Dangerous ✔️

49

Mel

Brečela jsem jako malá, ale Justin byl zřejmě mrtvej, sakra to ne, já ho miluju, nemůže bejt pryč. 

„Mel, uklidni se" „Jak se mám uklidnit doprdele? Justin tam byl a vybuchlo to" skácela jsem se k zemi. Ryan mě ale chytil, donesl mě do auta, a pak jsem už vnímala pouze, jak jedeme.

Vzbudila jsem se na něčem měkkém, postel, ihned jsem si vzpomněla, co se stalo, výbuch, Justin, to ne. 

Sešla jsem dolů s námahou, všechno mě bolelo. Jakmile jsem se objevila v obýváku, můj zrak padnul na Justina? Ale vždyť, měla jsem halucinace?  

„Justine? Panebože já mám halucinace" nohy se mi podlomily, ale Justin mě chytil, ale to znamenalo, že on není halucinace. 

„Mel, jsem to já, jsem tady, stihl jsem to, Mel, pšššttt" utěšoval mě, slzy mi tekly proudem, vzal mě do náruče a nesl asi nahoru, položil mě do postele a lehl si ke mně, pak už jsem nic nevnímala, zase jsem usnula.

Justin

Stihl jsem to, stihl jsem, táta a Ryan tam už nebyli, naštěstí jsme jeli dvěma auty.

„Justine" vydechl táta, ihned mě objal. „Mysleli jsme, že..." „Jsem v pohodě, ale Nick, on je" vydechl jsem. 

„Je mrtvej, postavil se přede mně a prostě jsem ho tam nechal a on by to nepřežil, kašlal krev a kde je Mel?" změnil jsem téma. „Nahoře, spí" sakra co jí řeknu? Doprdele všechno jsem posral. „Co jí jako mám pak říct?" sedl jsem si na gauč a dal hlavu do dlaní.

Přišla Mel, myslela jsi, že jsem halucinace, přenesl jsem ji do pokoje a položil ji na postel, lehl jsem si k ní, okamžitě usnula a já taky.

Mel

Vzbudila jsem se, Justin ještě spal, ihned jsem si vzpomněla, co se stalo, unesli mě, byla jsem skoro znásilněna, Chaz a teď jsem byla ráda, že mi tenkrát dal Justin do mobilu to sledovací zařízení. 

Lehla jsem si zpátky na Justinovu hruď a jemně ho začala hladit, byl tak dokonalý, byla jsem ráda, že ho mám.

Celou dobu jsem oka nezamouřila, Justin ještě spal, ale pak se probudil. „Dobré ráno" nic mi neodpověděl, měl zvláštní výraz, stalo se něco? 

„Mel, musím ti něco říct" v jeho hlase byl smutek? „O čem to mluvíš?" „Ten včerejšek" nechci se k tomu vracet, vím bude se za to vinit a tak, to já nechci. 

„Justine neb..." přerušil mě. „Něco se stalo" teď jsem ho nechápala. „Melanie" přišel ke mně a chytil mě za ruce, co to dělal?

„Včera když jsem tě přijel zachránit, nebyl jsem tam jenom já, Ryan a můj táta" kam tím mířil? „Tvůj táta jel s námi" 

„A to ještě žiješ?" zasmála jsem se, ale Justin se nezasmál, co s ním je? „Melanie, on...on je mrtvej" moje srdce vynechalo úder, moje koutky úst na obličeji už nevytvářely úsměv, co to právě řekl? Můj táta je mrtvej? 

„Co? To není pravda" začaly mi po tváři kapat slzy proudem, moje kolena se ani nevím jak podlomila a nebýt Justina spadla bych na zem, to nemůže být pravda on není... 

„To není pravda, on není mrtvej, není" začala jsem brečet ještě víc. „Mel, je to moje chyba ,měl jsem to být já" co to tady mele? „Postavil se přede mně, zachránil mi život, a pak mi řekl, že to bylo kvůli tobě a mám se o tebe postarat" to snad ne, on to měl být Justin? To bych se taky zhroutila, ale táta je mrtvej.

Nevěděla jsem, jak se mi to povedlo, ale zvedla jsem se a vyprostila se z Justinovýho objetí a utíkala pryč, pryč za mámou.

„Mami" skočila jsem ji do náruče. „Mel" zašeptala, obě jsme brečely, ztratily jsme člověka, který byl součástí naší rodiny.

 I když jsem si to nechtěla přiznat, všechno to byla chyba Justina, nechápala jsem, jak ho můžu milovat, byla to jeho chyba, všechno to byla jeho chyba.