Dangerous ✔️

96

Justin

Vyvalil jsem na ní ještě víc oči. „To myslíš vážně?" byl jsem překvapený. „Naprosto" usmála se na mě. Já ji úsměv opětoval. Dneska jsem se pořád usmíval, tedy od té doby, co jsem byl s Mel. 

„Asi to zřejmě ještě není tak silný, ale určitě tě budu zanedlouho milovat tak, jako předtím" měla pravdu.

Vzpomněla si na náš začátek, tedy pouze na to, kdy se do mě zamilovala, a vlastně ještě pořádně nevěděla, co to je láska. „O tom nepochybuju" propletl jsem nám prsty na ruce. Oba jsme se usmívali, jak idioti.

„Víš..." začal jsem. Nevěděl jsem, jestli se jí na to můžu zeptat, ale zkusím to. „Děje se něco?" byla nervózní, ale to já taky. Připadal jsem si jako puberťák, takhle nervní jsem nebyl ani, když jsem ji chtěl žádat o ruku. 

„Chci, abychom byli zase rodina" celou dobu jsem se jí díval do očí. „Zkusíme to od začátku?"

Mel

Popravdě, čekala jsem, že se na něco takového zeptá. A já už měla odpověď. 

„Když budeme pokračovat v tom, abych si vzpomněla na zbytek, tak moc ráda" ulevilo se mu, ale to i mě. Přiblížil se ke mně a opět spojil naše rty v jedno. 

Vážně dokonale líbá.

O týden později

Dneska byl den, kdy mě pouštěli domu, konečně. A co se za tu dobu stalo? No je to zajímavé. Já a Justin jsme spolu, avšak nikdo kromě nás dvou to nevěděl. Teď je asi nepochopitelné, proč jsme to nikomu neřekli, ale ono na to nebyl ani čas. Teda byl, ale my si to chtěli zatím nechat pro sebe.

Další den nato, kdy za mnou byl Justin, přišli všichni. Omluvila jsem se jim a už je všechno v pořádku. Naštěstí nechtěli nic vysvětlovat, a za to jsem byla ráda.

„Ahoj lásko" do pokoje vešel Justin. Líbilo se mi to oslovení. Říkal mi lásko, zlato, miláčku a všechno možný. Bohužel ani díky těmhle slovům, jsem si nevzpomněla na nic, zatím. 

„Ahoj" otočila jsem se k němu už čelem, byla jsem zády. Nečekala jsem, že se mi hned přilepí na rty, ale jakmile jsem se vzpamatovala, spolupracovala jsem.

Po chvilce jsme se od sebe odtáhli a usmáli se na sebe. „Těšíš se domů?" přitáhl si mě za boky k němu. Trochu jsem znervózněla, protože takhle na mě ještě nesáhl, jelikož jsem ležela v posteli. Teda ovšem, že sáhl, ale já si to nepamatovala.

„Doma je u tebe, takže ani ne" abych pravdu řekla, docela bych chtěla bydlet už s Justinem. „Jak to myslíš?" podíval se na mě nechápavě. 

„Chtěla bych bydlet s tebou" zašeptala jsem. Justin na mě vytasil jeho zuby, které byly vidět díky jeho úsměvu. „To bych byl rád" usmála jsem se. 

„Jenže, v podstatě pro mě spolu chodíme týden, takže je to takový..." Jeho rty mě utišily. „3 roky Mel, já vím, že pro tebe týden, ale já tě chci mít u sebe a ostatním to stejně dojde, že jsme spolu" řekl, když se ode mě odtáhl. 

„Tak dobře" „Fakt?" „Jo, jen to řekneš mámě ty" políbila jsem ho na koutek rtů, odtáhla se od něj a šla si obléknout mikinu.

Justin

„Kde máš rodinu?" zeptal jsem se Mel, když jsme dorazili k ní. „Říkala jsem ti, že jsou v práci a Erik se podle Jamesových odpovědí vydal cestovat se svou přítelkyní" ona mi něco takového říkala? Vůbec jsem o tom nevěděl.