Dangerous ✔️

95

Mel

Moje slzy padaly po tvářích docela dlouho. Bylo mi smutno, protože se neukázal. Za celý ten čas nepřišel a já neměla telefon, abych mu mohla zavolat. Chyběl mi, dopravdy mi chyběl.

Nepamatovala jsem si ho, ale měla jsem dojem, že se do něj začínám zamilovávat na novo. Jak asi jinak vysvětlit ten pocit, když jsem s ním? A jak vysvětlit pocit, když jsem bez něj? Bylo mi strašně, když jsem s ním, nepotřebovala jsem být s nikým jiným, stačil mi on.

„Dobrý den, slečno, jak se cítíte?" vůbec jsem se neotočila. Byla jsem sestřičce otočená zády. „Není vám dobře?" cítila jsem, jak se přibližovala ke mně. Asi bych měla promluvit. „Nic se neděje" trochu jsem popotáhla.

Sestra na chvíli byla ticho, ale pak promluvila. „Ehm, přinesla jsem vám prášky" zřejmě podle zvuků je položila na noční stolek. „Přijdu se na vás podívat ještě potom" celou dobu jsem se neotočila.

Když odešla, otočila jsem se a vzala si ty prášky. Pak jsem se zachumlala do peřiny a dívala se do blba. Byla jsem strašně citlivá, a proto mi po tváři opět stekla slza. 

Zavřela jsem oči a nechala tomu volný průběh.

Justin

Nasedl jsem do auta a jel zpátky na chatu. Sbalím tam naše věci, přespím tam, a pak pojedu domů. Mel donesu mobil, který jsme tam nechali a pár věcí jako je peněženka nebo klíče. Zbytek ji asi nechám u mě, stejně toho moc neměla.

Další den

Jakmile jsem se ráno vzbudil, vyrazil jsem domů. Cestou mi však volal Ryan. Včera mi volal asi stokrát, ale já neměl náladu. 

„Co je?" byl jsem nepříjemnej. „Můžeš mi vysvětlit, proč nezvedáš mobil?" vyjekl na mě. Ignoroval jsem jeho otázku.

„Tak co chceš?" „Musíš jít za Mel" trošku jsem zkřivil obočí. „Dneska tam půjdu" nechápal jsem, proč na mě tak vyjel. „Ty kreténe, musíš za ní, hned včera se málem zhroutila, když jsi za ní nepřišel" vykřikl po mě. Ale cože to řekl? „Co?" „Okamžitě za ní jeď ty debile" a s tímhle to položil.

Na nic jsem nečekal, a místo domů jsem to rovnou vzal do nemocnice.

**

Když jsem přišel do nemocnice a měl namířeno za Mel, zastavil mě doktor. 

„Pane Bieber?" otočil jsem se k němu a pobídl ho, aby pokračoval dál. „Jdete za Mel?" přikývl jsem. „Víte, včera nejedla večeři a dneska vůbec nic" vykulil jsem oči. 

„Nevím co se stalo, ale od včera brečela" teď se moje oči ještě víc zvětšily, ona brečela? „Jdu za ní" doktor přikývl a já jsem okamžitě vystřelil za ní.

Když jsem otevřel dveře od pokoje, zděsil jsem se. Mel mi sice ležela zády ke mně, ale slyšel jsem ji. Brečela a na stolku bylo jídlo.

„Mel" jakmile jsem zašeptal její jméno, otočila se ke mně a na tváři měla překvapující výraz. „Justine" spíše než řekla, tak to zašeptala. Měla uslzené oči a kruhy pod očima.

Ihned jsem k ní přišel a přitiskl ji k sobě. „Pšššt nebreč" cítil jsem, jak mi její slzy dopadají na mé tričko. „Co se stalo?" nechápal jsem, proč brečí. „K-de j-si by-l?" zavzlykala. A teď mi to docvaklo. Ona brečela kvůli tomu, že jsem odešel jen tak. Já jsem debil.

„Jel jsem nám pro věci" odtáhla se ode mě. „A pr-oč j-si se neroz-loučil?" podívala se mi do očí. Nevěděl jsem co ji mám říct, myslel jsem, že ji to vadit nebude, byla tu její máma a já myslel, že se bude mít dobře.

„Promiň Mel" pohladil jsem ji po tváři. „Jak přišla tvoje máma..." odmlčel jsem se, podíval se jinam, ale pak jsem vrátil pohled k ní. „Myslel jsem, že si s ní budeš povídat, jak na tebe začala mluvit, cítil jsem se jako páté kolo u vozu, odpusť mi to" sklopil jsem hlavu.

Mel chytla moje ruce, dala je do těch svých a já se na ní zase podíval. „Nezlobím se na tebe" usmál jsem se na ni. „Měla jsem strach, že si mě tady nechal a víš..." zastavila se uprostřed věty. Kapku zčervenala, ale odhodlala se pokračovat. Byla roztomilá.

„Pokračuj" usmál jsem se na ni. Chvilku váhala, nadechla se, a pak pokračovala. „Je mi s tebou dobře a nechci tě ztratit" překvapivě jsem se na ní podíval.

Chvilku mi trvalo než jsem to zpracoval. Jednu ruku jsem uvolnil od té její a přemístil ji na její tvář. „Nikdy mě neztratíš, a víš proč?" zakroutila hlavu. „Protože tě miluju" naklonil jsem se k ní a přemýšlel, jestli to mám udělat. Nakonec jsem se rozhodl to udělat. Mel zhluboka dýchala, ale neodtáhla se.

Zrušil jsem tu mezeru mezi námi a spojil naše rty v jedno.

Tenhle pocit jsem už delší dobu nezažil.

Mel

Jakmile mi řekl, že mě miluje, zahřálo mě to u srdce. Jenomže jakmile se ke mně začal přibližovat, znervózněla jsem. Vážně mě chce políbit? Zastavil se kousek od mých rtů a čekal jestli se odtáhnu. Neudělala jsem to, pouze jsem zhluboka dýchala. 

Ani jsem se nenadála a naše rty se spojily v jedno. Bylo to úžasné.

Jenže já se nemohla soustředit na to, jak dokonale líbá. Před mýma očima se najednou objevil můj pokoj, ve kterém jsme byli s Justinem spolu. Všechno bylo tak rychlé až do té doby, dokud mě nepolíbil. Pak jakoby mi bliklo a přeběhlo předemnou spoustu obrazů. Až se to zastavilo u moře, kde jsme byli opět s Justinem. Byla jsem zmatená, ale to přešlo, když jsem znovu slyšela ty dvě slova. Miluju tě. A pak to proběhlo všechno znova dokola.

Justin se odtáhl od mých rtů a usmál se na mě. Já mu úsměv opětovala, ale daleko větší. „Taky tě miluju Justine" Justin na mě vyvalil oči. „Co?" musela jsem se zasmát. Byl celý mimo a já se jenom usmívala. Nakonec jsem si ho přitáhla blíž k sobě a políbila ho.

Když jsem se od něho odtáhla, byl ještě víc mimo. Musela jsem mu to objasnit.

„Vzpomněla jsem si na všechno do té doby, kdy jsi poprvé řekl, že mě miluješ"