Dangerous ✔️

37

Justin

„Ty víš, že to nebude lehký tě jen tak dostat z vězení" promluvil na mě Nick v autě. Věděl jsem to, věděl jsem to sakra moc dobře. „Jsem si toho vědom" Nick zaparkoval před stanicí a společně jsme se vydali dovnitř, sbohem světlo.

Mel

Jakmile Justin odešel, rozbrečela jsem se ještě víc, byla jsem celá rozklepaná a bezmocná. Justin se možná nevrátí jen tak, nezvládnu to bez něj, strašně ho miluju. 

„Mel, zlato neplakej" přišla za mnou mamka, přisedla si ke mně a objala mě. „Já to nezvládnu, mami" řekla jsem mezi vzlyky. „Musíš být silná" Nejde to, prostě ne, brečím a brečím, nejde to zastavit. 

Celým domem se ozval zvonek. Máma mě pustila a vydala se dolů, nechala mě tady, samotnou.

„Mel" uslyšela jsem Alex? Co tady dělá? Sedla si ke mně a utěšovala mě. „Alex, já to nezvládnu, ne bez něho" „Pššttt" kolíbala se mnou ze strany na stranu. 

„Ryane, pomoc mi ji dát do postele" on tu byl taky? „Mel, koukni se na mě" sednul si ke mně. Zvedla jsem hlavu a podívala se do očí Ryanovi. „Mel, Justin se z toho dostane, dobře?" proč všichni říkali to samé? Nedostane se  z toho. Vymanila jsem se od Alex. 

„Proč mi tohle říkáte všichni doprdele? Moc dobře víte, že to jen tak nepůjde, je možný, že tam zůstane i roky" „Mel" oslovili mě všichni včetně mámi. „Nechte mě být, chci Justina, jedině jeho, vy mě nechte" složila jsem se znova k zemi a opět spustila vodopád slz. 

„Má pravdu, musíme jí teď nechat, potřebuje být sama" ozval se Ryan. Za chvíli všichni zmizeli pryč. Přesunula jsem se do postele, na sebe jsem hodila Justinovo tričko, přitulila jsem se k medvídkovi, co mi koupil Justin.

Stále jsem brečela a tím se i unavila, nevěděla jsem jak, ale usnula jsem.

Justin

Vyslechli mě, říkal jsem jim všechno možný, hlavně ne tolik o tom, že jsem to neudělal, bohužel houby platný, měli na mě důkazy a na nikoho jiného ne. Bude soud, ale zatím si tu posedím týden.

„Budeš tu týden, a pak bude první soud, budu za tebe bojovat kvůli Mel" měl jsem 5 minut na rozloučení, a pak jsem musel nastoupit do cely. „Děkuju vám" „Dělám to pro Mel, vím že tě doopravdy miluje"

„Taky ji miluju, ani nevíte jak moc, mohl byste pro mě něco udělat?" přikývl. „Řeknete jí, ať se netrápí, vím nepomůže to, ale i tak jí to řekněte, taky ji řekněte, že ji miluju, a že se odsud dostanu, a to nejdůležitější" nadechl jsem se. „Ať jde ke mně domů, do pokoje do šuplíku na zámeček, heslo ví" přikývl. „Řeknu jí to, neboj se, teď už musíš jít, uvidíme se za týden" „Postarejte se o ní" odešel a já taky, ale do cely.

Ráno

Mel

Vzbudila jsem se na nějaký rámus, zřejmě z kuchyně, vzpomněla jsem si na včerejšek, zase se mi chtělo brečet. Vstala jsem, oblékla si Justinovu mikinu a dala si na sebe legíny a ponožky. S méďou jsem vyrazila do kuchyně.

„Už je ti líp?" jak mi může být líp, když můj kluk je v cele a nevím kdy se vrátí, pokud vůbec. „To se ještě ptáš?" asi budu teď nepříjemná, ale divíte se mi? Navíc jsem měla svoje dny. 

„Zlato promiň, ale nemůžeš se takhle trápit" „Né? A co mám asi dělat abych na něj nemyslela? Ty to nechápeš? Asi ne, nikdy jsi asi tátu nemilovala tak, jako já miluju Justina, každou minutu, co s ním nejsem je pro mě horší a horší, a když jsem ho pak uviděla, byla jsem šťastná, konečně jsem se cítila dobře, a když pak zase musel odejít, bylo mi smutno, i když jsem byla s Alex, prostě mi chyběl, neviděla jsem ho 5 minut a chyběl mi, proto mi koupil tohohle medvídka" zvedla jsem ho, aby ho viděli. „Protože mi měl připomínat jeho a tím pádem jsem s ním tak nějak byla a pak přišel on, jenomže teď se jen tak nevrátí a mě ten medvídek stačit nebude" zvedla jsem se ze stolu a utíkala zpátky do pokoje, zase brečet.

Uběhlo celé dopoledne a já nevylezla z pokoje. 

„Můžu dál?" kouknul do dveří táta. Přikývla jsem. „Justin chtěl, abych ti něco řekl" sedla jsem si na postel, v ruce držela méďu a utřela si slzy druhou rukou. 

„Nemáš se trápit a to ti říkám i já, dostanu ho z toho" nešlo se netrápit. „Snažím se, jenomže ten pocit toho že, ž-e se mo-žná vrátí z-a měs-íc, bože třeba dýl, je hro-zný" zakoktala jsem, slzy mi opět tekly z očí. 

„Dál ti mám říct, že tě miluje" pohladil mě po ruce. „Já ho taky miluju" zmáčkla jsem více medvídka. „V nočním stolku u Justina, prý tam něco je, tak se tam máš podívat" 

„Děkuju tati" „Za co?" „Že ho tam nenecháš, já vím, že ho nemáš rád, ale kvůli mně, prosím dostaň ho ven, co nejdřív, chci se k němu přitulit" „Neboj se bude venku dřív než si myslíš" 

Toho jsem se právě bála.