Mel
O měsíc později
Už to byl měsíc, měsíc od tátovi smrti, měsíc jsme s mamkou nevylezly z domu, pouze na nějaký menší nákup, já ale z pokoje nevylezla.
Justin, ten se mě pokoušel jakkoliv kontaktovat, ale já ho ignorovala, do školy jsem nechodila, on šel za mnou, máma ho nepustila, okno bylo zavřené, já ho nechtěla vidět, byla to jeho chyba, nenáviděla jsem ho.
„Mel, musíš už do školy" nechtěla jsem tam, za prvé potkám Justina, za druhé mě budou všichni litovat a za třetí neměla jsem na to síly. „Já vím, ale já nechci" máma si ke mně sedla
„Zlato je to těžké, ale my musíme pokračovat v životě, tatínek by si to tak přál" ano přál, ale je bylo těžké.
„Co když ho tam potkám?" „Mel, kde jsou ta slova, že on je ten pravý a nikdy ho nepřestaneš milovat, ať se stane cokoliv?" tohle jsem jednou mámě řekla, ale teď už to tak nebylo, Justin mi akorát zkazil život.
„To je pryč" máma si mě přitiskla k sobě, teď už jsme brečely obě dvě.
„Vážně tam musím?" „Bež, má po maturitě, neměl by být už ve škole" měla pravdu, Justin snad odmaturoval a teď se určitě věnoval něčemu jinému.
**
„Zlato" vydechla Alex, chytila mě do velkého objetí. „Je mi to líto" „Alex, nelituj mě prosím" přikývla.
Po škole
Konec školy konečně, za ten měsíc budu muset hodně dopsat, ale to nevadí, stejně teď přes odpoledne nemám co dělat, šla jsem domů, nějaké auto zastavilo vedle mě u chodníku.
Koukla jsem se na auto, hned mi to bylo jasný - Justin, včera jsem mu napsala SMSku ve stylu nech mě být, čemu na tom nerozuměl?
"Mel, zastav" stáhl si okénko a zakřičel na mě. „Nech mě" šla jsem dál v cestě. „Sakra Melanie, musíme si promluvit" nebylo o čem.
„Nechci s tebou mluvit, nechci s tebou mít už nic společného Justine, zničil si mi život, nechápu jak jsem tě mohla milovat, nenávidím tě, slyšíš? Nenávidím tě, kvůli tobě je táta mrtvej, jenom kvůli tobě, už ně nechci vidět, nech mě být, žij si svůj život dál, beze mě" vykřičela jsem mu tohle všechno do tváře, nechtěla jsem ho už vidět.
Ihned jsem se rozeběhla pryč, aby mě nemohl zastavit, jsem kráva.
Justin
Její slova mě bolely, bolely mě moc, ale měla pravdu, kvůli mně byl její táta mrtvej, měl jsem ji tenkrát nechat být, neměl jsem si ji všímat, všechno jsem to posral, miluji ji, jenomže ona mě už ne, doprdele.
Vyjel jsem směrem bar, opiju se, takhle to teď dělám každý den, měsíc jsem ji neviděl, hledal jsem ji, byl u ní, ale neotevřela mi.
Sice jsem odmaturoval, ale ji mi to nevrátí, bylo to v hajzlu, ztratil jsem ji a myslím si, že už to nedokážu napravit, byl jsem ten největší idiot na světě.
**
Už jsem měl v sobě takový desátý panák, všechno mi bylo jedno. Tancoval jsem tady s jednou štětkou, bylo mi to jedno, potřeboval jsem si užít a to hned. Chytil jsem ji silně za boky, ona se mi otírala o rozkrok, začal jsem ji okusovat krk.
„Nechceš se vytratit?" byla taky opilá, takže hned souhlasila, popadl jsem ji za ruku a táhnul ji na záchodky.
ČTEŠ
Dangerous ✔️
FanfictionJak dokáže obyčejná holka změnit život největšímu děvkařovi na škole, který je zároveň mafiánem?