Dangerous ✔️

8

O pár dní později

Mel

Takže, co se za těch pár dní změnilo? Začneme tím, že dům už byl v pořádku a nic se od té doby podobného nestalo. 

Rodiče už se vrátili a já si musela najít výmluvu, proč jsem nechodila poslední týden do školy, samozřejmě že jsem byla s Justinem, protože se o mě bál. Řekla jsem jim, že mi nebylo dobře, naštěstí mi věřili a vyšlo to. 

Teď už jsem zase chodila do školy, kde mi vynadala Alex, proč asi taky, no přeci jsem ji ani nenapsala. Byla jsem na ní naštvaná, ale mrzí mě to, jenomže jsem na Alex v tu chvíli neměla ani pomyšlení.

A teď Justin, už druhým dnem se mi vyhýbá, poslední den, kdy jsme spolu byli mi řekl, abych se od něho držela dál a zapomněla na něj. Jenomže mě se to nedaří, pořád na něho myslím, chyběl mi. 

Když ho náhodou potkám na chodbě ve škole koukne se na mě, ale co nevidět je pryč z mého dohledu. Jeho kamarádi se mi tolik nevyhýbají, dokonce jsem za nimi šla a ptala se na Justina, samozřejmě žádná pozitivní věc, pouze vymaž ho z hlavu, bude to pro tebe lepší. Ani bych neřekla, bylo to hrozný, nedokázala jsem ho vymazat z hlavy ani po tom, když vím co byl zač.

„Mel, já vím, že jsi zamilovaná, ale on ne a musíš se přesto přenýst" tohle už mi Alex říkala ne po prvé, ale nepomáhalo to. „To je na mě tak poznat, že ho miluju?" „Včera v jídelně jsi ho nespustila z očí" měla pravdu, včera jsem ho celou dobu v jídelně pozorovala, ale on o mě ani nezavadil. 

„Alex, já nevím co mám dělat" „Ach zlato, já nevím jak bych ti pomohla" objala mě. „To nic, já jdu domů, měj se, uvidíme se zítra"

Večer

„Mel, večeře" volala na mě máma. „Nemám hlad" „Mel zlato, co se děje?" přišla ke mě do pokoje máma. „Nic" odpověděla jsem zdrceně. „Zlato, poznám, když je něco špatně" povzdechla si a mě po tváři stekla slza. „Nic se neděje" „Tak proč brečíš?"

„Je v tom kluk?" ano máma mě měla prokouknutou. „Víš, že mi to můžeš říct, jsem tvoje máma" přikývla jsem.

„Udělal ti něco?" zakroutila jsem hlavou na náznak, že ne. „Tak co se stalo?" Nemohla jsem  mámě říct co mi je, vlastně jsem to nemohla říct nikomu. Justin byl mafián a já s ním být nemohla, nikomu jsem nemohla říct pravý důvod mého trápení. Mně nevadilo, že mě Justin nemiloval, ale vadil mi ten fakt, že jsem se ho nemohla dotknout. 

„Co je k té večeři?" změnila jsem téma. „Až si o tom budeš chtít promluvit, tak za mnou přijď a řízek" máma věděla, jak na mě. „Dobře tak já si dám"

Justin

Už dva dny, jsou to dva dny co jsem nebyl s Mel v kontaktu. Vyhýbám se jí, jenomže já musím, nechtěl jsem, aby se jí něco stalo, ten gang co po náš šel už sice není, ale já měl o ní strach. 

Viděl jsem, jak je z toho zničená ,ale co kdyby se jí něco stalo? Nikdy v životě bych si to neodpustil, navíc byl bych na místě mrtvej, protože by mě její táta odpráskl.

„Justine, takhle to dál nejde, na nic se nesoustředíš a je všechno špatně, musíš se dát dohromady" byla pravda, že jsem spletl jedny drogy...no dobře možná toho bylo víc, ale myslel jsem na Mel, jak byla ze mě zničená. „

Takže jako kamarád ti říkám, běž za ní, vidím na tobě že ti chybí" promluvil ke mě Ryan. „Chybí mi, ale spíš mě ničí ji vidět jak je zničená ona kvůli mě" „Justine zamiloval ses a...." „Ryane, mám ji rád, ale jestli ji miluju? Myslím si, že ne" „Ale máš ji rád, to víš, ona má tebe ráda a mám takový pocit, že tě spíš miluje, běž za ní a udělej ji alespoň šťastnou, když ji budeš na blízku" 

„Co když mi řekne, že mě miluje? Co pak? Já ji to říct nedokážu. A co když se jí něco stane? Její otec by mě zabil" „Justine, pokud ji k tomu nedonutíš, tak ti to neřekne, věř mi a i kdyby nás zase někdo chtěl zabít, ochráníš jí, jsi Justin Bieber, ten který se nevzdává" „Máš pravdu, děkuju za radu, seš skvělej kámoš" poplácal jsem ho po zádech.

Mel

Miluju řízky, ale dneska jsem snědla poloviční porci než obvykle, nevím co budu dělat, zkusím se z toho vyspat.Umyla jsem se, a pak si lehla do postele. 

Ležela jsem snad hodinu a ne a ne usnout. Najednou jsem uslyšela něco u mého okna. „Mel?" to nebylo možný, já už měla i halucinace, sakra proč jsem musela všude slyšet Justina?

„Mel?" tak jo, ale to nebylo možný. Vstala jsem z postele a přešla k oknu. Bože, za oknem byl opravdu Justin. „Justine? Co tady děl-..." nestačila jsem to doříct, protože Justinovy rty už byly na mých. Kriste, tohle mi tak chybělo, tyhle rty bych poznala hned, ta vůně, prostě on.

Hned jsem dala ruce za jeho krk a on jeho ruce na můj zadek, který následovně zmáčknul. Vzdychla jsem a obmotala si nohy okolo jeho pasu. Přešel se mnou k posteli na kterou si sedl, tím pádem jsem na něm byla obkročmo.

Když nám odešel dech odtáhli jsme se od sebe. Kouknul se mi do očí a já jemu, navzájem jsme si vyměnili úsměvy. 

„Chyběl si mi" řekla jsem po chvilce ticha. „Ani nevíš jak ty mě" opět mě políbil. „Neodcházej ode mně znova Justine, neopouštěj mě" „Už nikam nejdu, nikdy" a tentokrát do polibku zapojil i jazyk.

„A co tak najednou?" nechtěla jsem kazit tuhle naší chvilku, ale já se musela zeptat. „Ten gang, co po nás šel, už není" „Zabil jsi je?" „Mel, víš takhle..." „Takže zabil" „Musel jsem, jinak by oni zabili mě" svým způsobem měl Justin pravdu, ale byl to divný pocit, jak člověk kterého milujete zabije člověka a ne asi poprvé.

„I tak se moje city k tobě nezměnily" sakra já to řekla nahlas? Byla jsem v prdeli, teď mě Justin pošle do háje. Sakra, jsem tak blbá. 

„Jak to myslíš?" to to vážně nemohl přeslechnout? Asi ne. Slezla jsem z něj a otočila se zády, nevím co dělat, říct mu to? To si nemyslím, ale já neuměla lhát. 

„Mel, otoč se ke mě" „Já nemůžu" přistoupil ke mě a otočil si mě k němu, tak abych se mu dívala do očí. „Co nemůžeš?" držel mě za boky a mě začaly téct slzy. 

„Justine já, když ti to řeknu opustíš mě a to já nechci protože tě..." zasekl se mi hlas, já to nezvládnu. „Mel, já tě neopustím, i kdyby si mi teď řekla že mě nechceš už vidět, neopustil bych tě, protože tě mám rád" rád? Jenom rád? Co jsem si to namlouvala, že by mě mohl milovat? Slzy mi začaly téct proudem. „Jenomže já tě nemám ráda, já tě miluju, Justine"