Dangerous ✔️

57

Červenec

Mel

Co se za těch pár dní stalo? Řeknu vám, to byste určitě nečekali. 

Moje máma před týdnem za mnou přišla do pokoje, zrovna jsem si volala s Jess, ale to není to podstatný. To, co teď řeknu je vážně neuvěřitelné, po tátovi smrti uběhl krátký čas, na to aby se znova vdala. Ano přesně, moje máma přijala žádost o ruku od Jamese. Samozřejmě jsem jí to přála, ale bylo to brzo, co bylo ještě horší? Tento dům už obývá i on a jeho děti, přesně tak, nastěhovali se sem. Horší to být už nemohla, ale opak byl pravdou.

Tentokrát je to můj problém, asi nikoho nepřekvapí, že ten problém je Justin. Chyběl mi a ani si člověk nedokáže představit jak moc. Za všechno si můžu sama, neměla jsem ho opouštět. 

Jenomže to nebyl ten hlavní problém, Justin, Ryan, Fredo a Justinův táta jeli pryč už před 14 dni. Od té doby je nikdo neviděl, Alex a Jess mají dokonce přísný zákaz si s nimi psát či telefonovat, všichni tři jsme měly tak strach.

„Hej Mel, jsi přítomna?" všichny jsme u Jess, ale já jako bych tady nebyla. „Co? Promiň" celou dobu můj mozek přemýšlel, co se stalo, přeci jenom 14 dní bylo hodně. 

„Mel, my o ně máme stejně veliký strach jako ty, ale pokud budeš takhle uzavřená, ničemu nepomůžeš" přikývla jsem. 

„Co když se mu něco stalo? Já vím, rozešla jsem se s ním ale i tak, já...chci ho zpátky" ukápla mi slza z oka. Holky si přisedly blíž ke mně a udělaly jsme společné objetí.

Doma

„Ahoj mami, ahoj Jamesi" pozdravila jsem je, když jsem se vrátila domů od Jess. „Ahoj" odpověděli oba, šla jsem nahoru do pokoje. Zapnula jsem notebook a sjížděla všechno možný. 

„Jess, je večeře" po nějaké době se ozvala máma, zaklapla jsem notebook a šla dolů.

Jídla jsem se moc nedotkla, spíše vůbec, neměla jsem chuť a ke všemu vůbec náladu. 

„Mel, děje se něco?" zbystřila jsem při mém jméně. „Ne, nic, jen nějak nemám chuť k jídlu, půjdu do pokoje" odnesla jsem talíř se zbytkem jídla na kuchyň, a pak šla zpátky do pokoje, kde jsem sebou plácla na postel. 

Přemýšlela jsem a přemýšlela, co se tak mohlo stát? Co když mu někdo něco udělal? Co kdyby už ani nebyl živý? Ne na tohle nesmím myslet, ani jsem si neuvědomila, ale steklo mi pár kapek od oka na tvář.

„Můžu dál?" vkoukl dovnitř Erik. Přikývla jsem. Mimochodem s Erikem mám docela dobrý strach, brala jsem ho jako staršího bráchu, což on taky byl, sice nevlastní, ale byl, myslela jsem si, že když bude děvkař a tak, bude to hrozné, ale on se ke mně choval hezky a tak i k celé rodině, pouze venku byl strašný na ostatní. 

„Jo pojď" setřela jsem si slzu a posadila se na postel. V ruce jsem měla plyšáka od Justina, spala jsem s ním pořád. 

„Justin ti něco vzkazuje" okamžitě jsem zbystřila. „Je v pořádku" oddechla jsem si. „Více méně" cože? 

„Co se mu stalo?" zmáčkla jsem ještě více plyšáka od něho. „Byl postřelen, ale je v pohodě" postřelen? Sakra ne, já chci za ním. Začala jsem brečet. „Mel, je v pohodě, nebreč" Erik mě pohladil po ruce. 

„Chci za ním" zamumlala jsem. Erik si povzdechl. „Zakázal mi tě za ním vzít" a to jako proč? „Co?" „Mel, Justin je už 3 den doma a leží v posteli, protože byl postřelen" on je doma? Proč mě nenapadlo se tam stavit?

 „Jak tohle všechno víš?" „Spojil jsem se s Justinem, trvalo mi to než mi uvěřil, ale nakonec to vzal a jako důkaz toho, že mi může věřit už byl. A to ty" vůbec jsem to nechápala. 

„Jak to myslíš?" „Celou dobu tě chráním, teď je toho hodně, co se týče nepřátel, Mel teď se na mě asi budeš zlobit, ale sleduju tě pomalu na každém rohu" on mě sleduje? 

„Dobře teda, Eriku já chci za Justinem, musím mu něco říct" chci Justinovi říct, že ho pořád miluju a moje největší chyba byla, kdy jsem mu řekla, jak ho nechci nikdy vidět, nikdy jsem mu to neměla říkat. 

„Nemůžeš za ním, ale že jsi to ty, něco bych tady měl" zvedl se z postele. „Kam jdeš?" „Zůstaň tady a já ti ho přivedu" co to řekl? „Vážně?" 

„Jenom vydrž" vstala jsem z postele a šla ho obejmout, mám ho ráda. „Děkuju" zamumlala jsem. „Nemáš zač"