Dangerous ✔️

93

Mel

„Co budeme dneska dělat?" zeptala jsem se Justina. Byli jsme tady už druhý den a zatím jsme se nenudili, zajímalo mě, co má vymyšleno dál. 

„Chtěl jsem tě vzít ven, ale jelikož prší, zůstaneme a můžeme kouknout na pár filmů" nahodil na mě jeho úsměv. 

„A co si pustíme?" „Můžeš cokoliv vybrat táhmle ve skříňce" ukázal na skříňku naproti. „Já dojdu udělat popcorn" postavil se ze sedačky a šel do kuchyně. 

Já šla vybrat film.

**

V půlce filmu mi začalo být nevolno. Nevěděla jsem proč, nevolnost jsem mívala ráno, ale teď už bylo k poledni. Ležela jsem tak, že jsem měla hlavu na Justinových nohách a on mi příjemně naplétal vlasy mezi své prsty.

Už jsem to nemohla vydržet, prostě jsem vstala a utíkala na záchod, kde jsem vyklopila všechno, co se dalo. 

„Mel?" ach ne, tohle bylo trapný. Ani jsem se nenadála a jeho ruka mi držela vlasy tak, aby mi nepadaly do obličeje.

Asi po pěti minutách mě to přešlo, a já se konečně mohla postavit. Jenomže se mi tak silně zamotala hlava, že se mi podlomily kolena, a kdyby mě Justin nechytil, spadla bych na zem. 

„Mel" podíval se mi do očí. „Co se děje?" nevěděla jsem, co se děje, ale bylo mi vážně moc špatně. „Je mi strašně blbě" zašeptala jsem, ale i tak mě slyšel.

Justin mě vzal do náruče a přešel se mnou do jeho pokoje. Položil mě na postel a podíval se na mě. 

„Jsi celá bledá" svou ruku přemístil na moje čelo, cítila jsem, jak ztuhl. „A celá hoříš" Justin mě znovu vzal do náruče a pošoupnul mě k čelu postele. Bylo mi tak strašně blbě, že jsem neměla ani sílu. 

„Dojdu pro teploměr, hned jsem tady" políbil mě na čelo, a pak se vytratil.

Jakmile se vrátil, sedl si ke mně. Pomohl mi si sednout a dal mi teploměr podpaží. Opřel si mě o jeho hruď, tudíž jsem na něm vlastně ležela a objímal mě jeho rukama. Byla mi zima, ale když byl takhle u mě, trošku se to zlepšilo.

Když teploměr začal zvonit, vytáhl ho a podíval se na něj. „39" teploměr položil na noční stolek, a pak zase obmotal jeho ruce okolo mě. 

„Dojdu ti pro prášek" nechtěla jsem, aby odešel, bylo mi při něm dobře. „Hned přijdu" asi poznal, že nechci být sama.

Po nějaké době konečně přišel i s práškem a sklenicí vody. Opět si sedl za mě a opřel si mě o něho. Prášek i s vodou mi podal a já s jeho pomocí ho spolkla. Proč pomocí? Klepaly se mi ruce, a tak mi držel skleničku.

„Bylo ti špatně už předtím?" zeptal se po chvilce. Zakývla jsem hlavou jen, že ne. Nevěděla jsem, jak je možný, že se mi najednou udělalo tak blbě. Nic mi nebylo, a pak z ničeho nic mi byla zima a chtělo se mi zvracet. 

„Dobře, pokus se vyspat, a pak uvidíme" chtěl se ode mě odtáhnout, ale já ho chytila za ruce, které měl okolo mě obmotané. „Neodcházej" zašeptala jsem. Popravdě neměla jsem ani sílu mluvit.

Justin se ale i přesto odtáhl a stoupl. Nechtěla jsem, aby odešel. Když jsem byla připravená něco říct, šoupl mě kousek dál od kraje a lehl si za mnou. Byla jsem ráda, že neodešel.

Nakonec si mě přitáhl k sobě tak, že jsem ležela hlavou na jeho hrudi a on mě hladil po zádech.

Okamžitě jsem usnula.

**

Vzbudila jsem se na to, že mi byla strašná zima. Otevřela jsem oči a viděla Justina, jak se na mě divá. 

„Jak ti je?" zeptal se hned, jak si všiml, že nespím. „Je mi hrozná zima" přitulila jsem se k němu ještě víc. 

Justin mi ale zvedl hlavu a dal mi na čelo jeho ruku. „Doprdele" nechápavě jsem se na něj podívala. „Hoříš ještě víc než předtím"

Justin

Jakmile jsem ji šáhl na čelo, vylekal jsem se. Byla úplně vařicí. 

Pomalu jsem vstal a vzal Mel do náruče. Přešel jsem dolů a posadil ji na gauč. 

„Co to děláš?" zeptala se, já jsem si nazul boty, a přešel jsem rychle zase k ní. „Jedeme do nemocnice" nic mi na to neřekla.

Vzal jsem ji do náruče, a co nejrychleji se dostal k autu. Položil jsem ji na zadní sedačku, a pak jsem se přemístil k volantu. Nastartoval jsem a vyrazil, jak nejrychleji to šlo. 

Jelikož byla nemocnice odsud daleko, jel jsem šíleně rychle, ale mě to bylo jedno. Mel potřebovala do nemocnice, co nejrychleji.

Po takové skoro hodině cesty jsem zaparkoval před nemocnicí. Vystoupil jsem z auta a šel k Mel. Vzal jsem ji opět do náruče a utíkal do nemocnice.

„Promiňte" ihned, jak mě doktor zahlédl, ukázal na ordinaci. Položil jsem Mel na lehátko a doktor se ji začal věnovat. 

„Co se stalo?" zeptal se, když viděl, jak je celá bledá a klepe se zimou. „Z ničeho nic se jí udělalo špatně, dal jsem ji prášek a pak usnula, jenomže jakmile se probudila, bylo to ještě horší" měl jsem ji odvést hned. A ne čekat.

Co když se jí něco stane?

Co když se něco stane miminku?

„Bude v pořádku?" jestli ne, nezvládnu to, skoro nedávám to, že si mě nepamatuje, co bych dělal, kdyby se jí něco stalo? Rozhodně bych se složil. 

„Zvracela?" na mojí otázku neodpověděl. „Jo" byl jsem nervózní a ne málo. „Zvracela i krev?" vykulil jsem oči. „Ne to ne" přikývl a dál se věnoval Mel.

**

Seděl jsem na pokoji, kde byla Mel. Podle vyšetření snědla něco, co se miminku nelíbilo, a tím pádem zvracela. To, že dostala teplotu se vysvětlilo tak, že chytla nějakou nemoc, která byla ve fázi teprve začáteční. Naštěstí bude v pořádku a miminko taky.

Doktor ji napsal nějaké léky, a tím pádem ji klesla už i kapku teplota. 

Mel právě spala a já tu seděl u ní a zase si dával za vinu, že jsem ji sem nedovezl dřív.

„Justine" zvedl jsem hlavu a koukl se na Mel. Měla stále zavřené oči. „Justine" opět řekla moje jméno a tentokrát otevřela i oči. 

„Jak se cítíš?" usmála se na mě. Proč se na mě usmála? Její úsměv se zvětšil o několik čísel. „Proč se směješ?" bylo to matoucí. Vzal mojí ruku do té své a propletla nám prsty. Koukal jsem na ní zmateně.

„Vzpomněla jsem si na naše první setkání a na náš první rozhovor"