A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

MÁLO

Mumie aut na nákladních vlacích.

Karosérie mršin otevřeny v nocích.

Vnitřnosti plné šroubů a petroleje.

A mrtvý motor, co ještě se směje.

Směje se naposled, když vlak zahouká.

To naposledy, naposledy si zabrouká.

Tiše a opatrně zabalil své srdce do fólie absolutna.

Tiše a ostražitě hraje zlatá slunečnice loutna.

Tvé prsty hbitě hladí její plátky.

Tvé dlaně setřou ze rtů všechny hádky.

Stojíme na mostě slepém.

Se stejným zrakem, dechem, tepem.

Pod námi koleje a prchavá květena.

A v klasech obilí byla jsem spatřená.

Krev ukolébalo pár promile v mír.

Však v záhybech duše bouří vír.

A nevím, co cítím, jen jistá si jsem.

Že je to pro srdce neznámý vjem.

Když v hlavě mi tepe a slunce plane.

Při pohledu na bledou fotku slza skane.

A šeptám jméno, ležím na lavici.

K zastření paměti je třeba barvy více krycí.

Když už všichni blouzní a v dechu šeptá kmín.

Je blíže mi ještě to, o čem tak sním.

Jsem drcena tíhou až žebra se zlomí.

Vytěženy jsou všechny solné lomy.

Rozleptána kůže všude po těle.

Pláče tiše modrý ptáček do útrob postele.

Křídla lesklá přistřižená, už si nezalétá.

K čemu by mu však již byla, je tu konec léta.

V zimě hlad a mráz ho skolí.

Neříkej, že tě to bolí.

Netvrď, že tě to moc mrzí.

Na to je přec příliš brzy.

Nevadí mu smrt ta milá.

Když vyžene tě z mysli, z těla.

Ležím v drážkách vinylu.

Ležím, před očima fotku toho omylu.

A čas mi přidal zase rok, co mě vyprázdnil.

A jen tak naprázdno ušla jsem pár mil.

A možná, že v kruhu tančila jsem zběžně.

Snad ani nic jiného není možné.

Snad modrá křídla k slunci mě nesla.

Ale moc blízko, a proto klesla.

Kleslo to tělo, utichl zpěv.

Utichlo srdce, v ozvěnách záchvěv.

Ale když stojím tu na mostě s vámi.

Zase mě zpět něco mámí.

Nenastoupím do chvějícího se vlaku.

Neodhalím vnitřnosti, jako jeden z vraků.

Zařveme na vlaky a smekneme klobouky.

Padneme na asfalt a dýcháme taky.

Dýcháme společně a také v plíce.

Dýchám pro vás, pro sebe, pro lásku více.

V nevíře, ve skepsi, v zármutku, v žalu.

Odevzdám se všemu i tomu málu.

I tomu málu v lince rtů.

I tomu málu, co je tu.

I tomu málu v úsměvu.

I tomu málu v záchvěvu.

I tomu málu ve vlčím máku.

I tomu málu v bouřce mraku.

I tomu málu v ušlém čase.

I tomu málu ve tvé kráse.

I tomu málu v zeleni lesa.

I tomu málu, pro co srdce plesá.

I tomu málu ve tvém nic.

Stačí mi málo, nechci již víc.

---------------------------------------------------------------------------

Ta písnička mi Tě vždy připomene. Vždy, když skoro zapomenu.

Proklínám ji a miluji.

Jako tebe.

A. Č. D.