Dangerous ✔️

91

Justin

Ještě ten večer jsem všechny flašky alkoholu vyhodil do koše, nejdříve jsem je samozřejmě vylil, aby mě to nelákalo. Následovně jsem si dal sprchu, a pak šel na internet hledat to, co potřebuju.

Ráno jsem vstal, hlava mě tentokrát nebolela, včera jsem toho zase tolik nevypil. Ale i přesto jsem si důkladně vyčistil zuby a dal něco málo k jídlu. Následovně jsem si vzal klíčky od auta a vyjel tam, kam jsem měl hned.

Když jsem dojel před jejich dům, zhluboka jsem se nadechl, a pak vydechl. Vystoupil jsem z auta a namířil si to ke dveřím od jejich domu. Opět jsem se zhluboka nadechl, a pak přiložil ruku ke zvonku. Zmačkl jsem ho, celým domem se rozezněl ten zvuk.

Zanedlouho se dveře otevřeli. Stála v nich Amy. „Ahoj, co tady děláš?" silně jsem polkl. „Ahoj, přišel jsem za Mel, je doma?" usmál jsem se na ni. „Je, pojď dál" teď se na mě usmála ona. Vešel jsem dovnitř, Amy za mnou zavřela a já se rozhlédl po obýváku i kuchyni. Tady nebyla. „Je nahoře, asi ještě spí" přikývl jsem a vydal se nahoru.

Když jsem otevřel známé dveře, můj pohled se vyskytl na postel, kde ležela Mel. Spala, byla tak roztomilá, že to snad nebylo ani možný. Peřinu na sobě skoro neměla. Měla ji pouze do půli těla a tím pádem pouze přikryté nohy. Měla vyhrnuté tričko a tak ji bylo vidět bříško, které bylo už zakulacené. Až teď jsem si uvědomil, že má na sobě moje tričko. Usmál jsem se sám pro sebe.

Sedl jsem ji k ní na postel. Byla strašně krásná, neovládl jsem se a moje ruka už byla na její tváři. Pohladil jsem ji po ní a cítil jsem, jak se zachvěla, ale stále spala. Kéž bych si teď mohl lehnout k ní a pořádně ji k sobě přitisknout. Držet ji v objetí a šeptat ji lichotky, a to nejdůležitější by bylo ji pořád říkat, jak moc ji miluju. Ani jsem si to neuvědomil, ale po líci mi tekla slza.

Zavřel jsem oči a nechal padat i další slzy po mé tváři. Byl jsem slaboch, jenomže tohle mě strašně ničilo, láska mého života si mě nepamatovala, a vůbec to nevypadalo, jako by si měla vzpomenout.

Na své tváři jsem cítil dotyk, a ne ledajaký, tohle poznám. Otevřel jsem oči a viděl Mel, jak mi stírá slzy a koukala na mě lítostně. 

„Nebreč" pomalu se zvedla do pozice tak, aby seděla. „Prosím nebreč" jenomže mě jako by to nažhavilo a slzy mi stékaly po tváři ještě víc. Sklopil jsem hlavu. byl jsem totální slaboch, brečím před holkou.

Za chvíli jsem kolem svého těla cítil něčí tělo. Samozřejmě to byla Mel. Objala mě, sedla si tak, aby mě mohla pořádně obejmout. Objetí jsem ji opětoval a moje slzy dopadaly na její tričko. Připadal jsem si jako idiot, mělo by to být obráceně, ale ne teď brečím já.

„Pšštt" cítil jsem, jak mě začala hladit po zádech a druhou rukou ve vlasech. Byl to úžasný pocit, ale pořád jsem se nemohl uklidnit. „Jussi" odtáhla se ode mě a koukala mi do očí. „Ničí mě tě vidět tě brečet, tak prosím přestaň" setřela mi zbytek slz, ale další nával byl hned, jak setřela ty staré.

Povzdechla si, na chvíli se odtáhla, koukal jsem na ni zmateně, sedla si tak, že se opírala o čelo postele a nohy měla natažené. Ani jsem se nenadál a mně si stáhla na sebe. Hlavu jsem měl v jejím klíně, stále jsem brečel a ona se mi hrabala ve vlasech. Bylo to strašně krásné a já si na chvilku připadal zase šťastný, jenomže jakmile jsem si vzpomněl, že tohle je ze soucitu, opět jsem se rozbrečel.

„No tak" propletla nám prsty na rukách. „Musíš být silný" zvedl jsem k ní hlavu. Moje oči byly určitě úplně červené, ale ty její byly strašně krásné, a co bylo nejdůležitější, viděl jsem v nich kousek lásky.

„Je to moje chyba" konečně jsem promluvil. Nechápavě se na mě podívala. „Je to moje chyba, že jsi ztratila paměť" znovu jsem to zopakoval. „Není to tvoje chyba, Justine" usmál jsem se, že si tohle myslí, ale ona nevěděla, jak to bylo. „Kdybych tě odvezl já, nemuselo by to takhle dopadnout" koukali jsme si do očí.

Mel vzala moji hlavu do těch její a pořádně se mi dívala do očí. „Není to tvoje chyba, ano?" zopakovala to, co předtím, ale tentokrát takovým přísným tónem. „Dobře" nakonec jsem odpověděl tak, jak chtěla, ale stejně si to budu dávat za vinu vždycky já.

„Justine, kde jsi byl celý ten měsíc?" v jejich očích bylo zklamání. Posral jsem to, neměl jsem se opíjet, ale být s ní a přimět ji si vzpomenout. 

„Nezvládám to Mel" zašeptal jsem. „Nemohl jsem se dívat na to, jak si nevzpomínáš, sakra tak moc tě chci políbit, ale nemůžu" chtěl jsem pokračovat, ale přerušila mě. 

„Co jsi dělal celý ten měsíc?" řeknu jí to, ona to pochopí. „Pil jsem, pil jsem a druhý den objímal záchodovou mísu, litoval se, a pak jsem tak moc chtěl zavolat, ale nedokázal jsem to"

„Jussi" pohladila mě po ruce. „Co tě přimělo přijít?" co mě přimělo? Ryan, on mi vždycky pomůže. „Rád bych řekl, že já sám, ale byl to Ryan, včera za mnou přišel a promluvil mi do duše. On mi vždycky pomohl, díku němu jsem ti vyznal lásku, díku němu je spoustu věcí správných"

„Přišel jsem, protože chci pokračovat tam, kde jsme skončili. Říct ti všechno, co jsme prožili spolu" Mel se usmála. „Budu jenom ráda" 

„Ale potřebuju, abys byla se mnou celý týden" měl jsem takový menší plán, chtěl jsem ji ho říct hned, ale pak jsem se tady zhroutil. 

„Jak to myslíš?" svraštila obočí. „Pojedeš se mnou na chatu?" ano chtěl jsem ji vzít na tu chatu, kde jsem ji požádal o ruku. „Pojedu" usmála se na mě.

„Kdy pojedeme?" zeptala se po chvíli. „Myslel jsem, že už bychom mohli hned dneska, ale pok..." nenechala mě domluvit. „Klidně s tebou pojedu už dneska, ale zabalíš mi" usmála se na mě. 

Miluju její úsměv. Vlastně ji miluju celou.

Mel

Seděli jsme v autě, jeli jsme na chatu, kde budeme spolu týden. Docela jsem se těšila, a hlavně jsem byla zvědavá na jeho vyprávění.

To co se stalo u mě v pokoji, jsem nijak už neřešila. Chápu ho. Nevím co bych dělala, kdybych byla na jeho místě, myslím si, že to by bylo ještě horší.

„Na té chatě jsme spolu už byli?" zeptala jsem se Justina, to ticho mě nebavilo. „Jo byli" sklopil hlavu. Řekla jsem něco špatně? Nevím. 

„Justine?" hlavu otočil na chvíli ke mně, ale pak ji zase vrátil zpět. „Řekla jsem něco špatně?" „Ne, neřekla, jen, všechno se dozvíš při vyprávění, tahle chata má jistý náš příběh a prostě tady jsem uskutečnil velký rozhodnutí v našem vztahu" na sucho jsem polkla.

Přesně jsem věděla, o čem mluví, tady mě určitě požádal o ruku.

**

„Takže..." Justin se posadil na sedačku a pobídl mě, abych si sedla k němu. Sedla jsem si teda vedle něho a čekala co bude dál. 

„Chceš říct všechno do detailů, nebo ti stačí jen něco?" chci to vědět? Jasně, že chci. „Asi radši jo" přikývl. „Tak dobře, než začnu vyprávět, chci abys mi řekla ještě jednu věc" pobídla jsem ho, ať pokračuje. „Co ke mně cítíš teď?" vykulila jsem oči.

Proč se na to ptal?

A co cítím?

„Proč se mě na to ptáš?" nevěděla jsem, co mu na to mám říct. „Jen to chci vědět, jsi se mnou ze soucitu nebo, že tě to zajímá, a nebo protože mě máš aspoň trochu ráda?" nechápala jsem, proč se na to ptal. 

„Justine, i když si tě nepamatuju, tudíž tě znám pouze pár dní, tak ano, mám tě ráda a něco mě k tobě táhne, rozhodně nejsem s tebou ze soucitu" tohle jsem myslela naprosto vážně, měla jsem ho ráda. „Dobře" usmál se, a pak začal vyprávět.