Dangerous ✔️

94

Mel

Ano, vzpomněla jsem si na naše první setkání a první rozhovor. 

Když mi dali silné léky, tak jsem usnula. V hlavě se mi promítalo všechno možný, hlavně to, jak se o mě Justin postaral, když mi bylo fakt špatně. V tu dobu jakoby se svět otočil a moje oči viděly jeho tvář poprvé. Pak se to přehouplo na tu párty, až dokud mě Justin neodvezl domů. Bylo to jak naléhal, že mě odveze, protože mě sledovali nějací chlapi.

„Ty jsi si vzpomněla?" Justin na mě nahodil ten jeho úsměv. „Naše první setkání" zašeptala jsem. Justin vstal ze židle, naklonil se ke mně, a pořádně mě objal. 

Byla jsem zaskočená, ale zároveň ráda.

Justin

Ani nevíte, jak jsem teď byl šťastný. Sice si vzpomněla jen na začátek našeho příběhu, ale vzpomněla si alespoň na něco. To bylo strašně dobré znamení. Neodolal jsem, a prostě Mel objal.

„Jak je to možný?" byl jsem z toho pořád mimo. „Já ani nevím" usmála se na mě. „Prostě, když mi dali ty léky, tak jsem usnula a v hlavě se mi promítalo, jak si se o mě postaral, když mi bylo špatně a..." zasekla se. Pobídl jsem ji, aby pokračovala dál.

„A pak se mi před očima objevila postava. Tvoje postava, a pak naše první chvíle" tohle všechno znělo, jak z nějakého filmu, ale byla to realita. 

„A to, jak si mě večer odvezl z té párty, proběhlo to nejen jednou, viděla jsem to mnohokrát" chtěl jsem něco říct, ale otevřely se dveře od pokoje.

„Mel" vykřikla Amy. „Jsi v pořádku?" přiřítila se k ní. „Už ano, mami" usmála se na ni Mel. 

„Co se stalo?" zeptala se ji a mě úplně ignorovala. Ale chápal jsem to, byla to její dcera a už byla v nemocnici podruhé za tenhle rok. 

Vstal jsem ze židle a odešel z pokoje.

Mel

Chtěla jsem Justinovi něco říct, ale do pokoje přišla máma. Hned mě zasypávala otázkami, jak mi je, co se stalo a tak. Ano byla to moje máma, ale někdy byla fakt otravná a příliš starostlivá.

Mezitím, co mi máma kladla všechny možné otázky, jsem si všimla, že tady Justin není. Ale kam šel? Chtěla jsem se zeptat mámy, nebo prostě říct, že tady není, ale do pokoje přišla Jess s Alex.

„Ahoj" řekly obě najednou. „Ahoj" zašeptala jsem jim nazpět. „Jak ti je?" zeptala se Jess. Musí se všichni ptát jak mi je? Lezlo mi to krkem. „Dobrý" řekla jsem trošku podrážděně.

„Co se vlastně stalo? Justin nám volal pouze, že jsi v nemocnici" proč sakra všechny zajímalo, co mi je? Chápu, jsou to mí kamarádi, ale sakra už mě to nebaví. Pořád je to jen, jestli jsem v pořádku, nechybí mi něco a samé blbosti.

„Kde je Justin?" ignorovala jsem jejich otázky. „Sedí v bufetu" sedí v bufetu? Ale co tam dělá? „Aha" na nic jiného jsem se nezmohla. Nevěděla jsem, co mám říct. Chtěla jsem, aby byl se mnou, popravdě jsem nechtěla,, aby tady byl někdo jiný než Justin. 

Nevěděla jsem, co se to děje, ale když jsem s ním, nepotřebuju nic jiného.

„Co s-..." nenechala jsem je domluvit. „Chci být sama" zvedla jsem k nim pohled. Koukali na mě vyplašeně. 

„Zlato?" máma se na mě podívala pohledem co se děje. „Jsi v-..." „Sakra chci být sama" tentokrát jsem zařvala. Všichni se na mě podívali vyplašeně, ale nic nedělali. Chtěla jsem opět zařvat, ale otevřely se dveře. Mírně jsem doufala, že to bude Justin, ale do pokoje přišli Ryan a Fredo.

„Ahoj Mel, jak t-..." tak tohle už jsem nedávala. „Přestaňte se všichni ptát, jak mi je, je mi na hovno, nepamatuju si část svého života, jak si myslíte, že mi je? Jak si myslíte, že mi může být, když vidím osobu, která mě miluje trpět?" už jsem to nezvládala, muselo to jít ven. 

Všichni na mě koukali, jak na zjevení, ale já prostě musela. Nevěděla jsem, jestli za to můžou těhotenské hormony nebo prostě já sama, ale jinak to nešlo.

„Mel...." nenechala jsem mámu ani domluvit. „Kde je Justin?" tuhle otázku jsem dneska položila ne poprvé. Podívala jsem se směrem ke klukům, měli sklopené hlavy. „Tak kde je?" zeptala jsem se znova. „Odešel" odpověděl Ryan. Podívala jsem se na něho, a pak jsem zase sklopila hlavu. 

Odešel. Ale proč?

„Mel" máma mě pohladila po vlasech. Ale já sebou okamžitě škubla. „Chci být sama" řekla jsem dost jasně. Všichni se najednou zvedli a odešli až na mámu, jak jinak. „Chci být sama, mami" avšak s ní to zase nehlo. 

„Mel, co se děje?" „Chci být sama, můžeš už prostě odejít?" zvýšila jsem hlas. Tentokrát už nic neřekla. Vzala si svojí kabelku a odešla.

Když se za ní zabouchly dveře, lehla jsem si na bok, a pořádně se zahrabala do peřiny. Přemýšlela jsem o tom, proč Justin odešel. Nebo spíš se nevrátil. 

Cítila jsem, jak mi z oka upadla slza a to stačilo na to, abych se rozbrečela úplně.

Justin

Když jsem odešel z jejího pokoje, namířil jsem k bufetu. Tam jsem si koupil vodu a sedl si ke stolu. Nemohl jsem tam zůstat, ona se teď bavila s mámou, a já bych zacláněl.

Za necelých pět minut se tu objevili kluci. Jakmile mě spatřili, namířili si to ke mně. „Co tady děláš?" zeptal se Ryan. Společně s Alfredem si sedli ke mně. Neodpověděl jsem. Vlastně jsem nevěděl, co.

„Proč nejsi u Mel?" tentokrát se zeptal Fredo. Povzdechl jsem si, napil se vody, a pak jim konečně odpověděl. 

„Přišla její máma a já nechci zaclánět" „Jak zaclánět? Justine si součástí rodiny" zvednul jsem k Ryanovi pohled a zamračil se. 

„Prostě tam nechci být" vzal jsem flašku vody do ruky, zvednul se, přešel ke koši, kam jsem vyhodil láhev od vody, a pak jsem šel pryč.