Dangerous ✔️

86

Mel

Uběhl další týden, bylo až neuvěřitelné, jak to letělo. 

Před třemi dny jsme s Justinem začali malovat pokoj pro malého. Ani si nedokážete představit to přemlouvání Justina, abych mu mohla pomoc.

Flashback

„Proč máš v ruce ten štětec?" byla jsem v pokojíčku a chystala se začít malovat dolní stěny tam, kam dosáhnu. Avšak Justin o tom zatím nevěděl, doteď o tom nevěděl.

„Lásko, pokud vidíš, tak začínám natírat" ukázala jsem okolo sebe na zeď a zatočila štětcem.

„V žádném případě, něco si uděláš a...." ani jsem ho nenechala domluvit. 

„Justine" otočila jsem se a přešla k němu, svoje ruce jsem obmotala okolo jeho krku a on si dal ty své na můj pas.

„Budu natírat jenom dole, tam kam došáhnu, takže se nemusíš bát" políbila jsem ho.

„Nelíbí se mi to!" musela jsem se zasmát.

„Nemusíš se bát" znovu jsem ho políbila a přidala k tomu i šimrání po jeho hrudi.

„Víš, že je tohle podvod? Ale nestěžuju si" znovu jsem se zasmála.

„Ještě, aby jo" políbila jsem ho napotřetí, a pak jsme se už pustili společně do práce.

END

Jo bylo to tak. Měla jsem na něj dokonalý vliv.

Dneska pojedu za Alex a Jess, dohodly jsme se na společném dni, popravdě dlouho jsme ho tak netrávily. Kluci budou hlídat děti. Justin měl výhodu, že se ještě jeho dítě nenarodilo. No aspoň si to dneska natrénuje, i když nepochybuju o tom, že bude skvělý otec.

„Miláčku? Tak já jedu" křikla jsem na Justina, díval se na televizi a něco jedl. Neměla bych to být já, kdo má jíst jak prase? No asi ne, teď to byl Justin. 

Jakmile mě zaslechl, vstal a přešel ke mně. Chytil mě za boky, a pak políbil. Strašně miluju to, že i po těch letech se pořád líbáme a celkově se k sobě máme.

„Pojedeš opatrně ano?" řekl, když se ode mne odtáhl. „Pojedu, neboj" pohladila jsem ho po tváři. 

„Nejradši bych tě tam odvezl" přitáhl si mě k sobě blíž. „Zvládnu to, nepojedu přeci poprvé, mám řidičák už dva roky" usmála jsem se na něj. „Jo, já vím" opřel si jeho čelo o to mé. Dělal jako by mě neměl vidět bůh ví, jak dlouho.

Oba jsme stáli v objetí asi takových pět minut, jen tak, prostě jsme si užívali jeden druhého. 

„Měla bych jet" zašeptala jsem. Odtáhl si ode mě a přikývl. „Doopravdy jeď opatrně" nahnul se ke mně a spojil naše rty v jedny, spolupracovala jsem až z toho vznikl dokonalý polibek s jazyky. 

„Miluju tě" řekl, když se odtáhl a podíval se mi do očí. „Taky tě miluju" oba jsme se na sebe usmáli.

„Užij si to" Justin mě doprovodil až k autu. Seděla jsem v něm a měla sklopené okénko, tak aby se ke mně mohl naklonit. „Taky si to užijte" naposledy jsem se k němu dneska nahnula a spojila naše rty.

Cesta k Alex trvala od nás asi půl hodiny, protože jsem to musela objíždět kvůli opravám na silnici. Normální cesta trvá 15 minut, bohužel jsem to musela objíždět tou horší cestou. To byl ten důvod, proč mi Justin říkal, abych jela opatrně. Tato druhá cesta není v nejlepším stavu, a hlavně měla vyhrazenou oblast, kde byly hodně bouračky.

Už jsem skoro projela tu danou zatáčku, když se naproti mně objevilo předjíždějící auto a já za chvíli viděla pouze tmu a v uších mi pískalo.

Justin

Neměl jsem dobrý pocit, že jsem ji nechal jet samotnou. Hlavní silnice se opravovala a tím pádem musela jet tou druhou, která by měla být taky opravena, avšak nikdo se k tomu neměl.

Okolo třetí hodiny by tu měli být kluci, Mel vyrazila o něco dřív, ještě předtím než odjela jsem ji řekl, ať mi zavolá až dorazí.

Měl jsem strašně divný pocit.

Už to byla asi půl hodina od té doby, co Mel odjela, podle času by tam už měla být, ale stále mi nevolala. Nevěděl jsem, proč tak panikařím.

Uběhlo dalších deset minut a pořád nic, doopravdy jsem začínal mít strach. Rozhodl jsem se, že ji zavolám sám, třeba na to zapomněla. 

Avšak, když jsem ji volal, byla nedostupná. Nechápal jsem proč.

Dalších pět minut bylo tragických, protože za celou dobu, co jsem Mel volal, byla nedostupná.

Když už jsem byl rozhodnutý zavolat Jess, můj mobil začal vyzvánět, ani jsem se nepodíval, kdo to je a ihned to vzal. 

„Mel, proč..." byl jsem ale přerušen. „Pan Bieber?" ozval se pro mě neznámý hlas. „Ano, kdo volá?" „Tady nemocnice na street" můj žaludek se sevřel. „Vaše přítelkyně Melanie Black měla vážnou autonehodu, měl by jste se dostavit do nemocnice" jakmile vyslovil slovo autonehoda, přestal jsem poslouchat a vnímat všechno okolo mě. 

Můj mobil mi vypadl z ruky a na chvíli se mi zastavilo srdce.

Asi po pár minutách mého zastavení, jsem okamžitě nasedl do mého auta a vyjel směr nemocnice. Celou dobu v autě jsem si říkal, co je mé Mel, co se stalo, a hlavně jsem si dával za vinu to, že jsem ji prostě neodvezl.

Jakmile jsem konečně přijel do nemocnice, šel jsem na recepci. 

„Kde je Melanie Black?" vyprskl jsem na tu ženskou. „Pane, uklidněte se" tímhle se to ve mně vířilo ještě víc. „Prosím? Moje snoubenka měla autonehodu, kde je?" můj hlas nabral na intenzitě.

Ta ženská něco naťukala do počítače, a pak mi konečně odpověděla. „Třetí patro" ihned jsem běžel do schodů, sral jsem na nějakej výtah, nemohl jsem čekat, schody jsem bral po dvou a bylo mi to jedno.

Když jsem tam konečně došel ,na chodbě byla Amy, máma Mel společně s Jamesem. 

„Justine!" Amy vzlykla. Koukla se na mě a já uviděl její ubrečené oči, byly úplně červené. James sice nebrečel, ale neměl do toho daleko.

„Kde je Mel?" vyhrkl jsem ze sebe. Amy nemohla ani mluvit, proto mi odpověděl James. „Je na sále" sedl jsem si vedle Amy. 

„Víte o ní něco?" popravdě jsem se snažil udržet slzy. „Právě, že vůbec nic, jen..." na chvíli se odmlčel. „Nabouralo do ní auto, které předjíždělo" na sucho jsem polkl.

Pak už jsem nic neřekl, dal jsem si ruce do dlaní a cítil jsem kapky slz na mých rukou. Mel měla autonehodu a vůbec jsem neměl ponětí co jí je, jak je na tam, a navíc jak je na tom naše dítě.

Asi po hodině konečně vyšel doktor ze dveří naproti nám. Ihned jsem k němu přišel. 

„Jak je na tom?" měl jsem uslzené oči, ale bylo mi to jedno, jediné co mě zajímalo byla Mel a naše dítě.

„No..."