Dangerous ✔️

13

Justin

Dneska je den D a pro mě to znamenalo jedno, dneska Melanie vyznám mé city k ní, připravil jsem pro ni překvapení, úžasně vymyšlený. Jenom jsem doufal, že mě neodkopne, jelikož jsem se jí neozval pár dní.

**

Byl jsem ve škole, dlouhou dobu jsem tu nebyl, bohužel moje práce tomu zabraňuje, proč bohužel? Nemohl jsem vidět Mel. Dlouho jsem uvažoval, jak ji řeknu, jaký pro ní mám překvapení, ale nic srozumitelného mě nenapadlo. 

Zastavil jsem se naproti Mel skříňce, stála tam ona, vyndávala si učebnice na další hodinu, její výraz byl jako kdyby ji přejel vlak a za to jsem mohl já, kvůli mě byla taková, kruhy pod očima, nějaké oblečení, které vytáhla kdo ví kde, vždycky nosila krásné oblečení a její vlasy byly zářivé na dálku, stejně tak i oči.

„Mel? Máš chvilku?" řekl jsem, když jsem k ní došel, málem mi utekla. „Ne, musím do třídy" odsekla mě. Její hlas byl rozčílený, ani se na mě nepodívala a šla směrem do třídy, je na mě naštvaná? Ani se vlastně nedivím, měl jsem ji napsat alespoň SMSku. 

Rychle jsem šel za ní a než stačila vkročit do třídy zatáhl jsem ji za ruku k sobě až narazila do mé hrudi. „Co chceš?" řekla tak hnusně a prskla mi do obličeje. „Dneska večer tě chci někam vzít" „Najednou sis vzpomněl? Nemám zájem, a víš co? Nemám už zájem ani o tebe" chtěla se vymanit z mého sevření, ale nešlo jí to, byla slabá a bylo to tím, jak byla nevyspalá.

„Uznávám, měl jsem ti napsat SMSku, ale nějak na to nebyl čas, musel jsem mimo město, ale bylo to naposled, příště pojede už někdo jiný" „Tohle mi řekli i kluci, upřímně už je mi to jedno, klidně si jeď znova, já s tebou skončila" 

„Sakra Melanie, ty na mě nedokážeš přestat myslet, už teď se pod mým dotykem chvěješ, pojď se mnou dneska večer ven, prosím, mám pro tebe překvapení" povzdechla si. „Tak dobře" jasně, že mi povolila, viděl jsem jí to na očích už od začátku. 

„Vyzvednu tě v pět" pustil jsem ji a ona odešla do třídy.

Večer

„Takže, kam mě bereš?" už jsem vyzvednul Mel a zrovna jsme jeli na ono místo, samozřejmě jsem ji to neměl v plánu říct, mělo to bajt překvapení. „Uvidíš" mrkl jsem na ni. „A to mi to prostě nemůžeš říct?" „Ne nemůžu" řekl jsem a zastavil jsem. 

„Proč jsi zatavil?" „Protože je čas na zavázání očí" vytáhnul jsem šátek z kapsy. „To nemyslíš vážně" „Myslím" dal jsem ji šátek přes oči a zavázal ho, pak jsme pokračovali v cestě.

**

„Jsme tady" „No to je možný, ale já to nevidím, můžu si to teda sundat?" už měla ruce na šátku, ale zastavil jsem ji. „Ještě ne, teď půjdeme pěšky, vezmu tě, neboj se" „Jak myslíš" věděla, že nemá cenu odporovat, takže to dál neřešila a já zamknul auto a vzal Mel do náruče.

„Teď tě položím na zem, ale ještě si ten šátek nesundavej ano?" Řekl jsem po chvilce. „Dobře" položil jsem ji na zem. „Počkej tady, jenom dojdu pro potřebnou věc ještě" „Justine..." „Hned jsem zpátky, jenom minutku" přikývla a já šel pro kytku.

„Můžeš si sundat ten šátek" řekl jsem, když jsem se vrátil s kytkou v ruce. Melanie si pomalu sundavala šátek a když ho úplně sundala v jejích očích zůstal šok, ale ne ze strachu, ale z neuvěření toho, co právě viděla.