Dangerous ✔️

89

Mel

Uběhlo pár hodin. Justin mi vyprávěl různé historky, které jsme spolu prožili, avšak já si na nic nevzpomínala. Bylo na něm vidět, že se snaží vydržet nerozbečet se.

Po pár minutách nato do pokoje přišla moje máma. Vypadala úplně jinak než jsem si ji pamatovala.

„Zlato" objala mě. Objetí jsem ji opětovala, byla jsem ráda, že je tady, ale něco mi tu nesedělo. Kde je táta? „Jsi v pořádku?" ustaraně se na mě podívala. Justin ke všemu přihlížel. „Až na to, že si nepamatuju poslední 3 roky, tak jsem" usmála jsem se na ni.

„Mami, kde je táta?" jakmile jsem se ji zeptala na tohle, máma vykulila oči, to neznamenalo nic dobrého. „Zlatíčko, víš tvůj otec už nežije" sklopila hlavu dolů a já na ni pouze koukala. Nežije? Ale co to sakra...?

„Co všechno se za ty 3 roky sakra stalo?!" vykřikla jsem. Máma i Justin sebou trhli, nečekali to, ale já musela. Neměla jsem ponětí, co se všechno stalo. Říká se, že 3 roky není dlouhá doba, ale to je špatně. Bylo to sakra dost času na to, aby se něco stalo.

„Mel uklidni se, všechno ti vysvětlíme" přikývla jsem, chtěla jsem vědět všechno, i když mi to bude k ničemu, protože se nevzpomenu. Máma se posadila vedle Justina, a pak začala mluvit.

O pár dní později

Nic se nezměnilo. Na nic jsem si nevzpomněla. Od té doby, co mi máma s Justinem vysvětlili okolnosti jsem přemýšlela.

Dneska mě pouštějí domu. Vlastně bylo mi řečeno, že bydlím s Justinem. Jenomže, jak s ním můžu bydlet, když ho vlastně ani neznám? Teda znám, ale nepamatovala jsem si to. 

Celou dobu jsem přemýšlela, jak mu mám říct, že s ním bydlet nemůžu. Nic jsem ale nevymyslela, proto mu to musím říct jen tak bez naplánování.

Když za mnou byli už všichni mí přátelé i s jejich dětmi, nestačila jsem se divit. Všechno mi to něco připomínalo, ale na nic jsem si jak jinak nevzpomněla. Snažili se mi vyprávět, ale nic nefungovalo.

Asi byste chtěli vědět moji reakci na to, že je Justin mafián. Popravdě byla jsem dost překvapená a ne málo, spíše vyděšená, ale já mu věřila. Navíc mi bylo řečeno, že už s tím tak nějak skončil kvůli mně. Dlouho neměli obchod a prý se ani nechystá.

**

„Ahoj" Justin vešel do mého pokoje. Já už jsem byla sbalená a čekala na něho. Bylo divné, že pojedu s ním, ale věřila jsem mu, navíc nikdo jiný pro mě jet nemůže. „Ahoj" vzala jsem si tašku přes rameno a přešla k němu. 

„Můžeme?" usmál se na mě. Přikývla jsem. Justin otevřel dveře a nechal mě vstoupit první, pak se vydal hned za mnou.

Společně jsme došli k jeho autu. Otevřel mi dveře a já nastoupila do auta, pak je zase zavřel, oběhl auto a nastoupil si i on.

Celou cestu bylo ticho, nevěděla jsem, jestli mám něco říct, Justin na tom nebyl jinak. A tak jsem přemýšlela o tom, jak mu řeknu, že s ním bydlet nemůžu, samozřejmě jsem nic nevymyslela.

„Jsme tu" vzpamatovala jsem se z mého přemýšlení. Vystoupila jsem z auta než mi stačil Justin otevřít. Usmál se na mě, a pak se vydal dopředu a já hned za ním.

Odemkl hlavní dveře, a opět mě pobídl, abych vešla první. Barák se mi líbil z venku velmi, ale to jsem vyvrátila hned, jak jsem vešla dovnitř. Bylo to strašně luxusní, takový jaký si představuju styl už od mých desíti. Asi jsme to vybírali spolu.

„Takže" Justin začal, ale pak se zastavil. Nad něčím přemýšlel. Nevěděla jsem, jestli to mám na něho hned vybalit nebo počkat chvíli. Nemusela jsem si vybírat, protože začal Justin.

„Asi mám tušení, že tady se mnou zůstat nechceš" podíval se na mě a já na něho. Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět. „No, víš já.." začala jsem tak trochu nervózně mluvit. „Nemusíš mi to vysvětlovat, chápu to" bylo na něm vidět, že je smutný, ale já prostě nemůžu. „Promiň" sklopila jsem hlavu. „Chápu tě" přikývla jsem.

„Budeš si chtít sbalit asi věci, takže po schodech nahoru a doprava je ložnice" ukázal na schody. Přikývla jsem a vydala se nahoru.

Když jsem otevřela dveře, vyvalila jsem oči. Bylo to fakt luxusní. Ale když jsem se rozhlídla, kde je skříň, zahlédla jsem fotky na poličkách. Přišla jsem k nim blíž. Jakmile jsem na těch fotkách viděla mě a Justina, jak jsme šťastní, chtělo se mi brečet. Nepamatovala jsem si to a jeho to muselo strašně ničit.

Vzala jsem si jednu fotku do ruky a přešla jsem k posteli, na kterou jsem si sedla. Na fotce jsme byli s Justinem zřejmě někde na dovolené. Zřejmě jsme měli vášnivý polibek podle fotky, měla jsem obmotané nohy okolo jeho pasu a ruce za jeho krkem, on měl ruce na mém zadku. Krásná fotka to byla.

Vzala jsem si další fotku a pořádně si ji prohlédla. Justin měl ruce obmotané okolo mého bříška, já měla hlavu natočenou k němu a on k té mé. Dáváli jsme si polibek, a přitom měl ruce na mém bříšku. Z oka mi vypadla slza.

Všechno to bylo moc dokonalé, jenomže já si nic takového nepamatovala. Byla jsem těhotná a zasnoubená, co když si nevzpomenu nikdy? Jak by to pak vzalo to dítě? A co teprve Justin?

„Jsi už sbal..." Justin vešel do ložnice, jakmile mě viděl sedět na posteli s fotkami v ruce, zasekl se. Slyšela jsem, jak silně polkl. „Jak si tohle nemůžu pamatovat?" zvedla jsem k němu hlavu. Justin na mě koukal a nic neříkal.

Nakonec ke mně přišel a sedl si vedle mě. Koukla jsem se na něj a on na mě. Navzájem jsme si dívali do očí. Měl je strašně dokonalé, myslela jsem, že se v nich roztopím, a to je to tak krátká doba.

Justin vzal moji ruku do té své, nechala jsem ho, koukal na naše propletené prsty a já na něho, měl na tváři malý úsměv, ale zároveň byl smutný.

Po nějaké chvíli zvednul hlavu a opět jsme si koukali do očí. Avšak konečně něco řekl.

„Slibuju, že udělám všechno proto, aby sis na všechno, co se za ty 3 roky stalo, vzpomněla"