Dangerous ✔️

55

Mel

Přišla jsem domů, naštěstí jsem cestou nepotkala Justina, ale slyšela jsem, že se naštval a odešel do svého pokoje.

„Mami?" zakřičela jsem, ale nikde nikdo, poslední dobou to bylo často.

**

Byla jsem v kuchyni a dělala si něco k jídlu, když v tom jsem uslyšela hlasy a máma to jenom nebyla. Najednou se přiřítila máma s nějakým chlapem do kuchyně. 

„Mel? Co tady děláš?" tvářila se překvapivě asi zapomměla, že tady bydlím. „Bydlím tady?" koukla se na mě tak nebuď drzá. 

„Mel tohle je...James" ukázala na chlapa vedle ní. „Jamesi, tohle je moje dcera Melanie, ale říkáme ji Mel" usmál se na mě ten James. „Těší mě" přišel ke mně a podal mi ruku, přijala jsem ji, i když ne moc ráda. 

„Mami, co se tady děje?" chtěla jsem vědět, jestli James byl její nový přítel. „Omluvíš nás na chvilku?" koukla se máma na Jamese. „Zatím ti uvařím kávu" dal ji pusu na líco. 

„Mami? Co to jako je?" zatáhla mě do rohu. „Mel, víš já ti to chtěla říct, ale bála jsem se tvojí reakce" dobře, uznávám, štvalo mě, že mi to neřekla, ale byla pravda, že nevím, jak bych zareagovala, přeci jenom táta neumřel před lety, ale nedávno. 

„Není to nějak brzo?" „James, tady pro mě byl, chodili jsme spolu do školy a vídali jsme se jako kamarádi, Mel, on tu pro mě byl po tátově smrti, já vím, asi to je brzo, ale prostě ho mám ráda a on mě taky" „Chci abys byla šťastná" objala jsem ji.

**

„Mel? Můžeš na chvíli?" byla jsem v pokoji a dělala nějaký úkol, který mi měl vylepšit známku. „Už letím" zakřičela jsem nazpět.

„Mel, víš s Jamesem nás napadlo, že bychom mohli uspořádat společnou večeři i s jeho synem" teď jsem se asi zadusila vlastní slinou, on má syna? 

„A kdy?" nechtěla jsem říkat ne, stejně mě to jednou asi potká, takže ať to mám za sebou. „Zítra" okej, takhle brzo jsem to nečekala, ale dobře. 

„Dobře, tak zítra" máma přikývla a já šla zpátky do pokoje.

Další den

„Večeře? To ti nezávidím" momentálně jsem s holkami venku na kávě. „No to mi povídej, mám se bát, že je to nějaký malý fracek a nebo starší člověk? Nemám ponětí co čekat" moje obavy jsou takové, co když jeho děti jsou pětiletý? To snad ne, ale co když starší. Bála jsem se obojího. 

„Zvládneš to" „Snad jo" do kavárny vešel Justin, co ten tady zase dělá?

„Ahoj" dal holkám pusu na líco a mě taky. „Ahoj" odpověděly holky, ale já ne, byla jsem v šoku, co tady dělá a jak věděl, že tady jsme? 

„Mel, mohl bych s tebou mluvit?" kleknul si ke mně a pohladil mě po tváři .Co to jako dělá? „J-jo jasně" vykoktala jsem. Oba jsme se zvedli. 

„Holky, myslím si, že se už nevrátí, takže se rozlučte" co to jako dělá? „Ahoj Mel" řekly mi obě a já jim, ještě jsme se objaly, a pak jsem odešla s Justinem ven.

„Co potřebuješ, že mě vyháníš od holek?" Justin nic neřekl, místo toho mě vzal za ruku a táhl mě k jeho autu, nic jsem mu neřekla, pouze ho následovala, znala jsem ho, chtěl se promluvit někde, kde budeme jenom my dva. 

Otevřel mi dveře od auta a já nasedla, oběhl auto a nasedl i Justin. 

Celou cestu bylo ticho, nikdo nic neříkal. Asi po půl hodině jsme dorazili k jednomu z výhledů v LA, byli jsme tady několikrát. Justin vypnul motor a pak vystoupil, oběhl auto a otevřel mi dveře, vylezla jsem a Justin mi znovu chytil ruku a šel se mnou k zábradlí.

Chvilku jsme se jenom tak kochali výhledem, no pak Justin konečně začal mluvit. 

„Vím o Jamesovi" co? „A jeho synovi" o čem to mluví? „Kam tím narážíš?" přistoupil ke mně blíž a chytil mě za ruce. „Slib mi, že si dáš pozor, James má syna Erika, Erik pracuje pro jeden gang tady v LA ,nic jsme si neudělali, pouze prodávali navzájem pár věcí, nevím co od něho čekat, ale určitě tě zná, jelikož jsme spolu chodili" při slově chodili se mu zlomil hlas, mrzí ho to. 

„Budu si dávat pozor neboj" objala jsem ho, po dlouhé době konečně cítím jeho objetí. 

„Víš o něm něco? Mám strach co z něho vypadne" Justin se zasmál. „Jo něco jo, 18 let, alkohol, sex, mafie, je to debil" Justine, byl jsi taky takový. 

„Taky jsem byl debil, vím" „Jak víš, že zrovna myslím na tohle?" „Tvůj výraz" no jasně, už mě zná. „Děkuju" objala jsem ho znovu.

Po chvilce jsme se od sebe odtáhli, a pak se ke mně začal přibližovat. Už byl skoro u mých rtů, ale... „Měla bych jít, odvezeš mě?" zašeptala jsem mu na rty, odtáhl se a přikývl. 

Byl zklamaný, ale i přesto se mnou šel do auta, a pak mě odvezl domů.