Dangerous ✔️

82

Mel

S Justinem už jsme se odstěhovali a bylo to doopravdy moc úžasné. Celkově jsem se bála, že se třeba pohádáme, ale ne, nestalo se tak, no bydlíme tady jen den, takže vlastně proč bychom se měli už hádat? Necháme tomu čas. Ten čas totiž jednou přijde, protože to ke vztahům patří, my to snad nebudeme mít tak horký.

Byl večer a čekali jsme, kdy konečně dorazí máma s Jamesem. Byla jsem nervózní a ne málo, bála jsem se, že mě pošle na potrat, ale měla smůlu, už bylo pozdě. Bude to muset nějak zvládnout.

Z mého přemýšlení mě vyrušily Justinovy ruce, který si obmotal okolo mého pasu. „Mel, ona to pochopí, nebuď nervózní" zašeptal mi do ucha. „Bojím se, že to neunese" stiskla jsem jeho ruce spojené na mém břiše. „Věř mi, nakonec bude všechno v pořádku" otočil si mě k sobě a něžně mě políbil.

Najednou se domem ozval zvonek, a já od Justina odstoupila. Vyrazila jsem směrem ke dveřím, než jsem je otevřela, zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

Zvládnu to.

**

„Vím, že byste nás nepozvali jenom tak, takže už mi konečně můžete říct, co se děje?" jídlo už jsme skoro dojedli, máma mě s touhle větou velmi zaskočila. To jsem byla tak průhledná? No jasně, že jo celou dobu jsem byla nervózní a nepomáhala tomu ani Justinova ruka na mém stehně.

„Dobře, musíme vám s Mel něco důležitého říct" promluvil Justin, chytil mě za ruku a usmál se na mě. Teď to bylo na mě ,musela jsem to říct já, tohle byla moje povinnost. 

„Víš mami..." odmlčela jsem se, sakra já se tak bála. „Co se děje Mel?" v jejích očích byl vidět strach. 

„Pamatuju si, jak si nám pořád říkala o ochraně" koukla jsem se na ni. „Měli jsme ji, ale prostě se to i přesto stalo" sklopila jsem hlavu a z oka mi vypadla slza. 

„Chceš říct že?" ani jsem se na ni nepodívala, pouze jsem přikývla. „Jsem těhotná" vypadlo ze mě nakonec. Celou dobu jsem měla sklopenou hlavu, bála jsem se, co teď přijde.

Delší dobu jsem nic neslyšela, pouze dýchaní, a to především moje. Ale právě teď v tuhle chvíli jsem zvedla pohled na mojí mámu. Zvedala se od stolu a ani se na mě už nepodívala. Nic neřekla, pouze šla ke dveřím, a co nevidět byla slyšet pouze rána od dveří. Odešla. 

„Omlouvám se, půjdu za ní" ozval se James. Už byl u dveří, ale ještě se na nás otočil. „Bude to v pohodě Mel, neboj se"

Moje jedna slza se proměnila na několik slz. Proč odešla? Proč mi prostě nemohla jenom vynadat? Dát nějaký trest? Sakra proč odešla beze slova. 

„Mel" Justin si mě stáhl do objetí. Spustil se mi vodopád slz. Justin mě vzal do náručí a přešel s námi do obýváku, kde jsi mě posadil na klín, tak abych mu mohla vidět do tváře.

Delší dobu jsme tam jenom tak seděli bez mluvení, Justin mě hladil po zádech a já jemu mačkala tričko, které už bylo úplně mokré. 

„Proč odešla?" řekla jsem po chvíli ticha. „Proč prostě nemohla něco říct? Klidně mi vynadat?" chtěla jsem tak moc křičet, ale sílu jsem na to neměla. „Ona si to vstřebá, a pak to přijme" nic jsem na to neřekla, a co bych taky měla?

Justin se ke mně přiblížil blíž a políbil mě. Polibek jsem mu oplatila. Najednou jako kdybych zapomněla, co se stalo a byla jsem jenom já a Justin. Když jsem byla s ním, cítila jsem se jinak, on mi vždycky pomůže. 

Odtáhli jsme se od sebe a navzájem si dívali do očí. „Miluju tě" pohladil mě po tváři. „Taky tě miluju"

„Půjdeš se osprchovat a já to tady zatím uklidím ano?" nechtěla jsem jít sama do sprchy. „Chci, abys šel se mnou" neměla jsem ani sílu tam jít sama. 

„Dobře, tak tady počkej, já to dojdu uklidit, a pak půjdeme spolu" nejdříve zvedl mě, a pak se zvedl on. „Půjdu nahoru zavolat holkám, a počkám na tebe tam" přikývl, políbil mě, a pak si každý šel, kam potřeboval.

**

Sprcha s Justinem byla dnes jiná, Justin mě umyl já jeho, ale nikdo z nás nic neřekl, byla to klidná sprcha.

Momentálně jsme leželi v posteli, já na Justinovi hrudi a on mě hladil po zádech. Opět nikdo nic neříkal.

„Kdy se vezmeme?" přerušila jsem ten klid mezi námi. Absolutně jsem nechala, proč mě napadla tahle otázka. „No já nevím, to záleží kdy chceš ty" zřejmě byl z mé otázky zaskočený, ale ještě aby ne. 

„Chtěla bych se vdát ještě než porodím a někdy v létě" ano chtěla jsem se vdávat v létě, protože to bylo takový moc pěkný období, a hlavně žádná škola. 

„Tak dobře, zařídíme svatbu v červenci, co takhle 7. 7.?" usmála jsem se, pač to bylo dokonalé číslo. „To by bylo úžasné, takže svatba bude 7. 7." dál jsme s Justinem nic neřekli, za moment jsem totiž usnula.