Dangerous ✔️

66

Mel

Vzbudila jsem se a otevřela oči, koukla se kolem sebe a zjistila, kde to vlastně jsem. Ihned jsem si vybavila, co se vlastně stalo. 

Všechno mě bolelo, ale nejvíc břicho, chtěla jsem si sednout, ale silná bolest mě udeřila do břicha až tak, že jsem vyjekla.

Dveře od pokoje se rozrazily a v nic stál Justin. 

„Lásko? Co se stalo?" ihned ke mně přistoupil a chytl mě za ruku. „Bolí to, Justine" do očí se mi nahrnuly slzy, bolelo to, vážně to bolelo, takovouhle bolest jsem ještě nikdy nezažila. „Bolí tě to břicho?" zeptal se Justin, nemohla jsem ani mluvit, takže jako odpověď mu muselo stačit přikývnutí. 

„Mel" vydechl a stiskl mi ruku více než doteď. „Je to moje chyba, kvůli mně jsi teď zraněná" možná to z jedné strany byla jeho chyba, ale to já se vším souhlasila, to já s ním chtěla být, to já jsem na něj tlačila, aby byl se mnou, takže to nebyla jenom jeho chyba. „Neviň se, prosím" řekla jsem mu mezi vzlyky. 

„Dojdu pro Hanka, aby se na tebe podíval" chtěl odejít, ale já mu tu ruku nepustila. „Nechci abys odešel" bála jsem se, „Za chvíli se vrátím" koukl mi do očí, musela jsem ho poslechnout a pustit mu ruku, protože ta bolest byla hrozná.

Za chvíli se Justin vrátil i s Hankem, jakmile mě uviděl trochu se pousmál, ale Justin ten měl starostlivý výraz, bál se o mě. 

„Kde tě to bolí?" Hank mi vyhrnul tričko, Justinovo tričko. „Bolí mě všechno" a zase, zase mi ukápla slza. Justin si sedl na postel z druhé strany a kapku slz setřel prstem.

Hank nic neřekl, jenom mi přejížděl rukou po břiše, když se přiblížil k ráně, vyjekla jsem, bolelo to. „Bolí tě ještě něco?" zeptal se. „V podstatě všechno" byla to pravda, bolelo mě celé tělo, a hlavně jsem byla unavená. 

„Ztratila si hodně krve, proto tě všechno bolí, jsi slabá" „A unavená" doplnila jsem ho. „Prospi se, mělo by ti být lépe a rána se bude pomalu začínat hojit, jenom nesmíš dělat prudké pohyby" přikývla jsem. Hank vstal z postele a za chvíli ho tu nebylo.

Justin tu se mnou zůstal, seděl na postele a hladil mi hřbet ruky, uklidňovalo mě to, měla jsem zavřené oči a cítila se skvěle, jenom protože byl tady se mnou právě Justin. 

„Prospi se" otevřela jsem oči a Justin byl už u dveří, ale já ho zastavila. „Buď tady prosím se mnou" zašeptala jsem. Otočil se zase směrem ke mně a pomalu si lehl ke mně, chtěla jsem si mu lehnout na hruď, ale nemohla jsem se pořádně hnout, tak jsem si dala pouze ruku na jeho hruď, kde měl svojí ruku, propletl nám prsty a já znovu zavřela oči a usnula v pocitu bezpečí a lásky.

**

Probudila jsem se dneska už podruhé, ale tentokrát byla tma a vedle mě ležel stále Justin, v ruce měl mobil a něco tam dělal. 

Promrvila jsem se a stiskla Justinovi ruku, ihned ke mně vzhlédl a mobil položil na noční stolek vedle něho. 

„Už je ti líp?" pohladil mě po vlasech svou volnou rukou. „Je to lepší" popravdě o moc lepší to nebylo, ale nějaký náznak tam byl. „Nejradši bych si to s tebou vyměnil, abych se nemusel dívat na to, jak trpíš" zaleskly se mu oči, měl co dělat, aby mu neukápla slza. „Osud už nezměníš" i mě se leskly oči, ale vydržela jsem to. 

„Měla by jsi něco sníst, donesu ti něco k jídlu" sice jsem neměla moc hlad, ale věděla jsem, jak by Justin odporoval, že jíst musím. „Dobře" nechtěla jsem ho pustit, ale neměla jsem na výběr.

Co nevidět byl zpátky i s tácem jídla. Pomalu jsem se posadila a opřela se o opěradlo postele. Justin mi tác položil na nohy a já chtěla začít jíst, ale neměla jsem na to ani pořádnou sílu. 

Justin to asi pochopil, když mě viděl, jak držím vidličku, a proto mi ji vzal a sám nabral jídlo. Vidličku mi přiložil k puse a já ji otevřela. A takhle jsme to dělali až dokud na talíři nic nezbylo.

Další den

„Je mi to líto" dneska za mnou přišly už i holky, kluci je sem prý nechtěli pustit, protože by se rozbrečely a já taky a to jsem nesměla, nesměla jsem se stresovat kvůli té ráně. „Zahojí se to" zahojí, ale bude to nějaký čas trvat, ale já to zvládnu, musím. 

„Vědí o tom máma s Jamesem?" Justin mi říkal, že Erik  tom věděl, ale o těchto se nezmínil a já se radši neptala, přeci jenom ještě včera mi nebylo nejlíp, dneska už lepší. „Ne,  kluci říkali, že jim to nechtějí kazit, ihned by sem jeli" a vlastně měli pravdu, sama bych za tím stála.

Zbytek dne jsem ležela, jak jinak než v posteli, ale alespoň ne sama, ale s Justinem, koukali jsme na filmy. Občas se za námi přišli podívat kluci, jestli něco nepotřebujeme, jinak jsme tu byli sami dva.