Dangerous ✔️

7

Justin

„Justine, co se děje?" Zeptala se mě Mel. Povzdychl jsem si a přešel k ní. „Vysvětlím ti všechno, ale teď ne, musíme odsud pryč." řekl jsem a přešel s Mel k oknu. „Slezu první a..." „Vím jak se po tom stromě leze, už jsem měla tu čest" teď jsem na ní koukal jako na cvoka, ona už lezla po stromě? Ta nevinná Melanie? 

„Dobře, tak běž první hned jdu za tebou" Mel pomalu vylezla na strom a slezla dolů, já byl hned za ní. Když jsme slezli, porozhlídnul jsem se po okolí, viděl jsem jak jde někdo ven ze dveří, na nic jsem nečekal, popadl jsem Mel za ruku a přešel s ní ke zdi domů, tak aby nás nikdo neviděl.

„Tak jo teď přeběhneme co nejrychleji přes silnici až támhle k tomu stromu naproti" ukázal jsem na strom na proti. Pouze přikývla. Vzal jsem ji za ruku a vyběhli jsme společně ke stromu na druhé straně silnice. Někdo po nás začal střílet, ale naštěstí se netrefil.

 Nic jsem neřekl a rovnou společně s Mel běžel kousek dál, no kousek, spíš směrem k jednomu hotelu, domů to bylo nebezpečný. Viděl jsem jak už Melanie nemůže a tak jsem zpomalil. Nikdo za námi už snad neběžel.

„Justine já už nemůžu" řekla Mel a kdybych ji včas nezachytil spadla by na zem z toho jak byla unavená. „Mel, ještě kousek a budeme tam, vezmu tě jestli už nemůžeš" „Jsem těžká to zvládnu" chtěla se postavit, ale znovu mi spadla do náruče. 

„Jsi unavená, vezmu tě a nejsi těžká" vzal jsem ji do náruče a vyrazil směrem k hotelu. „A kam vlastně jdeme?" „Do hotelu, u mě je to nebezpečný momentálně"

Celou cestu mi už neodpověděla, jenom měla přivřený oči a měl jsem takový pocit, že i slza ji ukápla.

Když jsme došli do hotelu, postavil jsem už Mel na nohy a společně jsme vyšli k recepci, kde jsem objednal pokoj. Následovně jsme vyrazil na pokoj, který byl až v posledním patře.

Na pokoji se Mel posadila na postel a začala brečet. „Mel,co děje?" přisednul jsem si k ní. „Já nevím, to by jsi mi měl říct ty" „Nikdy ses to dozvědět neměla, vlastně je to moje vina, kdybych za tebou nepřišel, tak by se to nestalo" „Ale přišel si a ty mi to teď říct musíš, protože...protože, já mám strach a chci vědět co se děje" 

„Řeknu ti to, ale nejdřív mi musíš něco slíbit" přikývla. „Až ti to řeknu, za žádnou cenu neodejdeš, klidně se se mnou nebav, ale nesmíš odejít, pokud by jsi odešla něco by se ti mohlo stát a já nechci aby se ti něco stalo" „Slibuju ti to" koukla se mi do očí.

„Jsem v jednom gangu, já a moji kámoši, můj táta to vede, je to mafiánský gang a zřejmě po mě někdo jde přes tebe" „Ma-mafián? Ježiši já se stýkám s mafiánem?" Začala vyšilovat. Nesmí vyšilovat a hlavně odejít, nesmí. 

„Mel uklidni se dobře?" „Včera večer, kdo tě málem postřelil?" teď už jsem ji musel říct všechno. „Jeden nepřátelský gang, utekl jsem a Ryan taky, zbytek tam nebyl" 

„Co bude teď?" tuhle otázku jsem nečekal. „Dneska tu přespíme a zítra zavolám tátovi, pak se uvidí" „Bojím se" teď potřebovala obejmout, na nic jsem nečekal a obejmul ji. 

„Slibuju, že tě dostanu zpátky domů a už ti nebude nic hrozit a to udělám tak, že se s tebou přestanu stýkat" „Ale já nechci aby jsi se se mnou přestal stýkat, mám tě ráda a jsi můj nelepší kamarád" 

Má mě ráda? Vážně řekla, že mě má ráda? I po tom co jsem ji před chvilkou řekl? Co jí mám říct já? Mám jí taky rád? Jasně, že ji mám rád. 

„Taky tě mám rád, ale je to nebezpečný"

Ráno

Mel

„Jo jsme na hotelu, takže dům je čistej? Dobře tak mi tam přijdeme, neboj se ochráním ji" slyšela jsem hlas Justina. Nakoukla jsem přes peřinu, právě si s někým volal. Samozřejmě mi neuniklo slovo ochráním ji. 

To co mi včera Justin řekl, mě zaskočilo, popravdě to, že je děvkař ještě věřím, ale tomuhle se nedalo uvěřit, nejhorší na tom bylo, že i když mi tohle řekl, chtěla jsem ho mít pořád v mé blízkosti.

Justina jsem měla hodně ráda a možná i víc než ráda, jenom jsem si to nedokázala připustit. Řekl mi, že se se mnou přestane stýkat, ale to já nechtěla, chtěla jsem s ním trávit čas, chtěla jsem být s ním. Bože já ho snad miluju. 

„Mel, jsi vzhůru?" z mého přemýšlení mě vytrhl no kdo jiný než Justin. „Jo jsem vzhůru" „Takže se dooblíkni a půjdeme domů, teda ke mě" „Dobře"

Justin

„Neboj nikdo tu není, jenom Ryan a přijde táta, ostatní vyřizují zakázku mimo LA" řekl jsem ji, zatímco jsme stáli před  barákem.  

„Justine, konečně, už jsem myslel že se něco stalo" přiběhl k nám Ryan. „Jsme v pohodě a co ty?" „Mám jenom odřeniny jinak fajn, naštěstí a..." bouchly dveře. „Justine, Ryane, musíme něco vymyslet" kouknul na mě můj otec, pohled ale přesměroval k Mel. 

„Tohle je Mel, Mel tohle je můj táta, Jeremy" „Těší mě, teda, ježiš to je trapný" už zase se červenala, byla tak roztomilá, sakra na co jsem to zase myslel? „Nemusíš se stydět, pojďte si sednout do obýváku"

„Mel, kdy ti mají přijet rodiče?" zeptal se táta Mel. „Asi v pátek, máma mi má ještě zavolat" chytnul jsem Mel za ruku, aby nebyla tak nervózní, zřejmě to pomohlo, cítil jsem, jak se pod mým dotykem uvolnila. 

„Dobře, prohlídneme tvůj dům a já myslím, že budeš moct zpátky a samozřejmě opravíme škody, znám jednoho chlápka" „Tak asi jo" odpověděla. „Nebuď nervózní" zašeptal jsem Mel do ucha, zřejmě to nečekala a naskočila ji husí kůže. „To nejde" povzdychl jsem si. 

„Tati, byl to náročný den a Mel je unavená, takže si půjdeme lehnout a zítra ji zavezu domů, teda jestli už to bude prozkoumáno" „Jo bude"

Pořád v ruku v ruce jsme šli do mého pokoje, jakmile jsem zavřel dveře přitiskl jsem se na její rty. „Lepší?" řekl jsem, když jsem se od ní odtáhl. „Lepší" odpověděla a já se usmál.