Dangerous ✔️

97

Září - 8 měsíc těhotenství

Mel

Takže, kde bych začala. Uběhla docela dlouhá doba od té doby, co jsem měla s Justinem vanu a taky moje poslední zavzpomínání. Ano přesně, na nic jsem si od té doby prostě nevzpomněla, a to se Justin doopravdy snažil udělat spoustu věcí, co jsme spolu zažili.

Pokud šlo o to, jestli ostatní věděli, že spolu s Justinem chodíme, tak ano věděli to. Popravdě byli nadšení a věděli to hned.

Malá Ellie už byla roční holčička. Rose byly 4 měsíce a mě to čekalo za měsíc a možná i dřív. Strašně to uteklo a já se začínala bát. Justin to na mě poznal a pořád mě uklidňoval, že všechno bude v pořádku.

Co se týkalo školy, vyřešila jsem to takhle. Dokud neporodím, budu chodit pouze na testy, poznámky mi dávala Alex, která tam chodila. Rose hlídal Ryan přes dopoledne a nebo její rodiče. 

Přesně takhle to budu mít já potom. Až porodím, budu chvilku doma, a pak musím do školy. Dopoledne to bude muset zvládnout Justin nebo rodina a nebo mi pomůžou kamarádi. Školu jsem nechtěla odkládat, a tak to musí být takhle. Sice to asi nebude snadný, ale nějak se to zvládne.

Ačkoliv byl ani ne měsíc do mého porodu, s Justinem jsme nevybrali ještě jméno. Teda měli jsme pár nápadů, ale ještě jsme si to neodsouhlasili. A proto dneska budeme vybírat jméno, a pak půjdeme společně nakupovat pár oblečků. Pokojíček pro malého jsme dokončili během srpna a kousek toho září, takže to už bylo bezstarostí.

„Lásko? Jsem doma" proč Justin nebyl doma? Prý si něco musel zařídit s tátou a kluky, jenomže mně se to nezdálo jen tak. Ne, že by mě podváděl, to si nemyslím, ale měla jsem strach, co spolu můžou probírat navíc, když tam chodí docela poměrně často. 

„Ahoj" Justin přešel ke mně a políbil mě.

Náš vztah začal tak nějak od začátku. Vzpomněla jsem si na to, že ho miluju, a jak jsem se do něho zamilovala. Teď ho miluju taky a tím jsem si byla jistá. Jenom to asi nebylo podle Justinových představ tak, jak to bylo dřív. Když to zmínil, hned se z toho vykroutil, protože by z toho začala hádka a podle mých informací od ostatních jsme se s Justinem nikdy nehádali nebo aspoň ne tak vážně.

„Můžu se tě zeptat?" stejně mi to nedalo. „Cokoliv" sedl si vedle mně ke stolu, kde jsem měla večeři, která už byla vlastně dojedená. 

„Víš..." začala jsem, popravdě jsem se bála jeho reakce. „Vím, že jsi mi už jednou říkal, že se ptát nemám a všechno je v pohodě, ale proč chodíš tak často za tátou?" Justin jakoby zamrzl, měl výraz jako na to se ptát nemáš. 

„Probíráme pár věcí okolo nás a nebo jen tak" cítila jsem, že lže a to jsem ho neznala tak, jak bych měla. „Mel, dlouho jsem s tátou čas nestrávil jen tak, a když ty se učíš, tak já jdu za ním" pořád jsem cítila, že lže. Bylo v tom určitě něco víc, ale on mi to prostě neřekne. „Dobře"

Justin

Pravda byla jiná. Za tátou nechodím jenom tak. Jenomže já ji to říct nemohl. Za tátou jsem chodil, protože ho kontaktovali nějací lidi z nějakého gangu a vydírali nás, že když s nimi nebudeme spolupracovat nebo spíš bych řekl s něčím jim nepomůžeme, tak ublíží všem koho máme rádi. 

A my všichni měli rodinu, to znamenalo, že jsme to museli přijmout a teď za tátou chodím pomalu každý den řešit, jak to bude dál. Mel se učila do školy a to mi hrálo do karet, tak že mě nepotřebovala v tu dobu.