"Omyl, protože budu, záleží mi na tobě," věnoval mi polibek na rty a já chytl lem jeho trika.
"Zítra tomu parchantovi rozbiju hubu," řekl a já ho objal kolem pasu.
"Li, nestojí ti za to,"
"Když jde o tebe, stojí to za to vždycky," vydechl a já mu věnoval mokrý polibek na krk.
"Půjdeme ke mě a postarám se o tvá zranění," usmál jsem se a bez odporování jsem s ním vyrazil za ruku na cestu k němu.
Tiše jsem dýchal příjemný čerstvý vzduch a pomalu jsem se táhl za Liamem.
"Zlato, je ti dobře?" Přikývl jsem a pousmál se, bylo mi dobře, jen jsem už byl unavený.
"Doma si odpočineš," vydechl a já jsem přidal na tempu.
Když jsme konečně dorazili k Liamovi, ihned jsem si u něho napustil teplou vanu, ovšem neobešla se bez dokonalého překvapení.
Liam mi přinesl talíř nakrájených jahod, jablek, banánů a třešní.
"Děkuju," vydechl jsem ohromeně a on se posadil na menší židli a koukal na mě.
"Jsi tak roztomilý, když se takhle cpeš," lehce jsem zčervenal a pokračoval v dalších soustech.
"Ještě musím něco zařídit, hezky se vykoupej a pak si jdi lehnout," přikývl jsem, ale jakmile odešel, padl jsem do spánku v koupelně.
Vzbudil mě veliký rámus v kuchyni, líně jsem se zvedl z postele a sešel schody.
Liam vyházel snad celý mrazák.
"Lásko?" Vydechl jsem a jakmile se na mě podíval, hlasitě jsem polkl.
Jeho ret byl natržený, nos od krve a dlaně špinavé od hlíny a zelené trávy.
"Dodržel jsem, co jsem slíbil, už se tě nikdy nedotkne, to přísahám," vstal ze země od mrazáku.
"Li," - vydechl jsem - "moc tě miluju, ale nechci aby si tohle dělal, musím se o sebe postarat sám,"
"Tak tě potom začnu učit box," mrkl s úšklebkem na tváři a já se tiše zasmál a šel k němu.
Sklonil jsem se pro pytlík se zeleninou a přiložil mu to k oku.
"Děkuju," vydechl jsem a opatrně políbil jeho bolavý ret.
"To je samozřejmost," palcem pohladil mou tvář a usmál se.
