Dangerous ✔️

39

Mel

Byla jsem na cestě za Justinem, dneska ho konečně uvidím, musím tam jít sama bez táty, Justin by to před ním neřekl a taky za ním mohl pouze jeden člověk.

„Takže, tady mi dejte mobil, náušnice a tak" bylo to horší, jak u nějaké kontroly na letišti.

Konečně jsem se dostala do místnosti, kde budeme s Justinem sami, dostala jsem povolení dotknout se ho, byly tady kamery, ale ne zvuk, takže aspoň tak. 

Za chvilku se otevřely dveře a Justin vstoupil dovnitř, jeho pohled se zaměřil na mě, chtěla jsem se po něm vrhnout, ale to by mě vyhodili. Posadili ho ke stolu, a pak odešli, Justin si svoje ruce položil na stůl, můj pohled se vyskytl na pouta, ihned se mi spustily slzy.

„Mel, nebreč" vzal moji ruku do té své, ale nebylo to ono, ty pouta to kazily. „Strašně ráda tě vidím, já byla jsem..." otřela jsem si jednou rukou slzu. „byla jsem na dně, nedokážu bez tebe žít" chtěla jsem pokračovat, ale Justin mě přerušil. 

„Já vím Mel, teď to bude znít sobecky, ale máme pouze 10 minut, takže ty prachy..." jenom deset minut? „Dobře, tak povídej" klepala jsem se celá, Justin mi více stisknul ruku.

„V garáži jsou dveře, které vedou do takové skříně, jsou tam věci na uklízení a tak, v rohu je klička, jsou tam další dveře, ale zamčené na kód" vydechl. „Je to na otisk, můj otisk" cože? 

„Otisk jako ruky?" „Stačí kousek mého prstu, musíš něco najít, kde zůstal ještě můj otisk, přiložíš ho tam a dveře se otevřou" mohla jsem tušit, že v tom bude háček. 

Přesunula jsem se k Justinovi, sedla jsem si mu na klín a spojila naše rty, tohle mi chybělo, cítit jeho rty na mých, musela jsem najít ten otisk, musela, i kdybych měla hledat celou noc.

„Najdu něco a dostanu tě odsud" odtáhla jsem se od něho a tyto slůvka mu zašeptala na rtech. „Já, věřím ti" chtěl mě chytit za boky, ale pak si uvědomil, že má pouta. „Miluju tě, Justine, bez tebe jsem nic" pohladila jsem ho po tváři. „Taky tě miluju" chtěl mě políbit, ale někdo vletěl dovnitř. 

„Běžte od sebe, tohle nemůžete, je konec, musíte odejít slečno" odehnali mě od Justina, chtělo se mi znovu brečet, ale držela jsem se.

Ihned jsem se vydala k Justinovi hledat něco, čím to otevřu.

**

„Sakra to tady nemůže nic být?" řekla jsem si pro sebe, no spíš zařvala, vůbec nic jsem nemohla najít, bylo to deprimující.

„Našla jsi už něco?" Ryan tu byl se mnou, přišel chvíli po mně, všechno jsem mu vysvětlila, on věděl o tom trezoru, ale neměl k němu přístup. „Ne, nic tu není, nedostanu ho ven" lehla jsem si na Justinovu postel, Ryan si sednul. 

„Zkus přemýšlet, co jste s Justinem dělali, aby mohl někde zůstat otisk?" zamyslela jsem se, něco přeci být musí, něco mě napadlo. „Ryane, bylo by možný, kdyby to přežil otisk v lednici na skleničce?" s Justinem jsme dělali jídlo a nějak ho tam zapomněli. „Můžeš to zkusit" okamžitě jsem vylítla směr lednice.

„Tak co?" ani se neptejte, jak jsem see snažila tu sklenici naštelovat s tím otiskem a zároveň se vyhnout tomu abych ho neumazala. „Snažím se" natiskla jsem tu sklenici, jak nejvíc to jde k těm dveřím na rámeček, bingo dveře se otevřely. „Jo" zakřičela jsem. 

Hned jsem přelezla všechny voloviny, co tady byly a přešla k poličce s penězi. Bylo tady toho vážně hodně. „Je to dřina" řekl Ryan, kde se tu vzal? „To věřím" popadla jsem kupu peněz a začala počítat.

**

„Tati, mám to" vykřikla jsem, jakmile jsem zavřela dveře, táta se hned objevil u mě. „Můžeš jít za Jus..." „Melanie, je jedna hodina ráno, vážně by mě tam nepustili" ach jo, už jsem ho chtěla mít u sebe. 

„Zabal si pár věcí, zítra ráno tě mamka odveze na chatu u jezera, rezervoval jsem vám ji na 2 dny, Justin tam za tebou přijede" cože udělal? „Slyšela jsem dobře? Ale já chci Justina vidět hned, jak ho pustí" „Mel, umím si představit, co budete dělat hned, jak se uvidíte, tam budete mít soukromí" „Tak dobře" a s tímto jsem odešla nahoru do pokoje.