Dangerous ✔️

12

Mel

Neodtáhl se, spolupracoval a o to mi taky šlo, chtěla jsem Justinovi ujasnit city, které choval ke mě. 

Po chvilce líbání jsem se od něho odtáhla a koukla mu do očí. „Co cítíš?" než stačil něco říct zazvonil mi telefon.

„Mel, měla by jsi jít domů, odvezu tě" cože? Co se zase stalo? A kdo nám narušil tuhle chvilku? „Ale proč?" „Věř mi, musíme jet" radši už jsem nic neříkala a šla s ním k autu.

Když jsme přijeli, Justin se se mnou ani pořádně nerozloučil, řekl pouze ahoj a to bylo všechno. Nevěděla jsem, co se stalo, ale asi to bylo něco co bylo pro mě nebezpečné.

**

„Tak jak bylo?" zeptala se mamka, když jsem se chystala jít nahoru do svého pokoje. „Dobrý, jsem unavená, půjdu spát, tak dobrou" 

„Mel stalo se něco?" „Uhm, ne proč?" „Jsi nějaká zklamaná, ublížil ti nebo..." „Mami, nic mi není, jenom jsem po tom nakupování unavená, takže si půjdu lehnout a nic mi neudělal, neboj se"

Další den ve škole

„Můžu si s tebou promluvit? přišel ke mě jeden z Justinových kamarádů, myslím, že se jmenuje Ryan. „Se mnou?" „Jo, ale někde jinde, sami, jde o Justina" přikývla jsem, společně jsme se vydali ven ze školy na zahradu, kde byly lavičky. 

„Ty jsi byla včera s Justinem?" „Jo, byla, proč?" „Co jsi mu řekla?" „Jak to myslíš?" „Včera, když jsme přijeli byl celý zaražený, nesoustředěný, což je teď pořád, ale včera totálně vůbec nevnímal, co jste si udělali?" 

„Chtěla jsem mu trochu pomoct v tom co ke mě cítí, ale nějak se to zvrtlo" řekla jsem mu úplně všechno, sice jsem ho neznala, ale byl to Justinův nejlepší kamarád a já mu věřila.

„Musíš mu dát čas" „Vždyť ho měl, já to nezvládám, je pro mě těžký být s ním a nevědět, co ke mě cítí doopravdy" „Justin tě miluje, jenom to nechce dát najevo, bojí se...bojí se o tebe, bojí se lásky" 

„Jak miluje? Jak to víš?" „Toho kluka znám, poznám, když se něco děje, není to normální, nikdy nebyl takhle s holkou jako s tebou od té doby co..." „Říkal mi to, Ryane, jak dlouho mám čekat?" „Mel, nevím, jenom vydrž, promluvím s ním, a pokud to vážně tak cítí, řekne ti to" „Děkuju, teď už musím na hodinu a pozdravuj ho" „Budu a kdyžtak jel něco vyřídit, proto není ve škole"

Justin

Konečně doma, Před chvílí jsem se vrátil z delší cesty, nechápal jsem, proč tam poslali mě, ale nechal jsem to tak. Tahle práce mě přestávala bavit, ale střílet mě nikdy neomrzí.

„Justine? Už jsi doma?" To se neumí otočit od těch dveří, aby viděl jak ležím na gauči? Otoč se ty idiote 

„Hele potřebuju s tebou něco probrat" to bude zase něco s holkou, když ji neumí odkopnout, měl by je přestat tahat do postele. 

„Kdo je ta vyvolená tentokrát?" „Melanie" cože to řekl? „Cože?" „Klid, chci si s tebou promluvit o tobě a Mel, nic se nestalo" „Co chceš jako probírat, jsme kamarádi, tak jak to chtěla"

„Kdy si konečně přiznáš, že je v tom něco víc? Kdy konečně dáš najevo že jsi se zamiloval? Sakra Justine ta holka se trápí, to nevidíš, jak se do tebe zamilovala?" slova z Ryanových úst byla pravdivá, Melanie se trápila. 

„Rayne já...asi máš pravdu, zamiloval jsem se, nechci si to přiznat, ale je to tak, celý den mi chybí, chybí mi její doteky, její rty a hlavně ona, každý den přemýšlím, co se to se mnou stalo, až teď si ale začínám uvědomovat, že je to láska, miluju Mel, jenomže se bojím, má práce je nebezpečná, co když se jí něco stane? Nepřežil bych to" 

„Konečně sis to přiznal, teď běž za ní a řekni jí to, co mě" „Ne takhle to nechci, po tom co jsem ji provedl, jak dlouho ji nechal trápit, musím ji udělat radost" 

„Najednou je z tebe romantik? Začínám litovat, že ti ta holka pomotala hlavu" „Já toho litovat nebudu, musím si něco zařídit"

Vyběhl jsem z domu jako šílený, přesně jsem věděl, co udělám, abych Mel učinil šťastnou, jenom doufám, že toho nebudu litovat.