Dangerous ✔️

98

Říjen

Mel

Těch pár dní do října uteklo jako voda. Co nevidět budu rodit a tím pádem jsem byla čím dál víc nervózní. Holky mi říkaly, že to zvládnu, sice to nebylo tak jednoduché, ale prý všechno zvládnu.

Dneska mají přijít naši kamarádi na návštěvu, bohužel jsem se necítila nejlíp, ale nějak to dám. 

„Je ti něco?" Justin nechal svojí práci s přípravami občerstvení a přešel ke mně ke stolu. Chytil mě za ruce a zvedl mi hlavu, tak abychom si koukali do očí.

„Jen mi není nejlíp" nemělo cenu lhát. On by poznal, že mi není dobře. „A nemám to zrušit?" „Ne, to je dobrý" dobře sice to asi dobrý nebylo, ale nechtěla jsem kazit návštěvu. „Lásko, vidím, že ti není dobře" nevěděla jsem proč, ale chtělo se mi brečet.

„Bojím se" zašeptala jsem. Justin svoje ruce obmotal okolo mě a přitiskl si mě k sobě, samozřejmě jsem nebyla proti a užívala si to. „Zvládneš to, já ti věřím" odtáhl se ode mě a vtiskl mi na ústa jemný polibek.

„Jsem ráda, že tě mám" zase jsem se k němu přitulila a on mi s radostí dal ruce na moje boky. „Vždycky tu pro tebe budu" usmála jsem se, i když to nemohl vidět. 

„Strašně pěkně hřeješ" Justin fakt úžasně hřál. Víte, nebylo mi nejlíp a byla mi trochu zima, takže to bylo velmi příjemný, když si mě k sobě takhle tisknul. A to netušíte, jaký to je, když vás drží v náručí v posteli, když jdeme spát. Úžasný to pocit tepla.

„Je ti zima?" Justin se zase odtáhl a já zabručela. Zasmál se a já zčervenala. „Trochu" byla mi zima a ne trochu, ale když byl Justin u mě, bylo mi teplo. „Počkej tady, něco ti donesu" než jsem stačila něco říct, Justin zmizel nahoru.

„Oblékni si to" Justin před moje oči vytasil jeho mikinu. „Děkuju" zvedla jsem se z židle a navlékla na sebe jeho mikinu. Voněla po něm a já nemohla odolat a nasávala jsem tu vůni. 

„Už je ti tepleji?" Justin mě zezadu objal a já byla jak v sedmém nebi, byl tak dokonalý, že to nebylo možný. „Jo" a tohle byla pravda. Justin mi donesl tu nejteplejší mikinu, co měl a mně bylo konečně teplo. 

„To jsem rád" stiskl mi ušní lalůček, bylo to nečekané a já vzdychla. Justin se zasmál, a pak se vrátil ke kuchyni.

**

„A  kdy se to má narodit?" všichni jsme seděli v obýváku a já jak jinak u Justina, který mě objímal a nenápadně pusinkoval, když se nikdo nedíval. „Termín je na tento týden, ale nikdy nevíš, jestli to nebude dřív nebo dýl" všichni přikývli.

„Nemáš se čeho bát, zvládneš to" momentálně jsem si povídala pouze s Alex a Jess. Kluci byli kousek od nás a povídali si o věcech svých. A kde byly děti? Hlídali je rodiče Alex. „Ale i tak se bojím"

Nebyla to jediná věc, který jsem se bála. Víte, to dítě nějak vzniklo. Ano sexem a já si to nepamatovala. Měla jsem na mysli jednu věc. Na nic jsem si už nevzpomněla a svým způsobem to nevypadalo, že bych si měla vzpomenout, ale chtěla jsem tím říct, že Justin se mnou bude chtít určitě spát a já se cítila jako panna.

S holkami už jsme s k tématu porod nevracely. Povídaly jsme si o čemkoliv a pěkně se nasmály. Kluky jsme vůbec nevnímaly a to na nás volaly. My jsme se prostě věnovaly svému tématu a nic neřešily. Holky pily víno, ale já nemohla. Říkaly mi, že kdykoliv jsme něco takového měli společně, pila jsem taky, i když se v Americe může pít až od 21 let.

**

Dnešek byl super. Všichni jsme si povídali o čemkoliv a mně se dokonce udělalo líp.

Ležela jsem už v ložnici v posteli a Justin byl ve sprše, tedy teď už není, právě vyšel a měl na sobě jenom boxerky. Jakmile na mě promluvil, pořádně jsem se na něho podívala a sjeta ho pohledem. 

„Vyfoť si mě, to vydrží dýl" nadskočila jsem, protože jsem se ho lekla. Celou dobou jsem si prohlížela jeho tělo a nic nevnímala. Celá jsem samozřejmě zčervenala a Justin se začal smát.

Ani jsem nestihla postřehnout, že už leží vedle mě v posteli. „Lehni si" Justin ukázal na svojí hruď a já jako každý večer jsem si na ni lehla, i když s tím břichem to bylo vážně složitý. Justin mi vyhrnul jeho tričko a kreslil mi různé obrazce na břicho a nebo na záda, já mu to dělala taky, tedy spíše ho po té hrudi lechtala.

„Jsem unavená" promluvila jsem po chvilce. „Tak spi" dal mi pusu do vlasů. Pořádně jsem se uvelebila na Justinovi, a co nevidět usnula.

**

Probudila jsem se, protože se mi něco nezdálo. Pořád jsem byla u Justina, jenomže on spal. Vymanila jsem se z jeho objetí a chtěla vstát z postele, jenže mi po noze něco stékalo. Rychle jsem rozsvítila lampičku hned vedle postele na nočním stolku, a když jsem se podívala na postel, málem jsem upadla.

„Justine" snažila jsem se probudit Justina, jenže mi to nešlo. „Justine" zakřičela jsem. Tentokrát se konečně vzbudil. 

„Co se děje?" sedl si a promnul si oči. „Rodím" Justin na mě vykulil oči, ale nezmatkoval. Okamžitě vstal z postele a oblékl si na sebe věci. Mně vzal do náručí a zřejmě mě nesl do auta. Ano už jsme si o tom povídali, abychom všechno stihli.

**

Ležela jsem na lehátku a všude kolem mě byli doktoři nebo sestřičky. Byla jsem celá zpocená a vážně se bála, Justin tu byl se mnou a všechno sledoval, držel mě za ruku a říkal lichotky.

„Tak jo, zatlačte" udělala jsem tak, jak mi přikázali a já zatlačila. Bohužel to bylo asi slabě, ale já už teď nemohla, a to jsem byla na začátku. „Dobře ještě a dýchejte" Justin mi pevně stiskl ruku na náznak, že je tu se mnou a já tedy zase zatlačila.

„Ještě párkrát" řekla nějaká sestřička. „Zlato už to bude" Justin mě pohladil po tváři.

„Už je vidět hlavička" koukla jsem se na Justina a ten po mě hodil soucitný výraz. „Zatlačte" zase jsem tedy zatlačila. „Zvládneš to, miluju tě" vložil se do toho Justin.

Ještě párkrát jsem zatlačila, a pak konečně někdo oznámil, že máme chlapečka. 

Jenomže hned po tom, co jsem slyšela, že je to chlapeček si mi před očima objevilo černo, a já už nic nevnímala.

Justin

Jakmile bylo řečeno, že je to chlapeček, podíval jsem se na Mel, jenomže měla zavřené oči a já myslel na to nejhorší. A taky, že jo, přístroje začaly pípat. 

„Ztrácíme ji" zakřičel jeden z doktorů. „Odejděte" přikázala mi sestra a vyhodila mě ven.

Čekal jsem snad věčnost než se konečně otevřely ty pitomý dveře. Ihned, jak vyšel doktor ven, okamžitě jsem k němu přiběhl.

„Co se stalo?"  Měl jsem slzy v očích, bál jsem se, bál jsem se o Mel a naše dítě. 

„Slečna je...