.
.
.
Nekonečno je prý zelené,
nekonečno má prý její barvu,
nekonečno je prý lesk zrcadel
a já vím, že to všechno zmizí,
všechna místa, kde jsem tě viděla
i to zatočení, i ten špatný polibek,
tohle nekonečno totiž končí tady,
ve všech zelených, ve všem falešném třpytu,
kolik jich mám v srdci
a co zůstane až nezůstane nic,
až zavřu oči a neuvidím tě,
až zelená bude jen barva trávy,
nekonečno je prý zelené,
nekonečno má prý její barvu,
a já v něm hledám můj konec,
chci nekonečno co je jako zlato,
chci nekonečno jako pampelišky,
chci nekonečno jako podzimní slunce,
nekonečno co má lemy ponožek od bláta,
nekonečno, ve kterém neuvíznu sama,
nekonečno, ve kterém tě držím za ruku,
nekonečno tvých očí,
nekonečno tvého dechu,
nekonečno tvé bílé kůže,
nekonečno chvíle před dotykem,
nekonečno tvých vlasů,
nekonečno tvých slov, tvých myšlenek a smíchu,
chtěla bych v něm uvíznou s tebou
a změnit nekonečnu barvu,
chtěla bych tápat po tomto nekonečnu,
chtěla bych, abys také toužil tak nekonečně,
tak nekonečně krásně, nekonečně bolestně,
aby tvé nekonečno mělo mou barvu,
abys mě vdechoval jako hvězdný prach,
tak nekonečně blankytně,
tak nekonečně modře
.
.
.
Po dlouhé době zase tady. Pokud mi tu ještě zbyly nějaké duše, napište mi, jakou barvu má vaše nekonečno.
-Napsáno v přednášce Abstrakce, dokončeno ve vlaku do Prahy. J.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
ПоэзияChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
