Dangerous ✔️

99

Justin

Byl jsem sakra nervní, než mi doktor konečně řekl, co se děje. 

„Slečna je už v pořádku" ani nevíte, jak jsem si oddechl. „Vážně je v pořádku?" nemohla jsem tomu uvěřit. „Ano, teď už je" 

„A dítě?" „Taky je v pořádku, nemáte se čeho bát" přikývl jsem. Byl jsem strašně šťastný. „Můžete jít za ní, je to pokoj 666" řekl a následovně odešel, já jsem se vydal za Mel.

Mel

Byla jsem v šoku. Bála jsem se, že se miminku něco stalo, a taky se bála toho, co se stalo mě. Naštěstí jsem prý v pořádku a na jen došlo k malému selhání z mé strany. 

Během porodu okolo mě přoběhla jedna vzpomínka. Bylo to matné, ale dost hezké. Den, kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Pamatuju si, jak moc jsem to dítě nechtěla, ale Justin mě přesvědčil a dokázal mi, že kdybych si ho nenechala, bylo by to ještě horší. 

Tahle vzpomínka ve mně vyvolala mnoho pocitů, které ani sama nedokážu popsat.

„Mel" Justin se objevil ve dveří a mně se na tváři objevil úsměv. 

„Jak se cítíš?" Justin jakmile ke mně přišel, tak mě pořádně objal. „Teď už dobře" nevěděla jsem, čím to bylo, ale měla jsem na tváři stále větší úsměv.

„Musím ti něco říct" chtěla jsem Justina nejdříve nechat, ať má v hlavě za to, že jsem si na nic během porodu nevzpomněla, ale já to nedokázala, musela jsem mu to říct. A hlavně až přivezou naše dítě ke mně na pokoj, nebyl by pak čas.

„Povídej" odtáhl se ode mě, ale propletl nám ruce, abychom měli nějaký dotyk mezi sebou. „Na něco jsem si vzpomněla během porodu" Justinovy koutky úst se rozšířily. 

„A na co?" „Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná a taky to, jak jsi mě přesvědčil, víš chci ti za to poděkovat, jsi strašně úžasný člověk" pohladila jsem ho po tváři.

„To je skvělý a ne nejsem úžasný a..." přerušila jsem ho. „Jsi úžasný a já i když si to nepamatuju, tak jednu věc vím" Justin mlčel a čekal, co řeknu. 

„Nikdy by jsi na mě nedal dopustit, miluješ mě tak moc jako já miluju tebe a teď máme něco, co jsme stvořili z naší lásky, moc tě miluju za všechno, co jsi pro mě udělal, i když nevím, co všechno to bylo, cítím, že všechno co jsme spolu prožili, bylo výjimečné, a hlavně z lásky" Justinovi už tekly slzy a já je měla taky.

Musela jsem mu to říct, protože jsem to tak cítila a doufala, že si vzpomenu jednou na celý příběh nás dvou.

„Taky tě miluju, budeme se snažit, aby sis vzpomněla" Justin spojil naše rty v jedno a já spolupracovala.

O 2 měsíce později

Takže, co se stalo za ty dva měsíce? V nemocnici jsem byla 14 dní, protože to Justin chtěl prý, aby bylo vše tak jak má být, jinak bych šla o pár dní dřív domů. 

Mezitím za mnou byla máma, James a prostě všichni. Strávili jsme spolu pomalu celý den a dokonce tady Jess měla i malou Ellie. Teď už jsme byli všichni, kdo má dítě.

Justin se mnou v nemocnici netrávil každý den. Vysvětlení? Jednoduchá odpověď, opět byl se svým tátou a kluci tam byli taky. Nejdřive mi Justin nechtěl říct, co se doopravdy děje, ale nakonec mi řekl, že něco řeší s nějakým gangem, který jim nedá pokoj, když jim nepomůžou.

Ano kluci s tím skončili, ale prý se tohle musí vyřešit. Nechala jsem to tak být a doufala jsem, že se to vyřeší co nejdřív, jenže to se nestalo. Justin za svým tátou chodil obden a mně už to docela štvalo.

Co se týkalo školy a mě, tak do ní jsem chodila psát testy, ale učila se doma. Sama jsem se divila, že mi to takhle dovolili, ale teď už jsem do ní musela jít, nebo úplně přerušit studium. To jsem samozřejmě nechtěla, takže jsme se dohodli tak, že já dopoledne budu chodit do školy a Justin nebo někdo z blízkých bude hlídat malého.

Mimochodem jmenoval se John a byl celý po Justinovi. Malému vždycky připravím mlíčko do láhvičky a musí se to nějak zvládnout. Když přijdu ze školy, jsem s malým pořád, ale taky se kouknu na učení a tím pádem je to na Justinovi. Naštěstí to docela takhle fungovalo, ale zatím to probíhalo jenom týden.

Ani ne za měsíc budou Vánoce a já neměla vůbec nic, avšak představuju už jsem si udělala, takže to pak jenom nakoupím a domyslím pár věcí. Vánoce jsme všichni probírali a dohodli jsme se na bláznivé věci, a to, že Vánoce budeme strávit u nás doma s kamarády. Popravdě napadlo to nás holky, a nakonec to tak i bude.

Na nic jsem si zase nevzpomněla, štvalo mě to a nejen mě, protože jsme se snažili.

„Dobré ráno" Justin přišel dolů do kuchyně jenom v boxerkách a hned šel dát mně i malému, kterého jsem krmila pusu. „Dobré" byla jsem určitě červená, protože byl jenom v boxerkách. S Justinem jsme spolu ješně nespali, popravdě nebyl na to ani čas, ale já se hlavně bála.

„Jdeš dneska do školy?" otočila jsem se čelem k němu, protože on už dělal něco v kuchyni a já seděla zády k ní. „Jo jdu, ale dneska až v 10:00" zvedla jsem se ze židle i s malým a přešla k Justinovi.

„Jdeš dneska k tátovi?" koukla jsem na něj, a pak zase pohledem uhnula k myčce, do které jsem dávala špinavý talíř. „Ne, dneska ne a ni zítra, ani pozítří, vlastně až bude potřeba, ale v nejblžší době ne" 

„Takže jste to vyřešili?" zavřela jsem myčku a otočila se úplně k Justinovi. „Doufám, že jo a teď mi dej ten poklad a ty si běž připravit do školy" udělala jsem přesně to, co řekl. Dala jsem mu Johna a já se šla převléknout.

**

„Užij si to tam" loučila jsem se s Justinem a ten si nesměl nechat ujít poznámky. „Nemám tě ráda" vyplázla jsem na něj jazyk. „Miluješ mě" Justin si mě přitáhl za boky k sobě a políbil mě. 

„Jsi hrozný" praštila jsem ho do hrudi. „Jsem úžasný" přešel na můj zadek rukama. „Vážně neuvěřitelný" protočila jsem očima.

„Postarej se o Johna" políbila jsem ho, samozřejmě spolupracoval. „Miluju tě" řekla jsem, když jsme se od sebe odtáhli. „Taky tě miluju" neochotně mě pustil. 

Otevřel mi dveře od auta a já nasedla. „Jeď opatrně" ještě jednou mě políbil, a pak už jsem musela jet do školy.