Dangerous ✔️

87

Justin

Byl jsem strašně nervózní, neměl jsem tušení, co mi doktor řekne. Jeho pohled vypadal, že je Mel umřela, neptejte se mě, jak mě to napadlo, doufal jsem, že to tak není.

„No...slečna Mel měla hodně velké poranění hlavy a zhmožděnou levou ruku, sice ne už tolik špatnou nohu, ale taky na tom není nejlíp" střebával jsem všechno, ale ani jednou nezaznělo, co dítě.

„A dítě?" bál jsem se, co když potratila? „Byl to neuvěřitelný zázrak, slečna Mel byla v bezvědomí a měla silně rozbitou hlavu, ale dítě přežilo nějakým zázrakem" uvnitř mě to začalo jásat. 

„Avšak ještě není vyhráno, mohou nastat komplikace" přikývl jsem.

„Takže bude v pořádku?" Amy s Jamesem se objevili hned za námi. „Měla by být" „Můžeme za ní?" zeptal jsem se. „Můžete, ale spí a asi i bude nějakou dobu, probudit by se měla až zítra"

Když jsme všichni společně dorazili na pokoj, kde byla Mel, slzy se mi opět hrnuly ven. Sednul jsem si k Mel a chytnul ji za ruku. Amy s Jamesem stáli opodál a nic neříkali.

Do pěti minut se v pokoji objevili všichni. Přišel i doktor. 

„Je mi líto, ale slečna Black potřebuje klid, navíc návštěvní hodiny dneska končí, zítra můžete zase přijít" všichni přikývli až na mě, já pořád Mel držel za ruku. 

„Justine?" promluvila Jess. „Musíme jít" „Můžu tady zůstat?" otočil jsem se k doktorovi. Oči jsem měl pořád ubrečený. Všichni už odešli na chodbu a já čekal na odpověď od doktora. 

„Opravdu nemůžu jít domů a čekat tam, j-á" zlomil se mi hlas. „Můžete zůstat" doktor mě poplácal po zádech. „Děkuju"

Chytil jsem Mel i druhou rukou. Všechno to byla moje chyba, kdybych ji odvezl, nestalo by se to.

DALŠÍ DEN

V noci jsem skoro vůbec nespal, pořád jsem myslel na to, kdy se vzbudí, a hlavně jestli bude v pořádku. 

Doktor mi řekl, že je tu možnost ztráty paměti. Na to jsem radši ani nepomyslel, kdyby Mel ztratila paměť asi bych si to dával za vinu už úplně.

Mel

Všude byla tma. Nic jsem neviděla, pouze slyšela pár zvuků okolo mě. Ať jsem udělala cokoliv, oči jsem nemohla otevřít. 

V hlavě jsem měla pouze jednu věc, a to je Justin. 

Avšak ne na dlouho, opět jsem cítila nátlak v hlavě a už vůbec nevnímala okolí či nějaké zvuky okolo mě.

**

Opět jsem viděla tmu, tentokrát jsem ani neslyšela ty podivné zvuky. Avšak jedna věc byla jiná. Při své ruce jsem cítila dotyk a ne ledajaký dotek. Někdo mi masíroval ruku a měl se mnou propletené prsty. Tento dotyk mi byl známý, ale nemohla jsem ho rozeznat.

Začínala jsem cítit i něco víc, a to byl silnější dotyk na mých rtech. Ale jak by to bylo možné?

V dáli se objevilo světlo, bylo stále silnější a silnější. Jakmile jsem se ho dotkla, všechno jakoby zmizelo a já se přemístila úplně nějak jinam. Moje oči už nebyly těžké jako předtím, cítila jsem jako bych je mohla konečně otevřít. 

Samozřejmě jsem to zkusila a můj pokus byl kladný.

Oči se mi otevřely, všude bylo světlo. Hlavu jsem otočila k mé ruce, na které jsem cítila dotyk. Jakmile jsem se podívala na mojí ruku, uviděla jsem ještě jednu ruku. Hlavu jsem zvedla výš a moje oči se setkaly s krásnými oči.

Jakmile jsem se vzpamatovala, něco jsem si uvědomila. Kdo byl ten, kdo mě držel za ruku, a hlavně, co jsem tady vůbec dělala?

Svojí ruku jsem vyprostila z té jeho, koukal na mě pořád zmateně, od doby, co jsem otevřela oči pouze koukal a nebyl schopný nic říct. Tak jsem konečně promluvila já.

„Kdo jste?"

Justin

Celý den jsem byl s Mel. Za ten celý den se vůbec nepohnula. Doktor říkal, že by se měla probudit během dne. Ale pořád nic.

Po obědě se tu stavili všichni, ovšem tu byli zbytečně, protože se neprobrala. Byli tu asi hodinku a byli by i déle, ale doktor je vyhodil. Já jsem tu mohl zůstat jenom po tom, co jsem prosil.

Bylo už asi šest hodin večer a já měl stále s Mel propletenou ruku. Koukal jsem na ní, jaká je krásná i s těmi náplastmi na obličeji. 

Prohlížel jsem si ji celou a můj pohled zůstal na jejích rtech. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem svoje rty přiložil na ty její. Nechal jsem je tam jistou chvíli, ale musel jsem se odtáhnout.

Po chvíli jsem zaznamenal pohyb u své ruky, kouknul jsem se ihned na ni, a pak zpět na Mel. Její oči se začaly hýbat. 

Po pár sekundách se její oči otevřely a její ruka se pohnula. Byl jsem tak mimo dění, že jsem pouze civěl na ní a čekal, co se bude dít.

Jakmile otevřela oči, podívala se na naše propletené ruce, a pak do mých očí. Navzájem jsme si koukali do očí. 

Avšak její pohled se přesunul zpět k naším rukám. Chtěl jsem už něco říct, ale její ruka se vysmykla z té mé. Koukal jsem na ní zmateně, a když už jsem se chystal konečně něco říct, promluvila ona.

„Kdo jste?"

A tahle věta mě totálně vykolejila.