Dangerous ✔️

114

Mel

Jakmile Justinovo tělo dopadlo na zem před postel, okamžitě jsem k němu vstala. „Néé, lásko to bude dobrý, ty budeš v pořádku" začala jsem naříkat. „Mel" Justin zvednul ruku a pohladil mě po tváři.

Uslyšela jsem kroky a hlasy, otočila jsem se ke dveřím, stáli tam kluci, a jakmile uviděli Justina a mě, jak u něj klečím, spadla jim brada. 

„Ty bastarde" zařval Jeremy a slyšela jsem ránu, střelil Chaze do ramene a do nohy.

„Mel" Justin se zase ozval, vrátila jsem pohled zpátky k němu. „Miluju tě" ne, tohle ne, když tohle někdo začne říkat, neznamená to nic dobrého. „Ne, neříkej to, ty budeš v pořádku" slzy mi tekly proudem, tohle se nesmělo stát, Justin prostě neumře.

„Mel, volal jsem záchranku, za chvíli tady budou" poplácal mě po rameni Ryan. Koukla jsem se na něj, a pak směrem k Chazovi, držel ho Jeremy, aby neutekl.

Justin najednou začal kašlat krev. „Ne, Justine" začala jsem ho hladit po vlasech. „Mel" upřela jsem pohled přímo do jeho očí. „Strašně moc tě miluju" skoro vůbec nemohl mluvit. Ryan mu držel ránu blízko u srdce a já brečela. 

„Miluju tebe, Johna, jste pro mě vším" nechtěla jsem, aby to říkal, sakra ne. „Neříkej to, ty neumřeš" jeho ruku už jsem mu teď drtila. Justin opět začal kašlat krev, ale tentokrát nepřestal. 

„Justine!" vykřikla jsem, když začal zavírat oči. „Doprdele, přestává dýchat" zakřičel Ryan.

Nevěděla jsem, jak se to všechno událo, ale byla jsem tak mimo, že jsem nestihla postřehnout, kdy vlastně přijela záchranka a kdy mě Rya vzal k sobě do objetí. Brečela jsem mu do trička, nemohla jsem ho ztratit, prostě ne.

„Nemůžeme ho nahodit" když moje uši postřehly tyhle tři slova, zamotala se mi hlava a já cítila, jak padám. Naštěstí jsem neupadla na zem, ale do něčí náruče. 

„Mel" a tohle bylo poslední, co jsem slyšela než jsem omdlela.

Všechno to proběhlo tak rychle, před očima se mi objevily vzpomínky. Vzpomínky všeh,o co jsem v životě zažila. Netrvalo to krátce, trvalo to dlouho. Bolela mě z toho hlava, ale věděla jsem, že nejsem vzhůru. 

Nemohla jsem otevřít oči, viděla jsem pouze vzpomínky, viděla jsem všechno.

Ryan

„Vezmi Mel domů, teda spíš k její mámě, my pojedem za záchrankou" nadiktoval mi informace Jeremy. 

„Dobře" Mel nebyla při vědomí, ale ani jsem se jí nedivil.

**

„Kde jsou ostatní?" právě jsem dojel na místo. A jakmile mě uviděla Alex, byly samé otázky. 

Ignoroval jsem mojí manželku a šel s Mel nahoru do jejího pokoje, kde bývala celý časy než se přestěhovala k Justinovi. Položil jsem jí na postel, a pak přikryl peřinou. 

Až se vzbudí. bude to pro ní moc těžký.

„Tak co se stalo?" sešel jsem zpátky dolů a všichni na mě koukali a čekali, kdy jim něco řeknu. Sám jsem z toho byl mimo, můj nejlepší kamarád byl ve velkém ohrožení života.

„Nevím přesně, co se stalo, ale..." nemohl jsem to pomalu ani vyslovit. „Ryane?" Alex ke mně přešla a podívala se mi do očí. Chytila mě za ruce a pomalu mě vtáhla do objetí. 

„Musíš to říct" zašeptala to jenom mě. Pořádně jsem si ji k sobě přitisknul, v nejbližší době jsem ji nechtěla opustit z objetí.