Dangerous ✔️

119

Mel

„Justine" vykulila jsem oči, protože to, co jsem viděla, byl totální šok. „Taky tě miluju" musela jsem se usmívat jako idiot. On se probudil a hned mi řekne tohle.

„Sleč...." doktor zůstal zřejmě šokován. „Pane Bieber" nevěřila jsem, že je Justin najednou tak v pohodě. Panebože on se probudil.

Doktor udělal pár testů a pořádně Justina zkontroloval. 

„Jak dlouho tady musím být?" Musela jsem se zasmát, protože se teprve před pár minutami vzbudil a už chtěl domů. „Před chvílí jste se probudil, ale pokud budou výsledky dobré, tak do 14 dnů budete doma" viděla jsem na Justinovi ten výraz, děláte si prdel? Tak dlouho tu nevydržím.

„Slečno, váš syn tady nemůže být, takže vás musím požádat, aby jste odešla, a pak kdyžtak přišla sama" věděla jsem, že to řekne. „Dobře, jen se rozloučím" byla jsem zklamaná, protože Justin se právě probudil a já s ním nemohla být.

„Nechci od tebe odejít" zašeptala jsem. „Pojď sem" ukázal na svojí otevřenou náruč. Položila jsem Johna na Justinovi nohy a pak se přitiskla k Justinovi. 

„Já přijdu, zeptám se mámy, jestli mi ho pohlídá" dobře, je mi to blbý, ale já musím být s Justinem. Nejradši bych tu měla i Johna, ale to bohužel nejde.

„Nikam ti neuteču" musela jsem se usmát. Odtáhla jsem se od Justina a podívala se mu do očí. „Miluju tě" Justin mi chytil ruku a nahnul se k mým rtům. „Taky tě miluju" řekl mi na rtech, a pak se na ně přilepil, panebože konečně cítím ten pocit.

**

„Takže, večer si pro něj přijdu a...." máma mi skočila do řeči. „Zlato, zpomal" hned jak jsem přišla k mámě, tak jsem na ní vybalila spoustu úkolů k Johnovi. 

„Johna mi můžeš nechat na noc, vím, že chceš být teď s Justinem, tak za ním běž, zítra ráno se stavím v nemocnici já a tam ti ho předám, navíc John musí na prohlídku, takže to bude při cestě" byla jsem strašně ráda, že mám takovou mámu. 

„Dobře teda" objala jsem ji. „Tak už běž" přesně jak řekla, vyrazila jsem ke dveřím.

**

„Ehm ahoj" byla jsem překvapená, protože když jsem vešla k Justinovi do pokoje, tak tam byli v podstatě všichni až na děti. 

„Myslel jsem, že když jsme si teď tak blízcí, že mi zavoláš takhle dobrou zprávu, ale ne, ona nám zavolá tvoje máma" trochu jsem zčervenala.

Ryan měl ale pravdu, měla jsem zavolat já. „Omlouvám se" Justin měl zajímavý výraz, zřejmě nechápal, co Ryan myslel tím blízcí. „Omluva přijata, vzhledem k situaci" mrkl na mě. Justin měl vykulený oči.

„Mám otázku, co je mezi vámi?" Všichni se zasmáli, ale mě do smíchu nebylo. „Myslím, že Mel ti to ráda řekne sama" ozvala se Alex. „A taky by byla ráda, kdybychom tady už nebyli" dobře, Jess měla pravdu, ale nechtěla jsem je vyhazovat. 

„Měj se Justine" všichni se s ním rozloučili a já tady s ním zůstala sama.

„Vysvětlíš mi proč na tebe Ryan mrknul?" bylo hezký zase vidět, že Justin žárlí, ale neměl na co. „Klid" přešla jsem k němu a chytila ho za ruku. Usmívala jsem se jako idiot, pořád jsem nemohla uvěřit, že se probudil na poslední chvíli.

„Tak?" bylo vtipný jak byl nervní. „Ryan mi byl největší oporou, co jsi tady ty nebyl, strávila jsem s ním každý den vždycky, když mě od tebe odvážel domů za Johnem" Justin byl velmi překvapený.