Dangerous ✔️

116

Mel

„Správně bych vás tady neměl nechávat, ale pamatuju si, když jste tu byla vy, byl tu pro vás taky pořád" byla jsem vděčná doktorovi, že mě tu nechá s Justinem celý den, nevím co bych dělala, vlastně měla bych být s Johnem, ale nedokázala jsem nic nedělat. Kdyby to šlo, vzala bych Johna sem, ale to jsem nemohla.

Sedla jsem si opět na židli vedle postele. Od včera se nic nezměnilo, Justin byl stále napojený na přístroje, měl zavřené oči a vůbec se nepohnul. Ve filmech bývá to, že ten, kdo je v umělém spánku, cítí toho druhého, ale nevěděla jsem, jestli to tak doopravdy je.

„Nevím jestli mě slyšíš, ale chci ti něco říct" vzala jsem Justinovu nehybnou ruku do té svojí a propletla nám prsty. „Když se ti zastavilo srdce..." opět jsem cítila moje slzy. 

„Když jsem to uslyšela, zamlželo se mi před očima a já jsem něco uviděla" koukla jsem se na něj, i když jsem věděla,, že mi pohled neoplatí. 

„Vlastně ne jen tak něco, před očima mi proběhly vzpomínky, vzpomínky na nás" ruku, kterou jsem měla volnou, jsem přemístila na moje tváře, abych si utřela slzy. „Víš co to znamená?" ptala jsem se, i když mi neodpoví.

„Vzpomněla jsem si na všechno, co se stalo během těch tří let, na všechno, miláčku" nezvládala jsem to, nevěděla jsem, jestli se psychicky nezhroutím.

„Všechno, co jsme spolu prožili, Justine sakra ty se musíš probudit" položila jsem si hlavu na naše ruce a nechala slzám volný pád. „Strašně moc tě miluju" brečela jsem na naše ruce.

Doufala jsem, že se stane třeba nějaký zázrak a on mě pohladí po vlasech jako ve filmech, ale ono nic. Prostě nic, necítila jsem žádný jeho dotyk, ani stisk ruky.

„Chci si tě vzít a zestárnout s tebou, prosím" ucítila jsem na zádech dotyk, ale nebyl Justinův.

Zvedla jsem hlavu k dané osobě. Byl to Ryan. Bylo mi jedno, že vypadám strašně, bylo mi to jedno.

„Co když se nikdy neprobudí?" nevěděla jsem, proč jsem to řekla. Prostě mi to vypadlo z pusy. „Musíš věřit, že se probudí" jenomže já už nevěděla, jestli můžu věřit.

„Co tady vlastně děláš?" otřela jsem si ještě zbytek slz a koukla se na něj. „Nebudu ti lhát, přijel jsem tě zkontrolovat" vykulila jsem na něj oči. 

„Nech mě hádat, Jess" „Trefa" „Nepotřebuju kontrolu" no možná někdy potřebuju, ale co. „Věř tomu nebo ne, ale potřebuješ" usmála jsem se.

„Rád na tobě vidím úsměv" trochu jsem zčervenala. „Ehm díky" otočila jsem hlavu zpátky k Justinovi, aby mě nemohl vidět se červenat.

„Tak já půjdu" otočila jsem se zpět k němu. „Dobř, měj se" usmál se na mě. „Ty taky a pozdravuj doma" „Budu"

Když Ryan odešel, vzala jsem si opět Justinovu ruku do té své. 

„Zkusím techniku mluvení, třeba to zabere" „Třeba ano" otočila jsem se za hlasem, byl to doktor. „V klidu seďte, jen jsem se přišel zeptat, budete tu chtít být přes noc?" moc jsem nevěděla, co odpovědět, chtěla jsem tu zůstat, ale nemohla jsem. „Mám syna, nemůžu bohužel" sklopila jsem hlavu.

„Jasně, to chápu, víte, věřím, že se Justin probudí, má tady vás, syna, tátu, přátelé a tohle z vás tvoří rodinu, on má důvod se probudit" bylo zvláštní, že tohle říkal i on. „Tohle říkají všichni, snažím se tomu věřit"

Když odešel doktor, pustila jsem se do proslovu. „Bude to hodně divný, že budu mluvit, ale já doufám, že mě slyšíš" koukla jsem se na něj.