Dangerous ✔️

38

O pár dní později

 Mel

Co se za ty dny stalo? No tak třeba to, že asi po 4 dnech jsem vylezla z postele a trochu se zkulturnila. 

Dneska jsem měla v plánu jít k Justinovi, Ryan mě tam doveze, zajímalo mě, co má v tom šuplíku.

„Ahoj" přešla jsem k Ryanovi do auta a ani mu neodpověděla. S nikým jsem vlastně nemluvila, máma z toho šílela, protože se bála, abych si nic neudělala, to ale nehrozilo. „Dobře, tak jedeme" byla jsem ráda, že to bere takhle.

Konečně jsme dojeli před ten dům, vzpomněla jsem si, kdy jsem tu byla naposledy s Justinem, ta noc, co jsme měli dvakrát sex, zase jsem začala brečet. 

Vystoupila jsem z auta a šla za Ryanem. Otevřel mi dveře a já vešla dovnitř. „Počkám tady dole, můžeš tu být jak dlouho potřebuješ" přikývla jsem a vydala se směr Justinův pokoj.

Vešla jsem do pokoje, nic se tu nezměnilo, všude byla cítit jeho vůně, sakra, to nebylo možný, jestli mi nedojdou slzy tak nevím. 

Přešla jsem k nočnímu stolku, byl zamčený, zadala jsem tam kód, moje narozeniny, neměla jsem ani sílu se usmát. Otevřela jsem šuplík, byla v něm pistol, že mě to nepřekvapovalo, dále klíč od dveří, a pak papíry, vytáhla jsem to a položila na koberec. 

Mezi papíry, kterým jsem nerozuměla byla obálka, bylo na ní napsaný VŠECHNO NEJLEPŠÍ. Nejdříve jsem to nechápala, ale když jsem ji otevřela a uviděla lístek vevnitř a začala ho číst, pochopila jsem to.

LÁSKO, SLUNÍČKO, BROUČKU, KVĚTINKO, ZLATO, MILÁČKU, A NEVÍM CO JEŠTĚ, STRAŠNĚ MOC TĚ MILUJU. TOHLE JE K TVÝM NAROZENINÁM, JSOU TO FOTKY Z NAŠÍ DOVOLENÉ, NĚKTERÉ JSOU DOOPRAVDY POŠAHANÉ, ALE JSOU S TEBOU, S MOJÍ LÁSKOU. VYVOLAL JSEM NÁM TYHLE FOTKY, ABYCHOM SI JE MOHLI POVĚSIT DO NAŠÍ LOŽNICE, TEĎ JE TI DIVNÉ PROČ LOŽNICE? A NAŠÍ? KOUPIL JSEM NÁM TOTIŽ DŮM, JE KOUSEK ODSUD, VÍM JSI MLADÁ A RODIČE BY TI TO NEDOVOLILI, ALE I TAK BYCHOM TAM MOHLI JEZDIT TŘEBA JENOM NA VÍKENDY, ZA PÁR LET BYCHOM TAM BYDLELI SPOLU ÚPLNĚ A S NÁMI I NAŠE DĚTI, POKUD BUDEŠ CHTÍT, STRAŠNĚ MOC TĚ MILUJU A VÍŠ CO? KVŮLI TOBĚ SEKNU S MAFIÍ, AKORÁT MI TO PŘIDĚLÁVÁ PRÁCI, NO ZBYTEK TI ŘEKNU PAK, TAK ZATÍM, MILUJU TĚ, S LÁSKOU, TVŮJ JUSTIN.

Po dočtení toho dopisu jsem totálně brečela, on nám koupil dům? Narozeniny jsem měla až v březnu, chtěl snad mi ty fotky dát proto, abych je měla, kdyby se nevrátil do března? Pokud se do března nevrátí nezvládnu to, byl leden, a to jsou dva měsíce. 

Začala jsem si prohlížet jednu fotku za druhou, na každé jsme jako hrdličky. Sakra tak mo mi chyběl. Prošla jsem celé album a zastavila se u té poslední, Justin mě držel pod zadkem a já měla obmotané nohy okolo jeho pasu, líbali jsme se při západu slunce, na to nikdy nezapomenu. 

Uklidila jsem fotky zpátky do obálky a dala ji do tašky, kterou jsem měla sebou, zamkla jsem šuplík a vydala se dolů ta Ryanem, zastavila jsem se když jsem slyšela hlasy, Ryan telefonoval. 

ANO, NE, JE ZDRCENÁ, VÍM, POKUSÍM SE, ALE BUDE TO TĚŽKÝ, JO JASNĚ ČAU. Ukončil hovor a já se vydala k němu. 

„Kdo to byl?" zašeptala jsem. „Jeremy, otec Justina" přikývla jsem „Už máš všechno, co potřebuješ?" znovu jsem přikývla. „Napadlo mě, že bychom mohli něco podniknout, co ty na to?" „Vím o co ti jde, pochopila jsem tvůj hovor s Jeremym, nemusíš se snažit, jenom mě odvez domů a běž za Alex" „Dobře"

Už po soudu

„Tak co?" celé hodiny jsem čekala na to, kdy se táta vrátí, dneska byl soud s Justinem, dneska se dozvím, jak dlouho tam ještě bude. Táta konečně přišel. 

„Mel sedni si" to nevěstilo nic dobrého. „Justin, dostal 5 let, a to ještě s mou pomocí" moje srdce vynechalo, pět let? To nedám, ne to ne. „Ještě než se zavřeš do pokoje, je tu možnost ho dostat ven dřív" šlo to vůbec? „Co je dřív?" moje srdce bije jako  o život. „Půlka pěti" další rána, to bylo 2,5, to snad ne. 

Už jsem se zdvihala, že se půjdu zavřít do pokoje, ale táta mě chytil za zápěstí. „Co ještě? Nestačilo to už?" otočila jsem se k němu. „Pokud zaplatíme kauci může se dostat ven už teď" kauci, to jsi to nemohl říct dřív? Ale určitě v tom byl háček. 

„Kolik?" táta mě posadil na gauč, co to má znamenalo? „5 miliónů" stop, moje srdce se teď zastavilo úplně, všechno bylo teď v háji, 5 miliónů nemáme. „My to nemáme, že ne?" táta pokroutil hlavou, že ne. Tohle byl konec. 

„Ale Justin jo" cože? „Jak to myslíš?" „To, že děláš s mafií je dost vydělačné, Justin ty peníze má, ale nechtěl mi říct, kde, řekne to pouze tobě" že by naděje? „Musíš přijít za ním, má povolenou jednu návštěvní hodinu za měsíc, řekne ti, kde má ty peníze, ty je vezmeš, a pak já je dám soudci a ten ho pustí na svobodu" zvedla jsem se z gauče. 

„Kam jdeš?" „Za ním" „Teď nemůžeš, je pozdě, už by tě tam nepustili, dovezu tě tam odpoledne zítra, musíš to vydržet" sedla jsem si zase zpátky. 

„Jak víš, že má Justin tolik peněz?" „Řekl mi to při soudu, ale myslel jsem si, že by to tak bylo, jsem s ním domluvený, budete moct spolu mluvit přes okno a bez kontroly, je to zařízený, zítra ho tu máš už u sebe" 

Konečně, už jsem se nemohla dočkat.