Dangerous ✔️

110

Justin

„Měl jsi pravdu, neměla jsem s ním nikam chodit" vůbec jsem neměl ponětí ,co tím myslela. Ale jedno jsem věděl, ten hajzl jí nějak ublížil a já jí teď musel pomoct se z toho dostat.

„Zlato, půjdeme domů" vzal jsem Mel pod koleny, byla v mé náruči a já jsem s námi šel k autu.

Celou cestu bylo ticho, Mel koukala z okna, měl jsem položenou ruku na jejím stehně a jemně ho hladil. Viděl jsem, že už je trošku klidnější díky mé přítomnosti, ale stále byla dost vyklepaná.

Nevěděla jsem, jak se jí zeptám, co se přesně stalo, ale půjdu na to pomalu.

„Jsme tady" Mel otočila hlavu ke mně, ale nic neřekla. Vystoupil jsem z auta a přešel na její stranu. Otevřel jsem dveře, na nic jsem nečekal a opět vzal Mel do náruče a nesl ji domů.

Šel jsem s ní až do ložnice, kde jsem jí položil na postel. Stále nic neříkala, byla zaražená a měla uslzené oči. 

„Miláčku" klekl jsem se k ní a položil si ruce na její kolena. Hrála si s prsty a opět jí stekla slza. „Zlato" Mel se rozbrečela úplně.

Sedl jsem si vedle ní a přendal si Mel k sobě na klín. Okamžitě se na mě přitiskla a brečela mi do trička. Hladil jsem jí po zádech a ona měla obmotané ruce okolo mého krku.

„Půjdeme si dát sprchu a pak mi řekneš co se stalo, ano?" Mel se ode mě odtáhl a koukla mi do očí. Přikývla na moji otázku. Opět jsem jí vzal do náruče a šel s ní do koupelny.

**

„Kde je John?" po sprše jsem jí uložil do postele a okamžitě jsem si lehl k ní. Chtěl jsem se jí už zeptat, co se vlastně stalo, ale předběhla mě touhle otázkou. 

„Když jsi odešla, tak jsem jel k Fredovi a Jess, pak jsi mi volala, a tak jsem tam Johna nechal" hladil jsem jí po zádech a ona měla se mnou propletené nohy a i ruce. „Dobře" stále byla smutná, a hlavně bylo poznat, že se jí chce brečet.

„Zlato, musíš mi říct, co se stalo" Mel se zhluboka nadechla a vydechla.

„Dobře, prosím nepřerušuj mě" zmáčkl jsem jí ruku na důkaz, že jsem tady s ní a hlavně, aby věděla, že si ji vyslechnu. 

„Sam přišel o pár minut dýl než já, když přišel pozdravil a řekl, že mi to sluší, no a pak jsme šli dovnitř. Objednali jsme si jídlo, a pak jsem se zeptala Sama, proč odešel z poslední hodiny.

Jde o to, že jsem mu řekla, že jsem zaspala, protože jsem přišla ráno pozdě, no a on prostě odešel. Řekl mi, že ho urazilo moje lhaní, ale nějak jsme to vyřešili.

Pak jsme se najedli a Sam mi nabídl, jestli bych nechtěla jít k němu domů, že by mi odčinil to, co se stalo. Váhala jsem, ale nakonec přijala. U něj jsme hráli videohry a pili víno.

Bylo to super a byl v pohodě, jenže pak přinesl trávu a chtěl mi ji dát, jenže já odmítla a chtěla jsem už jít domů.

No ale Sam mě nechtěl pustit, začal se ke mně přibližovat a dýchal na mě ten hnus" celou dobu jsem Mel poslouchal, věděl jsem, že tohle není ještě konec.

„Vrhl se na mě a políbil mě, říkala jsem mu, že nechci, ale on to tak nebral" slyšel jsem Mel, že zase začala brečet. „Kdybych ho nekopla do koulí, nevím čeho všeho by byl schopný" celou dobu jsem věděl, že ten kluk jí chce sbalit.

Nechal jsem Mel tak, protože jsem se s ní nechtěl hádat. „Zlato, už je to pryč" Mel se na mě přitiskla a já ji utěšoval.

„Promiň" nevěděl jsem za co se omlouvala, ale tušil jsem, že je to proto, protože mě neposlechla a šla s ním na tu večeři. „Neomlouvej se, zapomeň na to, já se nezlobím" políbil jsem jí do vlasů. 

„Chci, abys se vyspala" „Jsem unavená" „Dobře, tak spi, nikam se od tebe nehnu" přikryl jsem nás víc peřinou. „Miluju tě, Justine" „Taky tě miluju, Mel"

Mel

Dneska bylo pondělí a já opět musela do školy. Nechtěla jsem tam, protože tam bude Sam.

Celý víken jsme byli doma. Já, Justin a náš John. Hráli jsme si, a prostě celkově blbli. John byl celý Justin a pokaždé, když se zasmál, viděla jsem v něm Justina. Měl jeho oči, smích, a hlavně měl jeho povahu, i když byl malý, dalo se to poznat.

Díky tomu všemu jsem přes víkend zapomněla na to, co se stalo v pátek. Jenže v neděli večer se mi to opět objevilo před očima. Ve škole se Samovi prostě budu vyhýbat, i když to bude těžké, protože máme dost společných hodin.

„Jsi v pohodě?" Alex mě dneska vezla do školy. „Ne" vůbec nejsem v pohodě, nejradši bych teď byla doma a rozčilovala se nad Johnem, že nechce jíst a nebo, že zlobí. 

„Mám strach, že mě někam odtáhne" dobře, možná, že jsem přeháněla, ale v Justinově životě jsem se už smířila s tím, že je všechno možný.

„Na hodině to nepůjde, až skončí hodinam okamžitě půjdu za tebou a budeme spolu zase do zvoněním dobře?" Alex jsem měla strašně ráda, byla hrozně zlatá a starala se o mě, co nejvíc to šlo. A takhle to dělali všichni moji přátelé. Dávali na mě pozor a kdykoliv jsem neměla náladu, byli tu pro mě a snažili se mě rozesmát. 

Když mě trápí něco jiného, jdu za mámou a ta mi pomůže nejvíc. Přeci jenom to byla máma. Někdy si říkám, že kdyby tu byl táta, šla bych i za ním. Táta mi vážně chyběl a nejhorší pocit byl, že jsem si nepamatovala, jak umřel.

**

Konečně končila poslední hodina, za celý den jsem Sama neviděla, naštěstí. Těším se až přijdu domů, vezmu si k sobě Johna a pořádně se s ním pohraju a zase uvidím, vlastně i uslyším jeho krásný smích.

„Chceš hodit domů?" Právě jsem byla před školou a chystala se jít na nákup. „Ne díky, ještě musím nakoupit a mám to cestou" odpověděla jsem Alex. „Tak pozdravuj doma a měj se" „Ty taky, ahoj"

Celou cestu co jsem šla po chodníku, kde nikdo překvapivě nebyl, jsem se cítila divně. Přišlo mi, jako by mě někdo sledoval. Vážně jsem se bála, navíc jsem něco zahlédla, nebo spíš někoho za rohem. Asi jsem byla paranoidní, ale prostě jsem neměla dobrý pocit.

„Ahoj Mel" tak jo, teď jsem se opravdu lekla. Neodpovídala jsem mu, šla jsem dál v cestě a ignorovala ho, teda alespoň jsem se o to snažila. 

„Ale zlato, přeci by si mě neignorovala" musela jsem se na něj otočit, protože oslovení "zlato" mě fakt vytočilo.

„Hele Same, o co ti jde? Protože já nemám zájem o nic společnýho s tebou" vykřikla jsem mu to přímo do tváře. Jeho tvář byla ve smíchu.

„Špatná odpověď, zlato" a v tuhle chvíli jsem pouze cítila ránu po hlavě a to, jak se to okolo mě, začalo všechno motat.